Draco zase seděl v knihovně a zamyšleně sledoval Hermionu. Dnes už se museli vrátit do školy a on si myslel, že se dá Hermiona dohromady, ale opět tu seděli. Začínal mít pocit, že tolik času v knihovně netrávil celý svůj život a aby byl upřímný, už mu to krapet hrálo na nervy.

„Tohle je směšné, Grangerová! Miluješ knihy, chápu to, ale všechno v nich nenajdeš. Seamus umřel... všichni jsme se s tím museli vyrovnat, ale ty jsi se zavřela ve své bublině s knihami. Uvědomuješ si, že už nemluvíš ani se mnou?" zeptal se jízlivě a ona se na něj lítostivě podívala. Věděla, že jej to trápí, a když jej něco trápí, má tendence vracet se ke svému starému já. A... ovšem, že to věděla, ale ona nechtěla mluvit. S nikým. Jediné, co chtěla, bylo to, aby našla řešení jejich problému.

„To si myslíš ty, ale já v knihách zatím našla vždycky všechno," odpověděla na jeho otázku a znova sklopila pohled ke knize.

„Vážně?! To je všechno? Proč já se vůbec snažím," odsekl, vstal a rychlým krokem opustil tohle zaprášené místo. Položil by za tu kudrnatou vševědku klidně i život, ale momentálně jej doopravdy namíchla.

Jenže, to byl tak trochu Hermionin plán. Věděla, že Draco potřebuje vypadnout z knihovny a trochu se provětrat po hradu, ale taky věděla, že jen tak by neodešel. Takže jej musela něčím popohnat. Navíc, sama potřebovala více prostoru. Zdálo se jí, že na něco přišla, ale s Dracem, který na ni neustále zíral, se nemohla příliš soustředit.

Irma Pinceová věří Hermioně na tolik, že ji tu nechává i po večerce. A protože madame Pinceová by nepřežila, kdyby její knihovna nebyla na noc uzamčena, nechává jí tu i klíče, a to je Hermionino eso. Díky těmto klíčům má přístup do oddělení s omezeným přístupem a právě tam se nacházejí knihy, které jí pomohou tohle ukončit jednou pro vždy.

(...)

„Tehdy jsem pochopil, že už znám většinu z toho, co je ke smysluplnému životu zapotřebí – a že to není až tak složité. Všechno to znám. A znám to už velice, velice dlouho. Žít podle toho – to už je něco jiného, že? Tohle je tedy moje krédo: Všechno, co opravdu potřebuji znát o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané vysoká škola, ale na pískovišti v nedělní škole," přečetla Pansy a očima zkontrolovala Thea, který byl stále mimo, ale ona neztrácela naději. Zaklapla knihu a položila ji na stolek, neb dnes už se jí číst nechtělo. „Další kniha od Hermiony. Mudlovští spisovatelé jsou opravdu dobří, to se jim musí nechat, i když občas tomu vůbec nerozumí. Třeba taková mateřská školka. Víš, co to je?" zeptala se a na chvíli se odmlčela jako by snad čekala odpověď. „Je to jako škola, akorát pro hodně malé děti. Někdy si říkám, že by bylo lepší narodit se jako mudla," povzdechla si. Tahle konverzace sama se sebou ji přestávala bavit. „Přijdu zase zítra, slibuji," řekla a jako vždy jej políbila na čelo, než opustila ošetřovnu.

(...)

Hermiona si zběsile zapisovala poznámky, neb cítila, že se blíží k nějakému výsledku, ale to nebylo to jediné, co cítila. Její prázdný žaludek se začínal hlásit o slovo a víčka jí podivně ztěžkla. Za okny se setmělo, takže usoudila, že je právě čas večeře, proto si sbalila všechny věci do tašky a opustila knihovnu. Jakmile tak udělala, pohltil ji nepříjemný chlad a naběhla jí husí kůže. Přidala do kroku, ale pocit beznaděje, který se v ní usadil, ji nechtěl opustit.

„Hermiono!" ozvalo se náhle za ní a ona malinko nadskočila leknutím. Zpomalila a otočila se.

„Ach, to jsi jen ty. Už jsem se vážně začínala bát," řekla a na tváři se jí objevilo něco jako úsměv, ale byl to opravdu chabý pokus.

„Myslím, že bys měla jít," zamumlal a ona se na něj zamračila.

„Ty nejdeš na večeři?" zeptala se, ale odpovědi se jí nedostalo. „Jsi v pořádku? Jsi nějaký bledý," pokračovala, ale ani tentokrát nic.

„Musel jsem se zamyslet," řekl z ničeho nic a věnoval jí omluvný pohled. Hermiona se na něj chápavě podívala a otočila se k němu zády, aby mohla pokračovat ve své cestě do Velké síně.

Velké síně s hodně lidmi.

Ale to už se jí nepodařilo. A zatímco ona ztratila vědomí a dopadla na chladnou kamenou podlahu, jeden nejmenovaný bloňdák obdržel dopis, po jehož přečtení si něco uvědomil. Něco velmi důležitého.

***
Info pro čtenáře Animae Fidelium, na profilu je nová jednodílovka, která na AF navazuje. Náhledneme v ní do minulosti Lyry a Oslavime narozeniny Berty ♥️.

Jinak názory na kapitolu?