Seamus měl pohřeb v Londýně se svou rodinou, proto se McGonagallová rozhodla, že v Bradavicích aspoň uspořádá smuteční hostinu, aby se s ním svým způsobem mohli rozloučit i jeho spolužáci. Poté jim udělila týden volna, aby jim poskytla nějaký ten čas na truchlení a k vyrovnání se se ztrátou kamaráda.

Každý se s tím vyrovnával po svém. Lenka s Nevillem trávili většinu času spolu a často chodívali ven i přesto, že už byl prosinec a pozemky školy pokryl sníh. Pansy se skoro přestěhovala na ošetřovnu za Theem a Hermiona do knihovny, kde byla od rána do večera a snažila se najít nějaké vodítka. Draco byl částo s ní, ale vůbec jej ta záležitost s Voldemortem nezajímala. Byl tam s ní proto, aby na ni dohlédl, aby se ujistil, že je v pořádku, ale ona s ním moc nemluvila, takže tam jen seděl a pozoroval ji. Ginny se snažila být oporou Harrymu, ale potom, co Seamus odešel, se jejich vztah zase o něco více zhoršil. Hádali se každý den a při tom ani neměli důvod. Většinu času po sobě prostě jen štěkali, neb Harry byl nějaký podrážděný. A právě jednu tuhle hádku momentálně sledoval Blaise. A když pak Harry opět opustil jejich kolej nekolej, pokynul Ginny hlavou, aby jej následovala do jeho pokoje.

Tenhle týden měl opravdu dostatek prostoru k přemýšlení a došel opravdu k překvapujícímu závěru, ale tak nějak mu to dávalo smysl.

„Co se děje, Blaisei?" zeptala se, když vešla do pokoje a zavřela za sebou dveře.

„Chová se Harry takhle divně už od začátku našeho navrátu do Bradavic?"

„Ne, myslím, že to začalo pár dní na to, co Hermiona našla ten nápis," odpověděla a lehce se zamračila, „Proč se ptáš?"

„Poslouchej, vím, že je to bláznivé, ale musíš mě vyslechnout. Když jsi mi poprvé řekla o jeho divném chování, bral jsem to na lehkou váhu, ale pak jsem jej začal více pozorovat a všímat si maličkostí, a spolu s věcmi, které jsi mi říkala, to do sebe začalo zapadat."

„Doufám, že mi tady nenaznačuješ to, co si myslím, že mi tady naznačuješ," odsekla a její zamračení se prohloubilo.

„Jen poslouchej, ano? Když byla napadena první dívka, Harry byl u toho. Pak přišlo druhé napadení a Harry se v té době potloukal někde na hradě. Theo? Harryho celou snídani nikdo neviděl, a pak jsi řekla, že to vypadalo, že lituje jeho záchrany. A před pár dny jde spolu se Seamusem do knihovny, ale dojde tam jen on. Nemyslíš si, že je trochu divné, že by si nevšiml, že je najednou sám?"

„Oni šli spolu?" zeptala se překvapeně Ginny, která o tomhle neměla ani tušení.

„Ano, šli."

„Tohle je závažné obvinění, Blaisei. Znáš Harryho, tohle by nikdy neudělal. Jen je z toho všeho rozhozený, ostatně jako my všichni."

„Možná, ale tohle je dost podezřelá shoda náhod."

„Vždycky tomu tak bylo. Pokaždé, když se něco stalo, on, Hermiona a Ron byli u toho a většinou to byla jen náhoda. Harry se sice chová divně, ale to hned neznamená, že chodí po hradě a napadá studenty," povzdechla si. Tenhle rok byl stejně šílený jako ostatní, ale že by byl až tak moc šílený?

„Že jsi to ty, nechám to být, ale pokud se tahle tvoje náhoda stane ještě jednou, podělím se o to s ostatními," řekl a tentokrát to byl on, kdo spěšně odešel, neb i on se musel občas projít a utřídit si myšlenky.

(...)

„Lidé zapomněli na tuto pravdu, ale ty na ni nesmíš zapomenout. Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži... řekla liška. Jsem zodpovědný za svou růži...opakoval si malý princ, aby si to zapamatoval," dočetla Pansy knihu, kterou jí zapůjčila Hermiona, když Theo skončil na ošetřovně. A ona ji vždy nosila s sebou, sem k Theovi, a četla mu z ní. Spoustu věcí nechápala, ale věděla, že kdyby tu s ní Theo byl, všechno by jí vysvětlil.

„Potřebujeme tě, Theo. Já tě potřebuji," zašeptala a chytila jej za ruku, „Už to trvá příliš dlouho, pokud tohle máme přežít, tak jedině spolu," pokračovala. Pak se sklonila k jeho obličeji a políbila jej na čelo.