Zdálo se to nemožné, ale dodatkový ročník vyučování ve skutečnosti velmi uvítal. Nikdo z nich nemyslel na to, co je čeká, neb se všichni plně soustředili na výklad učitelů. Po skončení školy zašli na oběd, na kterém se stále snažili debatovat o něčem jiném než o Voldemortovi. Jenže pak už nastal čas přesunout se do knihovny a začít řešit problémy. V tu dobu však nikdo z nich netušil, co za hroznou věc se během následujících minut má odehrát.

„Tak jo, všichni máte své seznamy. Dojděte pro ty knihy a začneme pátrat. Některé knihy jsme už s Dracem přečetli, ale když je přečte někdo z vás znovu, bude to jistější. Přece jen jsme mohli něco přehlédnout," řekla Hermiona a vydechla všechen přebytečný vzduch, který v sobě do teď zadržovala. Sotva začali a ona už věděla, že tahle vůdčí role jí rozhodně nesedí. Ta vždy patřila Harrymu nebo Theovi, pokud se jednalo o strategické plány, ale ne jí. Ona byla terénní člověk.

„Co mám dělat?" zeptal se Harry, který právě dorazil a Hermiona už se nadechovala, že mu přidělí další knihy, ale pak jí něco došlo, takže pusu zase zavřela a na čele se jí objevila vráska.

„Kde je Seamus?"

„Přece hned za mnou," odpověděl Harry zmateně a otočil se za sebe. Překvapením pro něj bylo, že za jeho zády vůbec nikdo nestál.

„Mám se zeptat ještě jednou?"

„Asi se zpozdil, určitě tady bude každou chvíli," zamumlal nejistě a Hermiona se zamračila ještě více. Neměla z toho dobrý pocit, respektive měla přesně ten pocit, který měla, když se stalo to s Theem.

Obešla Harryho a rychlým krokem opustila knihovnu. Harry chvíli postával jen tak na místě, ale pak se ji rozhodl následovat. Ostatní se tak nějak začali vracet spolu s knihami, které měli najít, a když zahlédli Harryho odcházet, byli zmatení, ale nějak to neřešili, kromě Blaise, který se vydal okamžitě za ním, načež se Draco rozhodl jít za Blaisem a Pansy za Dracem. Když pak odešla Pansy, Lenka se rozhodla jít také a kam jde Lenka, jde i Neville, takže na konec stejně všichni opustili knihovnu, aniž by věděli proč.

„Ach, slečno Grangerová, je mi to opravdu líto," oslovila ji McGonagallová, když do ní Hermiona skoro narazila. Ta se na ni nechápavě podívala, ale když se podívala za ní, pochopila. „Postarám se o něj. Ale tohle se nesmí opakovat."

„Jak?" vysoukala ze sebe jen.

„Avada. Jen si to neklaďte za vinu, Hermiono. Nemůžete za nic z toho, co se děje. Postaráme se o to, aby měl rozloučení, jaké si zaslouží," řekla sklesle a Hermiona se otočila a utekla od ní pryč. Možná, že to bylo dětinské, ale momentálně tam nemohla zůstat.

„Hermiono!" křikl na ni Harry, když ji uviděl na konci chodby. Zvedla k němu hlavu a slzy se konečně dostavily. Rozběhla se jeho směrem a skočila na něj, jenže to Harry nečekal, takže spadl i s ní na zem. To ale Hermionu nezajímalo, neb měla dost práce s tím, jak do něj bušila pěstmi.

„Je mrtvý! Slyšíš? Ty jsi jej zabil! Nebyl jsi tam a on je teď mrtvý!" křičela, přičemž do něj nepřestávala bušit. Byla celá rudá, vlasy se jí přilepily na tváře, jak je měla mokré od slz a oči jí začaly z toho pláče opuchat. Harry byl natolik v šoku, že ani nějak nezakaročil.

„Hermiono!" zvolala vyděšeně Pansy a hned na to byla Hermiona od Harryho odtažena z jedné strany Dracem a z druhé Blaisem.

„Co se stalo?" zeptal se Neville, ale Hermiona, která se snažila vymanit ze sevření dvou bývalých zmijozelů jej nevnímala.

„Jak jsi mohl nevidět, že není s tebou?! Šli jste sami dva! Co je tak těžké na tom dojít z Velké síně do knihovny?!" vřískala dál a ostatní jen zmateně přihlíželi.

„Myslel jsem, že je za mnou."

„Co se s tebou děje?! Kam pořád chodíš? Proč jsi na něj nedohlédl?" kladla jednu otázku za druhou, ale tentokrát byl její hlas slabý.

„Hej, co takhle nás uvést do sitauce," navrhl Draco a Hermiona se na něj podívala s bolestí v očích.

„Nechápete to? Tentokrát si to pojistil a použil avadu, je mrtvý," zašeptala zoufale.

„Ale kdo, Hermiono?" zeptala se Pansy.

„Seamus. Seamus je mrtvý," zamumlala a svezla se na zem.

A tak se stalo, že z osmi jich bylo sedm.