Listopad se pomalu chýlil ke konci a Theodore byl už měsíc v kómatu, ze kterého se ne a ne probudit. Dokonce jej chtěli poslat ke Sv. Mungovi, ale prý by s tím nic nenadělali. Naopak jim lékouzelníci doporučili nechat jej v Bradavicích, kde jej mohli každý den navštěvovat přátelé. Nebylo totiž vyloučené, že jejich slova a přítomnost vnímá, takže věřili, že i to by jej mohlo přivést zpátky, jenže doposud to vypadalo naprosto beznadějně.

A zatímco tahle událost posunula Hermionu a Draca v jejich vztahu zase o kousek dál a Pansy se ještě více sblížila s Hermionu, u Ginny a Harryho to naopak poněkud skřípalo, čehož si samozřejmě všimnul ten, který byl do rudovlásky beznadějně zamilovaný.

„Poslední dny jsi poněkud tichá," promluvil Blaise, když se připojil k Ginny na Astronomické věži. Ne, nesledoval ji.

„Kdo by nebyl, když se děje, co se děje. A taky... "

„Taky co?" zeptal se a opřel se o zábradlí vedle ní.

„Harry se poslední dobou chová dost divně. Nad ránem mizí, často je mimo, a občas jej přistihnu, jak si povídá sám se sebou," vyslovila své obavy.

„Harry, mluvící si sám pro sebe, není žádná novinka," ušklíbl se Blaise.

„A pak je tu ta věc s Theem," zamumlala a Blaise jí věnoval zmatený pohled, čehož si nemohla všimnout, neb hleděla kamsi do dálky.

„Jaká věc s Theem?!"

„Ten den, co se to stalo, jsem jej našla v umývárně. Nevšiml si mě, nejspíš proto, že měl moc práce s hádáním se sám se sebou. Vypadalo to, jako by se sám sebe snažil přesvědčit, že jej musel zachránit," poprvé řekla to, co ji celou dobu tolik tížilo.

„Asi byl jen rozrušený," zamumlal Blaise, ale na jeho čele se objevila vráska. Možná, že Harry, trpící samomluvou, není nic nového, ale Harry Potter, který snad litoval toho, že zachránil svého kamaráda tedy rozhodně novinka byla.

„Nechme to být. Chybí mi naše přátelství. Chybíš mi ty, Blaisei. Od doby, co jsme zpátky v Bradavicích jsme spolu prohodili sotva pár slov," postěžovala si.

„I mně chybí naše přátelství," přitakal Blaise s menším úsměvem, který měl naznačovat, že je rád aspoň za to, že jsou kamarádi. To mu totiž stačilo.

(...)

„Hermiono, mám Pansy rád, vážně ano. A chápu to, ale jedna procházka po hradě jen ve dvou by nebyla na škodu. Jsme s ní v podstatě čtyřiadvacet hodin denně. Má i jiné kamarády než nás." Snažil se přesvědčit Draco svou přítelkyni, ale bylo to, jako by mluvil do zdi.

„Nejde to, Draco. Chci být s ní. A nemám náladu se procházet po hradě, zatímco Theo stále leží na ošetřovně," odsekla. Byla podrážděná, ale kdo by nebyl, kdyby člověk pro něj natolik důležitý ležel na ošetřovně a nevědělo se nic o jeho osudu?

„Budu k tobě upřímný, Hermiono. Nikdy jsem nežárlil na Harryho nebo Rona. Nežárlil jsem ani na Nevilla či Seamuse. A ne, nežárlil jsem ani na Blaise a Thea, protože jsem vždy věděl, že jsou tihle všichni kluci tví kamarádi, ale jedno si ujasníme. Theo je tvůj kamarád stejně tak, jako je můj. Neustále jsi mi podstrkovala Pansy, ale v posledních dnech mám pocit, že tvůj vztah s Theem není úplně tak kamarádský," řekl ostře a přeměřil si ji pohledem.

„Ach, tak tady je ten žárlivý Draco Malfoy. Theo a já jsme jako spřízněné duše, ale mohu tě ujistit, že náš vztah byl, je a vždy bude čistě jen kamarádský. Miluji tě, Draco, a to se jen tak nezmění. Jen v tom nechci Pansy nechat. Představa, že bys na Theově místě byl ty a já byla sama, je naprosto příšerná," vysvětlila Hermiona a přešla k němu, aby jej mohla objat.

„Jak jsem řekl, chápu to, ale Pansy přece není sama," povzdechl si a přestal ji objímat. Pak ji natočil tak, aby viděla na gauč, na kterém seděla Pansy a bavila se o něčem s Lenkou a Nevillem. Ta vycítila jejich pohledy a s menším úsměvem na tváři se vydala k nim.

„Nejste nenápadní, lidi. Jsem v pořádku, můžete si taky dopřát chvilku pro sebe," řekla, když k nim došla a Draco jí věnoval vděčný pohled.

„Jsi si jistá? Myslela jsem, že budeme jen klábosit... všichni dohromady."

„Naprosto, Hermiono. Jsem ti vděčná, za všechno, ale musíš taky myslet na sebe a Draca. Opravdu jsem v pořádku, tedy jak jen v pořádku v téhle situaci člověk může být," odpověděla a vrátila se zpátky za Lenkou a Nevillem.

„Co jsem říkal. Pansy není sama, jeden večer zvládne," zašeptal jí Draco do ucha, neb k němu byla stále otočená zády.

„Nu dobrá," souhlasila nakonec, a než se vydali na cestu, tak se otočila a vlepila mu rychlou pusu.