Hermiona snídala u jejich nového stolu -ano, nebyla to jen kolej, ale i stůl, potažmo soukromé vyučování - sama, protože ostatní ještě spali. Nevadilo jí to, mohla se tak nechat unášet myšlenkami. Tenhle školní rok měl být jejich novým začátkem, ale ono se vlastně nic moc nezměnilo. Tahle parta, co se vrátila zopakovat si sedmý ročník, spolu totiž bydlela i za války. Jakožto členové Řádu, bydleli všichni na Grimmauldově náměstí spolu s Ginny a Ronem, ale ten se rozhodl věnovat se své famfrpálové kariéře a Ginny patřila do Nebelvírské koleje, zatímco oni nepatřili nikam. McGonagallová jim to vysvětlila, chtěla jim jen dát větší volnost, ale pravdou bylo, že z nějakého důvodu nechtěla, aby se míchali s ostatními studenty, a tak dostali svůj stůl, svoji kolej a svůj rozvrh. Jejich hábity byly čistě černé a nezdobil je žádný erb, ale kupodivu to nikomu z nich nevadilo. Za ten rok, co spolu bojovali na život a na smrt, si na sebe zvykli, a takhle mohli mít svůj nový začátek společně.

„Merlin, máš štěstí, že tu není Draco," promluvila Pansy, čímž ji vytrhla z myšlenek, „sedím tu dobré tři minuty a ty jsi mě vůbec nevzala na vědomí! Vážně bys neměla tolik přemýšlet," pokračovala a Hermiona se na ni omluvně usmála.

„Ale nikdo tu nebyl," zasmála se a Pansy protočila očima.

„A to se hned musíš pouštět do nějakých úvah? Dej si pohov, děvče," řekla a nabrala si lívance.

Pansy Parkinsonová. Spřátelit se s ní nebylo vůbec lehké, a taky jim to trvalo nejdéle ze všech, ale zjistila, že Pansy je vlastně docela fajn, když pomine ten fakt, že dříve spávala s Dracem.

„Lenka ještě spí?" zeptala se, aby změnila téma.

„Ne, když jsem se vzbudila, nebyla tam. Nejspíš šla ven nakrmit nějaké zvířectvo, vždyť ji znáš," odpověděla a porozhlédla se po Velké síni. Člověk by si řekl, že tahle jejich situace byla zvláštní, ale aby pravdu řekla, Zmijozel jí nechyběl. Sice si vždy říkali, že jsou rodina a podobné řeči, ale když šlo do tuhého, kam se všichni vytratili? Spolehnout se mohla jen na Draca, Blaise a Thea. Teď měla skutečnou rodinu. No a co, že nepatřili do žádné koleje? Společně přežili a to byli lidé, kterým mohla věřit.

„Pravda," zamumlala Hermiona a napila se kávy, která jí pomalu začínala chladnout.

„Zeptala bych se, jak se těšíš na vyučování, ale tak nějak tuším, jak by tvá odpověď zněla," zasmála se Pansy a Hermiona se na ni zamračila. Co bylo špatného na tom, že se ráda učila?

„A jak se těšíš ty?"

„Hej, docela se i těším. Hlavně tam budeme jen my, což mi připadá super," řekla a pak vyjekla, když ji někdo zezadu položil ruce na oči.

„A co tobě super nepřipadá?" zeptal se bývalý zmijozel za jejími zády.

„Haha, velmi vtipné, drahý," řekla Pansy a Theo sundal ruce z jejích očí, načež se posadil vedle ní a nezapomněl jí věnovat pusu na dobré ráno.

„Ehm, dobré ráno, Theo," pozdravila jej  Hermiona a dotyčný se na ni omluvně podíval.

„Dobré ráno i tobě, Hermiono," řekl, při čemž si nalil kávu a jelikož si všiml, že Hermionin hrníček je prázdný, nalil i jí, aby odčinil své předchozí chování, když ji nepozdravil.

„Děkuji," poděkoval nově příchozí bývalý zmijozel a obsah hrníčku do sebe překlopil skoro celý. Hermiona cosi zabrblala o tom, že tohle ji už vážně nebaví, a že jestli v tom hodlá pokračovat i tady, tak ať si ji nepřeje. Theo se ušklíbl a nalil Hermioně kávu do jiného hrníčku.

„Blaisi, vážně bys měl nechat toho, že budeš ostatním jíst jejich jídlo a pít jejich pití," řekla Pansy, když se k ní Blaise natáhl přes stůl a ukradl jí z talíře lívanec.

„Cizí chutná nejlépe, ne?" ušklíbl se, ale pak si vzal vlastní talíř a nabral si své vlastní lívance, aby se teda jako neřeklo.

„Vás tu je," poznamenal příchozí Seamus a Harry, který šel hned za ním si zívl a všem mávl na pozdrav. Theo už naléval další hrníček kávy a položil jej před Harryho, který si během války vypěstoval na tomhle kouzelném nápoji závislost a dokud si ráno nedal aspoň lok, nebyl schopný fungovat.

„Díky, Theo, jsi záchrana," poděkoval, když už se napil kávy a tělem se mu rozlil ten úžasný pocit.

„Merlin, taky jste měli tak klidný spaní?" zeptal se Draco, který si přisedl vedle Hermiony a věnoval jí rychlý polibek na tvář, protože už se nemohl dočkat až něco zakousne. Včera dorazil až po večeři a s Hermionu šli rovnou spát, takže už byl opravdu hladový.

„Povídej mi o tom, po dlouhé době jsem spal víc jak čtyři hodiny," zamumlal Blaise a ostatní přikývli. Problém se spánkem měli všichni, ale nebylo se čemu divit, když si prošli tím, čím si prošli.

„Neville ještě spí?" zeptala se Hermiona Seamuse, když zkontrolovala hodinky na své ruce a zjistila, že moc času do konce snídaně nezbývá.

„Nebyl tam, když jsem se vzbudil," odpověděl a dál se věnoval svému jídlu.

„Tak to asi krmí zvířectvo spolu s Lenkou," zasmála se Pansy a Hermiona se k ní přidala. Bylo to totiž dost možné, ti dva se hledali, až se našli.

„Dobré ráno," pozdravila je Lenka a posadila se vedle Draca, zatím co Neville si sedl vedle Harryho.

„Dobré," zamumlalo celé osazenstvo koleje nikoho, a pak už jen rozebírali to, že tenhle školní rok by nemusel být tak špatný, a že by té své nově nabité volnosti měli nějak využít.