Hermiona se porozhlédla po známém domě a vztekle si dupla, „Aspoň bych se mohla objevit už v tom zatraceném pokoji," odfrkla si frustrovaně. Rychlým krokem se dostala do druhého patra, ignorující Jamesovo mrtvé tělo, a vešla do dětského pokoje.​

„Tak jo, co se tady sakra děje?" zeptala se, když vešla dovnitř, čímž na sebe upoutala Lilyinu pozornost.

„Už zase? To ale znamená, že to Harry nezvládl," řekla a znovu se otočila na svého malého chlapečka.

„Harry jej zabil, ale nějakým způsobem se mu podařilo se vrátit," promluvila znovu Hermiona, která opravdu toužila vědět, co se to děje a proč se jí tyhle sny zdají.​

„Dokud bude Voldemort žít, vždycky bude někdo vyvolený. Pamatuj, že pokud jsi tady, můžeš to změnit," řekla, ale ani se na ni nepodívala, „Maminka tě miluje, tatínek tě miluje... buď silný, Harry, dokážeš to."

Hermiona odstoupila stranou jako vždy a zavřela oči, aby nemusela vidět tu hrozivou scénu, ale když je znovu otevřela, strachem se jí stáhlo srdce tak, že to snad ani nebylo možné.

„Jdu si pro tvého přítele," zasyčel a Hermiona znovu zavřela oči, aby se nemusela dívat na jeho odporný hadí obličej.​

Hermiona se celá zpocená posadila na posteli a srdce se jí bolestně stáhlo, když vedle ní nikdo neležel. Zhluboka se nadechla a snažila se trochu uklidnit, ale po tom, co se jí zdál ten sen, to nešlo. Slzy si našly svou cestu ven, a tak teď seděla na posteli a plakala.

„Hermiono? Co se děje?" zeptal se starostlivě Draco, který se právě vrátil z koupelny a našel svou přítelkyni v tomhle stavu.​

„Draco?" poptáhla a on neváhal ani chvíli a už ji držel u sebe v objetí. „Jsi v pořádku," mumlala dál.​

„Proč bych neměl být v pořádku?" zeptal se, zatímco ji konejšivě hladil po zádech.

„Zase se mi zdál ten se, ale tentokrát v něm Voldemort neumřel a řekl mi, že si jde pro mého přítele. A pak jsem se vzbudila, a ty jsi tu nebyl!" vzlykla.​

„Probudil jsem se v pět a šel jsem si dát sprchu," vysvětlil a políbil ji do vlasů.​

„A kolik je teď?" zeptala se a malinko se od něj odtáhla, aby na něj viděla.​

„Bude šest, půjdeme na snídani? Všimla jsi si, že tam jsme vždy první? Ostatní už zřejmě tolik problémy se spánkem netrápí," povzdechl si. Taky by si přál, aby spal víc než pět hodin.

„Ach ano, aspoň máme chvíli klid," řekla s lehkým úsměvem a otřela si slzy. Draco ji pohladil po tváři, a pak se k ní sklonil, aby ji mohl políbit. A přesně to Hermiona potřebovala... Ztratit se v jeho polibcích a nemyslet na tu otřesnou realitu.

„Miluji tě," řekla, když se od sebe odtrhli a znovu jej objala. Momentálně byla spokojená, protože i když Draco ta dvě slova stále nevyslovil, věděla, co k ní cítí. Poznala to z jeho chování, z každých maličkostí a gest, které jí věnoval.​

„A já tě mám hrozně moc rád," řekl rozpačitě a Hermiona se po dlouhé době od srdce zasmála.

„Jsi roztomilý," řekla a věnovala mu rychlý polibek, aby nestihl protestovat. „Dej mi chvíli a budeme moci jít," pokračovala, Draco přikývl a Hermiona zmizela za dveřmi.

A mezitím, co se mladý pár odebral na snídani, se ve vedlejším pokoji probudila rudovláska, která postrádala svého přítele stejně jako Hermiona. Rozhodla se, že tomu nebude přikládat velkou váhu, i když Harry nebyl zrovna typ člověka, který by se probouzel spolu s ptáky. Nicméně, Ginny vykonala ranní hygienu a odebrala se z pokoje pryč, neb si ještě před snídaní musela zaskočit do Nebelvírské věže pro učebnice.​

„Dobré ráno, dneska nějak brzy," pozdravil ji Theo, který seděl na pohovce ve společenské místnosti.

„Dobré, no jo... musím si skočit pro nějaké knihy. Mohl bys to vyřídit Harrymu, až jej potkáš?" zeptala se a Theo tázavě zvedl obočí.

„Proč si jej prostě nevzbudila?"
„Už tam nebyl, když jsem se probudila," odpověděla a
pokrčila rameny.​

„Divné, ale abych ti odpověděl, tak ano, vyřídím mu to," řekl a vstal, aby mohl kolej nikoho opustit stejně jako Ginny, neb Blaise si dával dost na čas a on už měl opravdu hlad.

„Díky, nejspíš se šel projít po hradě. Občas to tak dělá, pomáhá mu to přemýšlet," vysvětlila a Theo mlčky přikývl. Konec konců, on sám takovéhle procházky praktikoval dost často.

Názory?