„Pamatuj, musí to vypadat nenápadně," řekla Hermiona, když se zastavili před ošetřovnou a Draco si odfrkl.

„Tohle bude vypadat nápadně, ať to podáš jakkoliv. A navíc, ty a nenápadnost nejste zrovna kamarádky," ušklíbl se a ona se na něj zmateně podívala.

„To co má být?" zeptala se a změřila si jej pohledem.

„Jen říkám, že ty neumíš být nenápadná," vysvětlil a ona se na něj zamračila, ale nic neřekla. Otevřela dveře a vešla dovnitř, zanechávajíc Draca na chodbě samotného. Ten se pobaveně ušklíbl a následoval ji.

„Jak se daří?" optal se Harryho, když se posadil na židli vedle jeho lůžka, přesně naproti Hermioně.

„Vlastně skvěle. Nechápu proč tu ještě musím být," zamumlal Harry odpověď a Hermiona protočila oči. Typický Harry.

„Co Sophie?" zeptala se a na malou chvíli pohlédla na dívku, která stále spala.

„Během noci se probrala, bude v pořádku. Jen si tu pár dní pobude," odpověděl a letmo se podíval na vedlejší lůžko.

„To je dobře," oddechla si Hermiona.

„A víme už, co se tedy stalo? Já jen, abych věděl, zda se vůbec Hermiona může sama pohybovat po hradě. Ten nápis a teď tohle..." začal Draco a Hermiona se na něj zamračila. Jistým způsobem se jí líbilo, že ji chce chránit a byla za to vděčná, protože někdy tu ochranu potřebovala, nebo spíše potřebovala jeho, ale zase na druhou stranu z ní nemusel dělat nějakou přihlouplou holku, co se o sebe nedokáže postarat sama.

„Nic se nezjistilo, ale nemyslím si, že by bylo nějak nebezpečné potulovat se chodbami hradu. Ať se děje, co se děje, nebude to vážné," řekl Harry a Hermiona se zamračila ještě víc.

„A co ty? Vzpomněl jsi si?" zeptala se a Dracovou tváří se na chvíli mihla vyděšenost. Jestli se bude ptát Hermiona, tak skončí dřív, než stihnou pořádně začít.

„Je to zvláštní, ale ne."

„Něco si přece pamatovat musíš!" vyjekla a Harry si ji přeměřil pohledem, zatímco Draco si promnul obličej. Měl sto chutí poplácat svou přítelkyni po zádech a pogratulovat jí k tomu, jak nenápadná umí být.

„Nepamatuji, a byl bych rád, kdybyste si přestali hrát na Sherlocka a Watsona. Jednou pro vždy, nic se neděje," řekl už krapet naštvaněji a Draco si povzdechl.

„Co jsem ti říkal? Neumíš být nenápadná, Grangerová. Nikdy jsi to neuměla," odfrkl si a ona jej spražila pohledem.

„Víš co? Raději zmlkni," osočila se na něj a on se zasmál. Tímhle přiznala, že má pravdu on.

„Takže, sám velký Harry Potter říká, že se nic neděje. Můžeme už jít, drahá?" zeptal se a významně na ni pohlédl.

„Fajn," rezignovala, oba se rozloučili s Harrym a odešli z ošetřovny pryč.

„Hermiono, mám otázku," začal Draco, když se zastavili nedaleko ošetřovny.

„Jakou?"

„O čem to Harry mluvil? O tom Shersonovi a Watlocku?" zeptal se a Hermiona na něj hodnou chvíli koukala jako na pitomce, ale pak jí došlo o čem mluví.

„Sherlock a Watson, detektivové z románu od mudlovského spisovatele," vysvětlila a Draco se zatvářil uvědoměle.

„Aha. Hádám, že teď půjdeme do knihovny," konstatoval. Z Harryho asi nic nedostanou, tak si musí informace obstarat jinak.

„Už jsem se bála, že to neřekneš," zasmála se a krátce jej políbila, než se vydali do útrob Bradavické knihovny.

(...)

„Theodore, nehraj si na Hermionu a laskavě věnuj pozornost své úžasné přítelkyni a ne svým myšlenkám," řekla krapet naštvaně Pansy, když už jí Theo delší dobu nevěnoval pozornost.

„Promiň," omluvil se a svůj pohled přesunul na ni, aby jí dal najevo, že už ji poslouchá.

„Co se s tebou děje? Dneska snad nejsi vůbec přítomen," zeptala se Pansy, která náhle zapomněla, o čem mluvila. Theo jí dělal starost.

„To jen... Hermiona mi nasadila brouka do hlavy," povzdechl si a promnul si oči. Vážně o tom nechtěl přemýšlet, ale jakmile začal, nešlo přestat. Něco divného se tu dělo, tím si byl jistý.

„Theo, mám Hermionu ráda, ale myslím, že není úplně v pořádku. Chci tím říct, že se ještě úplně nevzpamatovala z těch hrůz, které jsme za války prožili, tudíž je logické, že se takhle chová, ale všichni jsme to viděli. Harry jej zabil. Není možné, že by se vrátil," řekla a Theodore se na ni podíval pohledem, který jasně naznačoval, že o tom pochybuje.

„Možná, ale pořád je to Hermiona. Kolikrát v životě se mýlila? Kdyby si nebyla jistá, nevytahovala by to."

„Není to možné," zopakovala pevným hlasem Pansy a políbila jej na tvář, než se odebrala za Lenkou do pokoje.

„Jsme si tím ale jistí?" zamumlal si pro sebe Theo.

Tohle byla otázka, na kterou se ptali úplně všichni.