Hermiona seděla ve výklenku u nádvoří a sledovala zataženou oblohu. Bylo dávno po večeři a začalo se stmívat, ale i přesto tu seděla. Sama, sledujíc kapky vody, které padaly z šedé oblohy.

Dnes se vrátila do Bradavic stejně jako Harry, Seamus, Neville, Lenka, Pansy, Theo a Blaise. Pouze tito žáci se rozhodli zopakovat si sedmý ročník. Ředitelka McGonagallová pro ně přichystala speciální ubytování, dalo by se říct, jejich vlastní kolej. A ačkoliv byli všichni šťastní a dnešek si užívali, ona nemohla. Ne, dokud tady s ní nebude on.

Den, jako je tenhle, jí připomněl ten den, kdy to dali dohromady, no pokud by se tedy to, co mezi sebou měli, dalo nazývat vztahem. Byla bouřka a oni se v lese dostali do úzkých. Tenkrát si myslela, že to nepřežijí, ale oni dva spolu kupodivu všech tvořili velmi dobrý tým a vyvázli jen s lehkými zraněními. A večer, když nemohla Hermiona usnout, šla z nějakého důvodu právě za ním a tehdy se poprvé políbili!

„Hermiono! Kolikrát jsem ti říkal, že se nemáš nechat unášet myšlenkami," zavrčel Draco, který se z ničeho nic objevil vedle ní. Hermiona překvapeně zamrkala a když zjistila, že se jí to nezdá, hodila se mu kolem krku. To s těmi myšlenkami jí říkal často, protože věděl, že když o něčem usilovně přemýšlí, tak naprosto nevnímá okolí a v době války to bylo extrémně nebezpečné a on se o ni bál!

„Jak to dopadlo?" zeptala se a odtáhla se od něj, aby na něj viděla.

„Musím dokončit Bradavice s těmi nejlepšími výsledky, McGonagallová o mně musí pravidelně psát posudky a na konci školního roku se uvidí," odpověděl a Hermiona se zamračila. Tohle absolutně nebylo fér!

„Ale vždyť Harry podal výpověď. Všichni vědí, že jsi byl na naší straně!"

„To je ale nezajímá. V domu mé rodiny si Voldemort válel své půlky a ať už jsem byla na straně Pottera nebo ne, pořad mé levé předloktí zdobí Znamení zla," odsekl a začal pochodovat sem a tam. Nechtěl na ni být hnusný, ale Merlin! Viděli se po několika měsících a on si myslel, že touhle dobou už jeho jméno bude očištěné, ale on byl stále vnímán jako hrozba.

„Draco," povzdechla si Hermiona. Věděla, že jej to trápí, ale taky věděla, že má pravdu. Ať už pomohl Řádu sebevíc, stále to byl Smrtijed. Vstupoval do války jako Smrtijed, a i když změnil v průběhu strany, pořád to je Smrtijed.

„Pojď z toho deště, jsi celý promočený," zamumlala a postavila se do chodby.

Draco se na ni zkoumavě podíval a ona uhnula pohledem. Věděla, že neměl rád, když mu někdo říkal, co má dělat, ale ona si prostě nemohla pomoci.

„Chyběla jsi mi," řekl, když se k ní přidal na chodbě. Hermiona se lehce usmála a její tváře nabraly červenější odstín.

„I ty mně."

„Co jsem prošvihl?" zeptal se, když chytil Hermionu za ruku a nechal se vést do jeho nového pokoje, kde stráví následující rok.

„Máme vlastní kolej, protože se nás vrátilo jen málo a McGonagallová nechtěla, abychom se míchali s ostatními studenty. Ostatní už dokonce rozdělili pokoje. Seamus bude s Nevillem, Lenka s Pansy, Theo s Blaisem a Harry má pokoj sám, ale všichni počítáme s tím, že Ginny bude většinu času trávit s námi, takže nejspíš bude mít pokoj s Harrym. Pak si myslím, že Lenka po pár dnech skončí u Nevilla a Seamus v tom případě bude muset jít k Pansy, ale ta zase určitě skončí u Thea, takže nakonec bude Seamus vycházet na Blaise, taky nevím, proč se rozdělili takhle," drmolila Hermiona, která byla trošičku nervózní. Byla si totiž jistá svými city k tomuto blonďatému stvoření, ale i když se víceméně chovali jako pár, nikdy o tom nemluvili. Draco to bral tak, že jsou spolu a ona taky, ale nikdy to nerozebírali, a to ji prostě znervozňovalo. Merlin, vždyť je Hermiona Grangerová, ona musí vědět vše.

„A já?" zeptal se Draco, když jej v rozdělení pokojů nezmínila.

„No, předpokládalo se, že ty budeš se mnou," zamumlala.

„To beru," souhlasil a políbil ji na tvář. I potom, čím vším si tahle holka prošla, měl pocit, že s ní musí zacházet jako s porcelánovou panenkou. Zdála se býti tolik křehká a on o ni nechtěl přijít.

„Jo? Kdybys totiž chtěl být třeba s Theem, či Blaisem, nebo snad s Pansy, určitě by to šlo zařídit," řekla a lehce vyjekla, když se zastavil a chytil ji za loket.

„Poslyš, vím, že to, co mezi sebou máme, je stále takové nestabilní a ne zrovna ideální, ale já tě mám rád, hodně rád. A chci být s tebou, jen to bylo špatně načasované. Bojovali jsme o život a ano, sblížili jsme se, ale neměli jsme čas posunout se někam dál. Myslel jsem si, že tohle bude náš nový začátek, ale místo toho budu celý rok pod dohledem ministerstva, aby se ujistili, že nejsem pro společnost nebezpečný. Vím, že jsem často mrzutý a neumím tolik chodit v těchto záležitostech, ale nikdy si prosím nemysli, že bych byl radši s Pansy než s tebou," řekl a jeho tvrdé rysy náhle zjemněly. Hermiona se usmála a objala jej. Věděla, že to bude ještě dlouhá cesta, než budou fungovat jako opravdový pár, ale taky věděla, že to nakonec dokážou.

„Taky tě mám ráda. Proč se nepůjdeme vyspat, abychom byli svěží na náš nový začátek?" zeptala se s úsměvem.

„To zní dobře," odpověděl, a tak se znovu vydali na cestu.

***
První kapitolka je na světě! 🙈 Postupně vás budu seznamovat s dějem, tak snad se budete orientovat. Budu ráda za názory! 💚