Mé oči se slastí zavíraly, jedna ruka podél mého těla, druhá v Harryho vlasech, když se ho snažila navést tam, kde jsem jeho pusu chtěl nejvíc. Ten zmetek si užívá, když mě může trápit, když se pod ním svíjím a vyčerpaně prosím. Ale na jeho obranu, já si to užívám taky. Ten pocit bezmoci miluju.

"Hazz, prosím," zakňučel jsem a trochu silněji ho zatáhl za vlasy, takže zvedl hlavu a přestal věnovat mému břichu ty mučivé polibky. Koukl jsem se mu do očí. "Prosím, Hazz."

"Chci si tě užít!" namítl a nevinně se zazubil. Za vlasy jsem si ho přitáhl do polibku, jelikož jen těžce odolávám těm ďolíčkům. Vždy, když je vidím, se mi tělem rozleje tak příjemné teplo, neumím to popsat.

"Boha, chci, abys mě ošukal, chápeš? Tak šup šup!" řekl jsem nejprve podrážděně a ke konci se culil jako sluníčko a nohy roztáhl ještě víc od sebe.

"Jsi nedočkavej parchant," povzdychl si Harry a odtáhl se.

"Jedinej parchant tu jsi ty, protože mě trápíš, Stylesi!" zasmál jsem se.

Vždy jsem si myslel, že u sexu nepadne víc jak deset slov, ale když to tak pozoruju, my s Harrym se bavíme pořád. Je to víc... uvolněnější, řekl bych. Má to to kouzlo, když si uvědomíte, že jste s někým, koho milujete.

Harry, jak se zdá, pochopil, co po něm chci a i když mu evidentně vadilo, že chci tak rychle skočit k hlavní věcí, na obličeji měl pořád ten šibalský úsměv. Ách, šibal jeden!

"Čemu se směješ?" zeptal se a já se probudil z mých myšlenek. Zmateně na mě koukal.

"Ničemu, šibale." Já se smál, on zmateně koukal.

"Cože?"

"Nic, šup šup," popohnal jsem ho znova a raději se přestal smát, jelikož byl tak zmatený, že mi ho bylo až líto.

Jen zakroutil hlavou a vymáčkl si na dlaň trochu gelu, než se natáhl přes mé tělo a přisál se na mé rty. Trochu jsem se pod ním zakroutil, protože už zase odbočil od toho, co tak chceme. Ale jeho rty jsou jeho rty, to se musí nechat. Jednou rukou mi za stálého líbání roztáhl nohy víc od sebe, načež jsem cítil příjemný chlad gelu na svém vstupu a trochu se do polibku zakuckal, takže se Harry se smíchem odtáhl. Bože, miluju jeho doteky. Tak hrozně moc. Pochybuju, že bych si někdy našel vztah, který by mi přinášel víc potěšení.

"Kvůli tobě jsme si to dost zkrátili," řekl naštvaně. "Takže alespoň takhle si tě užiju." Sakra, nevím, jestli je větší mučení tohle, nebo jeho pomalé polibky na mém těle.

Harry dlaní líně jezdil mezi mýma půlkama, druhou rukou držel mou pravou nohu, abych je měl více roztažené. A i když bych ani před týdnem nevěřil, že tohle někdy řeknu, přiznávám, že ho chci v sobě. Nejlépe hned. A jak jsem si vysnil, tak se stalo!

"Jo," šeptl jsem potichu, když do mě strčil první prst a pomalu s ním pohyboval.

"Hm," zabručel mi Harry do krku, který do teď všelijak kousal. "Líbí se ti to? No tak," pobízel mě a odtáhl se, aby viděl do mé tváře.

Přikývl jsem a zadkem se snažil natlačit víc na jeho ruku, aby pochopil, že má přidat další prst.

Najednou ze mě vysunul i ten jeden a koukl se na mě. Můj přítel je hajzl, vážně. Prý že jsou démoni vyloženě na sex, to sotva... Můj démon se mu zatím dost úspěšně vyhýbá.

"Slova, Louisi," napomenul mě a já, aniž bych přemýšlel nad tím, co se řešilo, vyhrkl mé první myšlenky.

"Vyhejbáš se mu." Zamračil jsem se na něj a pak si uvědomil, co za sračky zase melu. Nikdy se mi nestávalo, abych řekl své myšlenky nahlas, ale co se bavím s ním, se to děje dost často.

"Komu?"

Improvizaci mám v krvi, to půjde. "No mýmu zadku!" S nadějí, že jsem dobrý lhář, se na něj kouknu.

"Jsi nějakej divnej," zasměje se nervózně Harry a já ho upřímně docela chápu. Pořád spěchám a potom říkám kraviny.

"Fajn, to bude ze sexuální frustrace, chápeš? Měl bys s tím něco udělat."

A Harry udělal. Naprosto jsem to nečekal, protože mi jen tak koukal do očí a přemýšlel, co jsem fetoval, že jsem tak divný, ale najednou do mě vrazil dva prsty a ještě se tak nevinně usmál, když jsem zakňučel. Celou dobu mi koukal do očí a já jemu taky. Měl jsem otevřenou pusu a oči přivřené, když jsem cítil, jak se uvnitř mě pohybuje. Ten oční kontakt tuhle věc dělal ještě víc... Lepší?

"Jsem to říkal, hlasitej," zasmál se a já bych se možná i nějak bránil, ale na to už nezbývaly síly. Když už vím, co od toho čekat, je to jiný. Lepší. Sice mi to nepřináší nějaké potěšení, ale to vědomí, že to co nevidět přijde, je super.

Harry na mě opět nalehl celým tělem a začal mě líbat. Něco mi říká, že se vážně rád líbá. A nebo jsem prostě úžasný v líbání a on nemůže odolat, tím to bude. Tělem pohyboval stejně jako se svými prsty uvnitř mě, takže jsem měl pocit, jako kdyby mě už konečně... Víte.

Najednou se pokojem rozlehl zvuk klepání a než jsme stihli vůbec nějak zareagovat, Lucas stál v pokoji a vše viděl. Především Harryho prsty v mým zadku! Nervózně jsem zamrkal a koukl Lucasovi do očí, snažíc se tvářit alespoň trochu nevinně, ale efekt to mělo trochu jiný. Do slova a do písmene to s ním seklo. Složil se prostě k zemi.

"Harry!" řekl jsem trochu víc nahlas a snažil se dostat z jeho rukou. Jeho evidentně přítomnost Lucase nějak nerozhodila, no mě ano a to, že nám tu teď leží skoromrtvola, mi nepomáhá.

"On všechno prostě posere," zanadával Harry a pustil mě, takže jsem okamžitě vyskočil z postele a nasadil si alespoň boxerky, než jsem šel k Lucasovi.

"Vždyť to s ním seklo!"

"Neboj se, s ním to sekne skoro vždy, když vidí něco..."

"Něco jako třeba gay porno?" zasmál jsem se a Harry se mnou.

Zvedl jsem se a šel do kuchyně, kde jsem si umyl ruce a namočil nějaký kus utěrky. Následně jsem tím Lucase profackoval, z čehož Harry umíral smíchy, stále se neobtěžujíc obléknout.

"To mi nikdo neuvěří," zasmál se Harry. "Můj přítel zmlátil Lucase mokrým hadrem," pokračoval ve smíchu a já na něj zmateně zamrkal. Snažím se mu tu oživit kamaráda!

"Tak ale! Co s ním mám dělat?"

"Ho odkutálej," zasmál se Harry a vlastně proč ne. Harry doslova brečel smíchy, když se Lucasovo tělo hnulo o pár centimetrů a já vysíleně padl vedle něj.

"To si říkáš hodný přítel?" zeptal jsem se vyčerpaně, ale i tak mi na tváři vyskočil úsměv.

Harry se zvedl a jednoduše Lucase zvedl a nesl ho k němu do pokoje. Ještě jsem žertoval, že si mohl zakrýt tu jeho Hazzakondu, když mi něco došlo. Ta holka!

"Harry!" zapištěl jsem z pokoje. Čapl jsem deku a běžel za Harrym, který už byl u něj v pokoji. Připadal jsem si jako nějaký superhrdina, jdu zachránit svět před Hazzakondou!

Vběhl jsem do pokoje a hodil na Harryho bezeslova deku, načež ustál v pohybu a rukama rezignovaně plácnul podél těla.

"Říkej si, co chceš, ale tohle prostě normální lidi nedělají!" řekl a sundal si z hlavy deku. "Co jako děláš?"

Hlavou jsem kývl k holce, která seděla na židli a vystrašeně na nás koukala. Harry se na ní koukl, než se otočil zpět na mě a trochu se zasmál.

"Hej!" štěkl jsem po ní. "Co myslíš, že děláš!" Majetnicky jsem šel k Harrymu a vlastním tělem mu zakryl zadek, na který mu ta fuchtle koukala!

"Harry zadek je jenom můj, takže se na něj můžu dívat jenom já," řekl jsem naštvaně a rozešel se, i když to šlo blbě, jelikož jsem stále byl nalepený na těle Harryho. Zmateného Harryho.

Zabouchl jsem za námi dveře a pustil ho.

Otočil se na mě. "Jsi hrozně sexy, když žárlíš," zasmál se a přitáhl si mě do polibku.

"Nežárlím," řekl jsem a složil ruce na prsou.

***

Sedím v kuchyni a pozoruju Harryho, jak nám vaří večeři. Dnešek byl dost dlouhý den. Máma mě vykopla z baráku, viděl jsem druhý Menojský meč, dozvěděl jsem se víc o pověsti, málem jsem zabil Lucase. Prostě dost akční den.

Byl jsem na mobilu a neřešil, co se děje. Harry byl stejně ticho, jen si něco broukal. Natáhl se na stůl pro žvýkačku a dál mi pusu, než se opět začal věnovat vaření. Už bylo asi asi osm večer a já byl opravdu vyčerpaný. Navíc i naštvaný na Lucase. Přijde mi, že to dělá naschvál. Vemte si, kolikrát nám už pokazil chvilku...

"Volá mi máma," vyhrkl jsem najednou a koukl na Harryho, snad aby mi řekl, co mám dělat.

"Tak to zvedni, ne?" Zmateně jsem se koukl na mobil a následně odběhl do pokoje, kde jsem se svalil na postel.

"No?"

"Louisi! Proboha, kde jsi?"

"U Harryho."

"Ty jsi v pekle? Louisi! Vždyť... Vždyť jsi chytač! Něco se ti stane."

"S Harrym jsem v bezpečí..."

"Nikdy nemáš jistotu, Lou. Je to démon, může tě vodit za nos."

"Fajn, myslím. Jsem jeho somnimant, víš... Naše duše uz jsou nějaký ten den spojený."

"Cože? Jak dlouho? Jak dlouho už se znáte? Jak se vůbec znáte, proboha?!"

"Myslím, od včerejška? Jo, včera se spojily. Hele, já fakt nevím. Proč mi voláš?"

"Moje dítě není doma, proč bych ti asi volala!"

"Nějak jsi zapomněla na to, když jsi po mně křičela ať vypadnu, že nejsem tvůj syn."

"Lou, bylo to v afektu, to musíš pochopit."

"I kdyby to v afektu nebylo, jsou to sakra silný slova! Uvědomuješ si to vůbec?"

"Mrzí mě to."

"Co ti tak vadí? Že jsem gay? To se prostě stává, víš?"

"Ne, Lou, já znám-"

Dveře od pokoje se otevřely, takže jsem vzdálil mobil od ucha a koukl se na rozrušeného Harryho.

"Zavolám ti pak," řekl jsem a položil mobil.

"Co se děje?" zeptal jsem se Harryho.

"Musíš s námi, se mnou a Lucasem." Jeho hlas byl celý rozklepaný a ostatně se třásl celý Harry. "Chce mě vidět. Můj Pán. Musíš s námi, kdybych byl ... Však víš..."

***

Opíral jsem se o zídku a nervózně si kousal nehty. Neuvěřitelně se bojím, že se Harrymu neco stane. On je polovina mé duše, měl bych cítit, co se mu děje, ale vůbec nic necítím. Necítím jeho pocity, ani jestli je v bolestech a to mě užírá nejvíc. Tohle čekání je jako čekání na smrt.

Lucas tak rozhozený není. Přece jenom tohle zažívá docela často. Spíše bych řekl, že je pořád rozhozený z toho, co, ani ne před hodinou, viděl.

Přijdu si zvláštně, opravdu hodně. Jsem na Harryho upnutý a teď jsme po dlouhé době od sebe. Dobře, zase tak dlouhá doba to není, ale teď je to horší. Když jsem v práci, nemusím se bát, že se mu něco stane, ale takhle? Bojím se o jeho život.

Je hrozné nad tím byť jen přemýšlet. Přece jenom život je důležitá věc a hlavně tak samozřejmá... Nikdo si ho neváží dokud o něj nemusí přijít. Bojí se taky Harry tak moc o svůj život? Kluk v jeho věku by takové věci neměl vůbec řešit... A já to samé. Měl jsem mít vztah, normální vztah. Tak proč mě svedl zrovna Harry? Byly to jeho ďolíčky, vlasy, oči nebo to byl jeho smysl pro humor, chytrost, síla... Okouzlil mě celý.

Brána se otevřela a z ní vyšel Harry. Zdravý, plně při smyslech. I tak jsem se neubránil a skočil mu kolem krku.

"Tak moc jsem se bál," zašeptal jsem.

"To já taky," přiznal a odtáhl se.

Koukl jsem se do jeho obličeje. Je v pořádku, tak proč se tváří tak smutně?

"Co se stalo?"

Harry se nadechl a sklopil pohled k zemi. "Démoni se začali připravovat... Na boj."

"A co s tím děláš ty, sakra?" Nešlo se nezeptat. Proč musí můj Harry zase čelit takovým věcem? Vždyť je z toho úplně ve stresu!

"Lépe řečeno... My," přiznal a koukl se mi do obličeje.

Snaží se narážet na... Ne, to ne.

"Chceš říct, že..." Nevěděl jsem, jak pokračovat, ale i tak se Harry neubránil a začal přikyvovat.

Najednou mě pevně objímal a brečel, Harry Styles mi brečel do ramene, skutečně. Já jen stál, bez síly mu opětovat objetí a koukal před sebe.

Jedna věc je o tom přemýšlet, ale druhá věc zase je, když se to stane realitou.

Kurva.