Koupení vstupenek do muzea stalo Harryho nejspíš všechny nervy, odmítá se mnou mluvit a je uražený. Jenže je kravina, aby za mě platil úplně vše, i když jsem rád, že budu mít alespoň víc peněz, zase taková socka, aby se v peněžence něco nenašlo, nejsem.

Nervózně jsem se ohlížel, jelikož mi ty pohledy všech vypalovaly nejspíše díru do zad. Nevím, co je na mně tak špatně. Jestli jde o to, že jsem s Harrym nebo o to, že je ze mě cítit ten pitomý nápoj.

Moje polovička si očividně všimla onoho nepříjemného pocitu, jenž ve mně přetrvává už jakou dobu, proto me opět chytl za ruku a přitáhl víc k tělu.

"Neboj se, nic se ti nestane," ozval se.

Rozhlížel jsem se po zdech, na kterých byly nějaké malby. Alespoň nemusím koukat ostatním věčně do očí.

"Všichni na mě koukají," namítl jsem.

Harry se uchechtl. "Tak jasně, že koukají. Pravděpodobně jsi nejhezčí člověk, kterýho kdy viděli. Já být nima, koukám na tebe taky."

"Blbče, vždyť se tu klepu strachy," přiznal jsem nervózně.

"A co chceš?" zeptal se Harry a zastavil se, načež mě otočil čelem k němu a natiskl naše hrudníky na sebe. "Kdybych mohl, mám tě tak blízko, že bys na nějaký strach ani nepomyslel."

"Ne?" zeptal jsem se rozpačitě. Naprosto mi vyrazil dech. Je mu jedno, že jsme v muzeu, kde je hromada lidí a nejspíš na nás všichni koukají.

"Ne, myslel bys na něco úplně jinýho. Co to tak zkusit?" řekl a chytl mě za boky, aby si mě přimáčkl víc k tělu, než si spojil ruce na mém zadku.

Vylekaně jsem na něj zamrkal a sledoval ten úšklebek na jeho tváři, když si všiml mého výrazu. Sehnul se ke mně a začal si přivlastňovat mé rty a já bych mu to býval dovolil, jenže pohledy, upírající se mým směrem, mi nepomáhaly.

"Hazz," zašeptal jsem a odtáhl se.

"Wow, už se chytá moje přezdívka?" zasmál se, stále nepouštěje mé tělo.

"Je to hezká přezdívka," přiznal jsem a odtáhl se úplně. Chytl jsem ho za ruku a táhl do hlavní místnosti muzea.

Pekelné muzeum je úplně jiné, i když by člověk řekl, že taková věc bude stejná. Podlaha je černá a lesklá, zatímco zdi jsou nejspíš z nějaké náhražky mramoru. Lustr je černý, křišťálový a hlavně celý hoří. Skutečně se od zdí odráží stíny plamenů. Vše působí tak tlumeně, žádné ostré světlo.

"Kde začneme?" zeptal jsem se a tím přerušil Harryho povídání o tom, jak Lucas jednou sfoukl nějaký městský plamínek a měl z toho problémy, ale bylo to neuvěřitelně vtipné. Proboha, vždyť já ani nevím, o jakém plamenu se tu zase bavíme...

"Pojď zprava, tam to začíná," řekl a táhl mě k začátku.

Na zdi bylo hodně maleb a pod nimi prosklené vitríny plné nějakých starých pergamenů. Vypadalo to hodně podobně jako tehdá u Nejvyššího, jen s rozdílem, že tady to bylo vše nakloněné v prospěch pekla.

"Tady máš sepsaný začátky. Jak byly meče vyrobeny a tak." Harry ukázal na malby a já se na ně zaměřil. Na první byl muž, docela stařík, a vyráběl meče. Byla tam historie, co ho k tomu vedlo. Že to byl prostý chudý člověk a jeho prací bylo vyrábění mečů. Avšak jednou se rozhodl vyrobit výjimečný kousek. Kde se vzala taková síla nikdo netuší, ale říká se, že muž byl sám démonem. Když vyrobil i druhý meč, byl zatčen, jelikož se lidé báli, že se bude jednat o apokalypsu. Meče byly ukryty a po milióny let čekaly na své pány.

Ve vitríně byly věci, kterými byl meč údajně vyroben. Vše bylo tak staré a ztrouchnivělé.

Pokračovali jsme dál. V další části bylo vypsané prohlášení onoho muže. Údajně řekl, že jednou přijde kluk, kluk, který se stane démonem a zamiluje se do obyčejného člověka z Afterlife. Bude to spojení chytače a démona. Tohle prohlásil těsně před jeho smrtí. Neřekl toho moc, jen poukázal na vztah chytače a démona a řekl, že chytač půjde proti straně, kterou se rozhodl zachránit. Že ho ovlivní démon.

Procházeli jsme muzeem, já celý napjatý z toho, co se dalšího dozvím, Harry celý znuděný. Přijde mi, že pro mě dělá spoustu věcí, do kterých se mu nechce. Je to jako kdyby udělal cokoli, co řeknu, jen abych byl šťastný.

"Co je tam?" zeptal jsem se a ukázal na dveře v čele místnosti. Lidé tam chodili, ale nejspíš se tam platil ještě nejaky poplatek. Třeba to jsou záchody?

Harry si povzdechl a už vyndaval peněženku. "Je tam pekelný Menojský meč. Hádám, že ho chceš vidět."

Šťastně jsem přikývl. Nepochybuju o tom, že v mých očích nejsou vidět hvězdičky štěstí! Komu se poštěstí vidět oba dva meče?

Harry zaplatil nemalé vstupné a už jsme jen čekali, až se skupinka lidí, jež jsou teď uvnitř, vrátí a nahradí ji skupina, ve které jsme i my.

"O jakým plamínku jsi to mluvil vůbec?" zeptal jsem se z nudy.

"Jo! Plamínek," rozpomenul se Harry. "Na náměstí je socha. Je to Satan a z rukou mu šlehají plameny, jako pravej oheň. No a před sochou je cedule, na který je něco napsaný a je na ní plamínek. Je to modrej oheň, nevím proč, na to se neptej."

A pravdou je, že jsem se vážně chtěl zeptat, proč zrovna modrý oheň.

"No a ten oheň má znázorňovat zdraví Satana a ten debil byl na káry, tak jsme ho vyhecovali, aby sfouknul ten oheň a on to fakt udělal," začal se smát Harry a já na něj nechápavě koukal.

"To neměl problémy? Chci říct, víš, jak zřízenej vždycky přijdeš ty, to se jemu nic nestalo?"

"Lucas je miláček, tomu by nikdo nic neudělal," zamumlal Harry a já se zasmál. Lucas a miláček? To skutečně nejde k sobě.

Skupina lidí konečně vyšla a my se hrnuli dovnitř. Místnost byla skutečně malá a uprostřed byla vitrína. Okolí ní byly ještě provazy a v každém rohu místnosti byl nějaký hlídač.

Potom se zhaslo světlo a místnost ozářil lesk meče. Meč v Afterlife má červenou rukojeť, zatímco tenhle má modrou. Taktéž je plný nějakých drahokamů a na rukojeti je také nějaký nápis. Musím dát Harrymu za pravdu, ukradnout tohle by byla sebevražda.

Koukal jsem na meč a přemýšlel, jaké by to asi bylo. Já a Harry jako vyvolení. V čele armády.

"Ten meč je zlo, Lou," ozval se najednou Harry a vytrhl mě z mých myšlenek. "Ten, komu patří, nemá štěstí. Má jenom smůlu, tak proč si tak moc přeješ, abys to byl ty? Nechápu, v čem tě to tak okouzlilo... Víš, jak moc velký břímě musí padnout na toho vyvolenýho?"

"Ja to chápu, Harry. Jen říkám, že všechno nasvědčuje tomu, že se jedná o mě."

"Nás, ty egoisto jeden," zamumlal Harry. "Jestli jde o to, že chceš bejt jinej, tak na to kašli. Pro mě jsi nejúžasnější člověk, ten nejhezčí, nejchytřejší, nejnadanější, prostě pro mě jsi vším. Nepotřebuješ žádnej meč, abys byl lepší."

A musím uznat, ze na Harryho slovech něco bylo... Proč já vůbec tolik chci, aby se jednalo o mě? O nás tedy... Měl bych před tím utíkat a pevně doufat v to, že se každou chvíli najde vyvolený, ale já tu mezitím vymýšlím, jak dokážu, že se jedná o mě.

Po cestě domu jsem byla trochu zamlklý. Stále mi hlavou šrotovalo všechno okolo proroctví. Všechno, co se stalo za poslední čtyři měsíce. Nemůžu uvěřit, že tu jsem už čtyři měsíce...

Když jsme přišli domu, první, co mě zarazilo, byly nějaké boty na podpatku u botníku. Máme návštěvu?

"Sakra," povzdechl si ztrápeně Harry.

"Co je?"

"Lucas mívá často návštěvy... Neměl bych proti tomu ani slovo, ale ty holky jsou upištěný jak něco."

Zasmál jsem se a otevřel dveře do obýváku a skutečně, domem se rozléhaly vzdychy a nadávky nějaké holky. Hnus. Bože, to se nemůže ztišit?

S Harrym jsme šli do pokoje a konečně si po dlouhém dni lehli. Povídali jsme si a řešili cokoli, jen aby nebylo ticho a nemusí bychom poslouchat tu holku. Když vše ustálo, úlevou jsem vydechl.

"Jdu se převlíknout," řekl jsem a vyskočil z postele. Rozepnul jsem si kalhoty a sundal si triko. V batohu bylo trošku složitější najít triko, co nosím na spaní, takže jsem se tam v tom hrabal asi dvě minuty, než jsem s tím naštvaně hodil o zem.

"Nemůžu najít triko!" zakňučel jsem a naštvaně složil ruce na prsou.

"Tak si ho neber, mně to vadit nebude," zasmál se Harry.

"No ale mně jo." Zvedl jsem batoh a začal ho znovu prohledávat.

Ruce, které se z ničeho nic objevily na mých bocích, mi způsobily málem zástavu srdce.

"Harry," pískl jsem vylekaně a chtěl se k němu otočit, ale držel mě až moc pevně.

"Sakra, co kdybychom to Lucasovi oplatili? Vsadím se, že dokážeš bejt dost hlasitej," řekl Harry a natlačil se na mě. Na zádech mě chladil potisk jeho trika, ale zároveň mě polilo horko.

"To spíš asi ne, myslím, že jsem tichej typ," zasmál jsem se nervózně a položil batoh na stůl přede mnou.

"No ale já myslím, že nejsi. To abychom to zjistili," zamumlal mi do kůže na krku.

Zaklonil jsem hlavu a nechal se opečovávat. Upřímně, stále mě sex trochu děsí, ale moje poprvé bylo úžasné... Je vidět, že Harry ví, co dělá a já se nemusím ničeho bát. Rukama jsem se opíral o stůl a užíval si polibky na mém krku, když najednou Harry chytl mé dlaně a položil mi je na břicho. Jeho dlaně začaly pohybovat s těmi mými a dělaly malé kroužky na mém břiše, než Harry stiskl mou dlaň pevněji a navedl ji do mých rozepnutých kalhot, než z nich zase vyjel.

Pod jeho dotykem jsem pomalu ale jistě začínal tvrdnout a tímhle to vše dovršil. Pohyboval mou rukou stále nahoru a dolu. Zaklonil jsem hlavu ještě víc a opřel si jí o jeho rameno. Možná to zní nepohodlně, ale díky výškovému rozdílu to bylo pohodlné.

Harry zmáčkl mou dlaň, čímž mě donutil zakňučet. Otočil jsem se k němu čelem a začal ho líbat, pomalu mířeje k posteli. Tam nás Harry otočil a shodil mě na ní, než vyskočil nade mě. Otřel se svým rozkrokem o ten můj a zasmál se. Proč se vždy směje v náhodnou chvíli?

"Co zas?" zaskučel jsem.

"Ne nic, jen jsi údajně tichej typ a teď mi tu vzdycháš jenom z tohohle," zasmál se.

"Blbče, radši mě líbej," řekl jsem a protočil oči, než se na mě opět nalepil.

Jeho rty jsou něco úžasného, myslím, že nikdy nebudu mít dost. Zajel jsem mu rukama do vlasů a ještě víc se vpil do těch hebkých, plných a krásně růžových polštářků. Nohy jsem mu obmotal kolem těla a patami zatlačil na jeho zadek, abych ho donutil se o mě opět otřít. Zároveň jsem zvedl pánev a užíval si ten pocit.

"Minule to bylo takový kostrbatý, myslím, že dnes chci fakt moje prsty v tvým zadku," zaculil se a já si přikryl tvář rukama, jelikož tohle bylo děsně trapné. Z mého poprvé jsem moc nepochopil, co je příjemného na tom, když mi... Má to vůbec nějaký název? Je zvláštní a hlavně dost trapný říkat, že mi tu prstí zadek... Ale rozumíme si!

Harry si sedl a stáhl mi kalhoty, stejně jako následně sobě. Jen co jsem viděl, jak je chudák napresovaný v těch boxerkách, mě přepadla tak obrovská chuť, ho z nich vysvobodit.

Harry zapískal, jak na nějakého psa. "Lou, oči mám tady," zasmál se a sundal si triko.

"Vážně chceš u sexu řešit, jestli ti koukám do očí nebo na..." zarazil jsem se a jen zvedl ruku a ukázal na jeho rozkrok. Když jsem s ním, tak zjišťuju, že budu nejspíš dost stydlivá povaha.

"Na břicho," řekl Harry, ignorujíc moje slova, a kývl na mě hlavou. Udělal jsem, jak chtěl a ještě provokativně vyšpulil zadek a zakroutil ním.

"Tak něco dělej," zakňučel jsem, když se na nic nezmohl.

"Sakra, dnes si tě užiju," ozval se do ticha, skočil za mě a serval mi boxerky.

Bože, tahle činnost se nejspíš stává mou oblíbenou.

----------------

Po dlouhé době jsem vážně s dílem spokojená, doufám, že vy taky😊

A sorry za tak častý updaty, já si nemůžu pomoct. Vidím, že to dost lidí nestíhá číst, moje blbost...:)