Upřímně, když se Kudrlinka začal svíjet v bolestech, nevěděl jsem, co dělat. Vůbec mi neřekl, jak tohle probíhá a já měl najednou pocit, že mi tu umírá a už jsem se viděl, jak běžím nahý za Lucasem a tou hnusnou holkou a řvu na ně, že jsem Harryho u sexu zabil. Když se pak udělal podruhé, ztuhl jsem, jelikož to byla docela rychlá změna chování. Koukal jsem na něj, když mi oznámil, že se naše duše spojily.

Uzavřeli jsme doživotní pouto.

Zavázali jsme se k společnému životu.

Udělali jsme ze dvou rozdílných duší jednu jedinou.

Tu naší.

"Nebreč," zasmál jsem se. Cuchal jsem mu celou dobu vlasy a užíval si každou chvilku.

S obrovským úsměvem sklopil hlavu k mé hrudi a opřel o ní čelo. Cítil jsem, jak na mou rozpálenou pokožku dopadají kapky a přišlo mi to neuvěřitelně roztomilé.

"Jak nemám brečet? Na tohle jsem čekal tak moc dlouho, Lou," řekl a popotáhl, než opět zvedl svůj pohled a prohlížel si mě těma uslzenýma očima. Jeho ďolíčky pořád zdobily už tak krásnou tvář a já byl nejšťastnějším člověkem na světě.

"Je to tak úžasnej pocit, sakra, už teď to miluju," zasmál se a já s ním.

Sedl si k mým nohám a koukal na tu spoušť, co po nás zůstala. Mé tělo bylo celé špinavé od mě samého a Harryho hruď také, protože se po mně válel. Navíc jsem cítil vlhký flek pod mým zadkem a už teď nenáviděl a zároveň miloval ten pocit, když se do mě Harry udělá. Je to super, ale opravdu dost špinavá, záležitost.

"Nechce se mi to uklízet," povzdechl si, ale zvedl se a po chvíli se vrátil s vlhčenými ubrousky. Já stále nehnutě ležel, jelikož moje tělo cítilo, že stačí jeden jediný pohyb a můj zadek bude v ještě větších bolestech.

Harry na sebe natáhl boxerky a očistil mě i sebe.

"Co takhle dát společnou sprchu?" zeptal se a já měl chuť se plácnout do čela. Jestli čeká, že teď budu ukájet tu jeho nadrženou povahu pořád a pořád, to je na omylu. Budu rád, když do té sprchy vůbec dojdu.

"Nic ale nečekej, Stylesi. Dost mě bolí zadek," zakňučel jsem.

Nahodil starostlivý pohled a hned si běžel sednou na kraj postele. "Bolí to hodně? Ublížil jsem ti?"

"Ne to ne. Budu v pohodě, jen, chápeš, není to zrovna příjemný," objasnil jsem mu.

Když jsme šli do sprchy, Harry se nepřestával smát mé chůzi. Chodil jsem s nohama od sebe a asi působil jako tučňák, což ho prostě hrozně rozesmívalo. Choval se jak nějaký puberťák, i když mu je dvacet. Ale slyšeli jste někdy ten jeho smích? Je hrozně nakažlivý, takže jsme se nakonec smáli oba.

"Jak se cejtíš vůbec?" zeptal jsem se, když už jsme leželi v posteli, čistí a spokojení. Užíval jsem si Harryho objetí a tělesné teplo, jelikož mi byla zima. Možná by mi nebyla, kdybych na sobě neměl jenom boxerky a triko.

"Je to... Jiný. Přijdu si, jako kdybys byl já, jelikož cítím úplně vše co ty. Právě teď mi mrznou chodidla, ale cejtím, že to jde z tebe. Nechceš si oblíknout ponožky?"

"Vlastně ani ne," zasmál jsem se. "Nemám ponožky rád."

"Já zase nemám rád zimu," zakňučel a zavrtal se pod peřinu a najednou ležel on mně v náručí a já ho objímal.

"A jinak?"

"Jinak? Je to super. Konečně nemám ten blbej pocit, že když se od tebe vzdálím, tak budu chtít umřít. Navíc se mi z hrudi rodí hrozný teplo, je to úplně příjemný!" řekl radostně.

Povídali jsme si asi hodinu a chvíli se snažili i usnout, ale moc nám to nešlo. V hlavě mi pořád ležela ta myšlenka, že bych se s Harrym neměl bavit, ale teď už je na veškeré zákazy pozdě. Cítím, že bez něj se nehnu ani na krok.

"Musím to říct asi mámě, co? Mámy vždycky vědí, co dělat," zauvažoval jsem nahlas.

"Ví, že jsi gay?"

"Ne, ale nemyslím, že to bude problém. Je v pohodě."

Z obýváku se stále ozýval hlas té holky, kterou už teď nemám rád. Neskutečně mě vytočila, když řekla tamto. Měl jsem chuť se vším seknout a prostě trucovat, ale Harryho to setkání evidentně dost mrzelo a nemohl jsem mu tohle odepřít, když na to čekal tak dlouho.

"Co je ta kráva zač?" zeptal jsem se podrážděně. Určitě se schválně smála tím stylem, jakým se smála, protože takový smích já mít, tak se odstřelím. Byl pisklavý, nepříjemný a hlavně hraný.

Harry si povzdechl. "Dřív jsem s ní něco měl. Ke konci vztahu jsem to kurvil já, jelikož tou dobou jsem tě začal sledovat a jí to hrozně sralo. Odkopla mě, ale stejně bych to dřív nebo později udělal sám. Je hrozná."

Harryho slova, i když s tím neměla co dělat, mě přivedla na úplně jinou myšlenku a sice tu, že se nesmíme bavit. Nenapadá mě vůbec nějaké řešení a to mě dost děsí. V břiše se mi kvůli tomu usídlil svíravý pocit plný nervozity, strachu, nevědomosti a samých špatných věcí

Je tu jedna věc, o které dost často poslední dobou přemýšlím, ale zatím se mi nikdy nezdál vhodný okamžik k řešení takové věci. Vím, že to Harry může, ale i nemusí, pochopit, ale něco uvnitř mě mi našeptává, že je má domněnka správná. A to mě děsí.

"Nechci, aby ses vídal s holkama, se kterýma jsi něco měl," přiznal jsem potichu.

"Myslím, že nemáš důvod žárlit. Jsem tvůj, doslova," zasmál se. Ignoroval jsem tu věc o žárlivosti, jelikož mu to nechci přiznat. Ještě si bude myslet, že jsem nějaká stíhačka.

"Hele, Harry," začal jsem najednou a hned se zasekl, jelikož mě nenapadala vhodná slova k pokračování. "Chci s tebou o něčem mluvit, ale musíš to brát vážně, jasný?"

"No povídej," zabručel a zachumlal se pod peřinu.

Nadechl jsem se a ještě jednou si v hlavě přehrál, co mu chci vlastně říct.

"Myslíš, že bych... Chci říct, že jsme se museli přestat bavit a bylo to kvůli tomu proroctví... Ale teď jsme spolu, Harry. Myslíš, že bych mohl bejt ten vyvolenej?"

Harry na mě z pod peřiny vykoukl a párkrát na mě zamrkal, snad aby si ujistil, zda to myslím vážně.

"Abych pravdu řekl, nepřemýšlel jsem nad tím. Je hodně lidí, na který to sedí. Je kravina to házet na sebe, řekl bych," řekl po chvíli svůj názor na věc.

"Ne, ale vezmi si to," řekl jsem vážně a sedl si. Tím jsem z Harryho stáhl peřinu, což ho přinutilo, mi věnovat pohled plný naštvanosti. Ovšem to nemyslel vážně... Já být na jeho místě, tak zabíjím, kdyby mi někdo vzal peřinu.

"Co si mám jako vzít? Možná tu deku,"  zabručel naštvaně a vyrval mi peřinu z rukou, nad čímž jsem se zasmál.

"Když jsem přišel do Afterlife, tak se meč rozzářil. Jsem chytač, ty démon. Máme spolu vztah. Každý druhý démon, kterýho zabiju, mi říká, že jsem vyvolenej já... Prostě mám hodně důvodů, abych si myslel, že jde o mě. Navíc si to myslí i Nejvyšší a pochybuju, že s pozicí, ve které se on nachází, nemají všude kamery a tak. Oni už dávno musí vědět, kdo to je, a proto mi zakázali, abych se s tebou vídal."

Harry si protřel dlaní obličej. "A co s tím chceš asi dělat? I kdybys to byl ty, co myslíš, že to změní?"

"Tobě patří ten druhý meč, Harolde, co to asi může znamenat!" řekl jsem naštvaně. "Jestli je to pravda, ty meče nám patří. Jak poznáme, že nám patří?"

"Nápis. Na obou je nápis, každej jinej, ale ve chvíli, kdy meč vezme do ruky vyvolenej, nápis začne svítit. Pekelnej meč má modrý nápis a Afterlife má červený meč."

"Tak potom ten meč musíme nějak vzít. Je to prostý ne? Kde je ten váš?"

Harry se uchechtl, než se na mě koukl vážným pohledem. "Nemůžeš po mně chtít, abych vzal Menojský meč, Louisi. Můj Pán by mě na fleku zabil. Už tak mi vyhrožuje smrtí, nebudu tohle riskovat, jen protože ti něco vlítlo do hlavy."

"Vyhrožuje ti smrtí?" zeptal jsem se překvapeně. Tak vám povím, že tenhle Satan, je pěknej hajzl.

Harry přikývl a lehnul si na záda, ruce opřené o čelo. "Kdybys měl pravdu, znamenalo by to, že já jsem pekelný vyvolený. To je kravina Louisi," řekl vážně a koukl se na mě.

"Asi máš pravdu," řekl jsem nakonec, jelikož nemám zase takovou trpělivost, abych se tu s ním o tomhle hádal. Když mi s tím nechce pomoct on, zvládnu to sám. Přísahám, že něco uvnitř mě přímo křičí, že já jsem ten vyvolený.

Už bylo pozdě v noci, když mi došlo, že se zítra musím dostavit do práce a Harry mě nemůže odvézt, což vše dost komplikovalo. Okolo firmy přidali speciální jednotky, hlídky jsou všude. Proto se Harry nabídl, že mě ještě teď, o půlnoci, hodí domu.

Hned zítra mě čeká rozhovor s mámou a nejspíš dost složité rozhodování. Vůbec se mi do toho nechce.

Když jsme procházeli obývákem, Lucas si zavolal Harryho stranou a já zůstal v pokoji sám s tou holkou.

"Takže teď Harry šuká s tebou?" ozvala se, čímž mě donutila zvednout pohled od mobilu.

"Prosím?"

"Jen se ptám," řekla a zvedla ruce v obranném gestu. "Vždy se docela rychle rozkřikne, když má nějakou další děvku, je dost divný, že ty jsi kluk a neví o tom nikdo."

"Jakou děvku, do háje?" Přísahám, že také rychle mě nikdo nikdy neštval.

Pokrčila rameny. "Přece si nemůžeš myslet, že to s tebou myslí vážně... Není to jeho styl. Jenom namotat, ošukat a potom odkopnout. Věř mi, říkám ti tohle jako varování!" To sotva...

"To, že tě využil a ty jsi mu na to jako kráva skočila, neznamená, že udělám stejnou sračku. A vůbec, nemluv na mě, chytám z tebe všechny nemoce, co existujou," řekl jsem podrážděně.

"Však ty si na mě ještě vzpomeneš!"

Nahlas jsem si povzdechl. "Jen to ne..."

Nevím, o co jí jde, ale jestli o to mě naštvat, tak se jí to daří. Ty její blond vlasy, hnusný jak sláma, si pořád točí okolo prstů, nejspíš si myslí, že to je sexy nebo tak něco, ale opak je pravdou. Je mi z ní špatně. Jak se Harry mohl takhle snížit?

Z kuchyně se ozvalo otevření dveří a Harry hned přišel, za ním Lucas. Harry mi obmotal ruce okolo pasu a dal mi lehkou pusu, čehož jsem okamžitě využil, protože mě ta kráva srát nebude. Přitáhl jsem si ho víc k tělu a začal ho líbat. Nebýt Lucase, který se po chvíli ozval, možná bych překonal bolest v zadní části těla a už se v posteli vybízel Harrymu.

"Chápu, že od teď budeš pořád nadrženej, ale prosím, ušetří mě," zakňučel Lucas a Harry se odtáhl. Koukl se mi do očí a trochu povytáhl obočí, čímž se mě jasně ptal, proč jsem se na něj tak vrhnul. Očima jsem střelil po té holce a on pochopil. Trochu se usmál, něž se ode mě odtáhl, ruku stále nechávajíc na mém boku.

"A to to teprve začíná," zasmál se Harry. A bože, má pravdu. Četl jsem někde, že když se démonovi spojí duše s jeho somnimantem, stane se z toho dost pestrý sexuální vztah, jelikož démoni potom myslí jenom na jedno...

"Kámo, jste spojení maximálně tři hodiny a ty bys ho už zase šukal, chudák," povzdechl si Lucas a já přikývl.

"Přesně! Jsem chudák, nemůžu pravděpodobně sedět," řekl jsem naoko naštvaně.

Harry mi zamumlal do krku, že mě miluje a na tváři té holky se objevil opravdu hodně vtipný výraz. Třeba pochopila, že je Harry můj.

***

Na tenhle rozhovor se snad ani nedá psychicky připravit, i když jsem se snažil, opravdu. Bojím se a ani nevím čeho, to je nejspíš nejhorší. Vím, že je máma v pohodě a miluje mě takového, jaký jsem, ale i tak se bojím.

"Mami?" ozval jsem se. Seděla v kuchyni a byla na mobilu, klasika.

"Hm?" zamumlala v odpovědi a ani nezvedala pohled od displeje.

Zhluboka jsem se nadechl. "Musím ti něco říct. Něco důležitýho a... A bojím se, ale musím ti to říct. Můžeš mi pomoct a to teď vážně potřebuju," fňukl jsem a sedl si naproti ní.

"Co se děje?" zeptala se a koukla se na mě. "Něco v práci? Šéf na konferenci si tě chválil."

"Jo?" zadivil jsem se. "Teda, ne. O práci nejde. Jde o můj soukromej život."

Máma přikývla a tím mě pobídla k mluvení.

Zavřel jsem oči a přemýšlel, co vše tím můžu ztratit a jestli není lepší vycouvat. Není.

"Miluju tě, moc. A... Já nevím, jak se to stalo, ale prostě... Poznal jsem člověka, miluju ho. On mě taky a chodíme spolu. Od včerejška."

Mámě se rozzářily oči. "No to je ale super! Jak se jmenuje? A máš fotku?"

Mírně jsem přikývl a usoudil, že tak to bude nejlepší. Vytáhl jsem mobil a najel na fotku, kterou jsem vyfotil u vyhlídky. Jsem na ní já a Harry stojí za mnou, ruce okolo mého těla a dává mi pusu na tvář.

Pomalu a roztřeseně jsem k ní otočil mobil.

"Je to Harry," řekl jsem potichu a zavřel oči.

Když se po dlouhé době nic neozývalo, koukl jsem se a nevím, jestli v mámy tváři převažoval smutek, zklamání, nebo znechucení. Ať už to bylo cokoliv, pro mě to neznamenalo nic dobrého.

-------------

Dnes je to přesně rok, co Afterlife píšu 😍 A taky je to dnes 15 let, bez kterých by žádný Afterlife nebylo! Happy b-day to me!😂 (Vážně, jen se ráda chlubím kravinama☺)

Mimochodem, přesáhli jsme 10K přečtení, mně se chce brečet :') Děkuju moc všem!💚💙