Ačkoliv bylo složité přežít v práci bez újmy kvůli nedostatku spánku, zvládl jsem to. Sice s odřenými patami, jelikož jsem u jednoho démona měl na malé, ale i tak jsem se domů dostal zdravý.

Už z venku byl slyšet křik Alexe a Dylana. Přijde mi, že se hádají pořád a navíc kvůli kravinám. Samotného mě nebaví, to poslouchat. Nejspíš bych měl přemýšlet o vlastním bydlení. Přece jenom mám za sebou už třetí výplatu a čtvrtou dostanu za dva týdny, takže na mém účtě už nějaká ta suma je, ale vzhledem k tomu, jak to mám teď s Harrym, se mi práce hodí. Nikdy nevím, kdy budu potřebovat peníze.

Vešel jsem do domu a hned zamířil do kuchyně. Kupodivu tam seděli všichni, ale každý řešil to své.

"Ahoj, jak bylo v práci?" zeptala se mě máma hned a strčila mě ke stolu, než mi šla nandat jídlo.

"Dobrý," zamumlal jsem. "Co je k jídlu?"

V tu chvíli mi před obličejem přistál talíř se smetanovou omáčkou a těstovinami. Ta vůně mě praštila okamžitě do obličeje a já měl chuť se rozbrečet.

Zvedl jsou pohled k mámě, která se usmívala od ucha k uchu, než jsem ji úsměv opětoval. Nejspíš jsme museli vypadat divně, ale tohle jídlo dřív, když ještě žila s námi, vařila hodně často, protože jsem na něm byl přímo závislý.

Poslouchal jsem jejich rozhovor a cpal se jídlem, když mi zavibroval mobil, což donutilo mé koutky vytvořit úsměv. Harry.

Harry: Jsem nadrženej...

Pustil jsem vidličku, načež se ozvala menší rána, když se srazila s talířem, a naštvaně, i když pobaveně, se pohodlně opřel a čapl mobil.

Louis: Já právě jím omg

Harry: To je super, já jsem nadrženej:)

Harry: Co s tím uděláme?:3

Lhal bych, kdybych řekl, že mě jeho zprávy nevzrušovaly. Přece jenom, nikdy mi nikdo nic takového nepsal.

"Proč nejíš? Kdo ti zase píše?" zeptala se máma zvědavě.

"Kámoš," řekl jsem nezaujatě a začal vyťukávat zprávu.

Louis: Nic. Já se v klidu najím a ty si dělej co chceš :D

Harry: Nejraději bych dělal tebe, ale to teď jaksi nejde... 😏👌

"Co ti píše tak vtipnýho, že se směješ jak debil?" zasmála se a já okamžitě zmírnil svůj úsměv a koukl se na ní. Avšak mi zavibroval mobil a já, aniž bych se podíval, měl na tváři snad ještě větší úsměv než předtím.

"Jen něco z práce," zalhal jsem.

Harry: Lou, prosiiiiim

Louis: Co chceš?😂

Harry: Tebe😏💦 Tvůj zadek, pode mnou, vyšpulený do vzduchu a tvoje vzdechy až ti budu prstit tu rozkošnou prdelku😍

Louis: Harry😑

Harry: Hm?😊

Louis: Nech toho, proboha

Harry: Vím že tě to bere :D...

Louis: Nic mě nebere😑

Harry: Vsadím se že kdyby to šlo chtěl bys abych pro tebe okamžitě přišel😊

Harry: Protože prostě vím že miluješ mojí Hazzakondu❤

Louis: Hazza- cože co?😂

Harry: Mám dejme tomu přezdívku Hazza a můj úžasný dick je tudíž Hazzakonda😊

Louis: Tvůj úžasný dick by si měl dát pohov a nechat mě najíst😂

Louis: Dej mi 5 minut, ok?

Harry: Muhahahahahha, ok:3

Položil jsem mobil a dojedl zbytek jídla, načež jsem se pokusil zmizet tak, aby si nikdo nevšiml menší boule v kalhotách, která by tam nebýt Harryho vůbec nemusela být. Štve mě...

Doběhl jsem do pokoje a sundal si džíny, než jsem skočil do postele a odemkl mobil.

Louis: Jsem tu

Harry: To jsem rád😊 Ale menší změna plánu

Louis: Jaká zase?😂

Harry: Trvalo ti to moc dlouho a já si nemohl pomoc😭

Harry: Ale neboj, myslel jsem na tvůj zadek a taky jsem vzdychal tvoje jméno😭

Louis: Uh... Dobře?😂 Vážně sis vyhonil nade mnou? To je divnyyyy

Harry: Jako kdybys to ty nedělal😂

Louis: Dobře, jiný téma😂

Louis: Jak ti je?

Harry: Mám pocit že umřu ale vzal jsem si prášek takže to je teď dobrý... Ty?

Louis: Hrozně mi chybíš😭 Mám tě rád:(

Harry: Taky tě mám rád:3

Psali jsme si dlouho do noci o všelijakých kravinách. Byl to jeden z nejlepších večerů, i když jsem nemohl být s ním, cítil jsem se vážně dobře.

Když přišlo na řadu loučení, bylo to lehčí než jsem čekal. Možná za to mohla moje únava... No nakonec mi Harry napsal ještě jednu zprávu a ta mi spát už rozhodně nedala.

Harry: Něco jsem si uvědomil... Zítra buď v 7 u vyhlídky. Chci s tebou vážně mluvit... Dobrou❤

A tak se mé spaní zase nepovedlo, jelikož mi v mysli probíhaly myšlenky, co se zase děje. Už ani nečekám nic dobrého, na to mě tohle město až moc nenávidí.

***

"Takže se s ním bavíš?" zeptal se Zayn.

Přikývl jsem. "Já debil se do něj zamiloval, vole," zastěžoval jsem si.

Zayn se uchechtl. Chytl mě za paži, aby mě navedl do zatáčky, jelikož jsem byl myšlenkami jinde. Dnes jsme spolu trávili celý den, jelikož se nabídl, že mi v práci pomůže vyplnit nějaké papíry ohledně nových zbraní.

"A on do tebe?" zeptal se zvědavě. Celý den šlo téma Harry mimo konverzaci, proč to teď vytahuje? Možná, protože mě chce doprovodit a já se prokecl, že mám schůzku s Harrym.

"Právě že ne. Předevčírem jsme o tom mluvili a řekl, že mě nemiluje. Je to docela v píči, chápeš, jak moc těžký je hrát jakože nic?" Zajímá mě, jestli i on slyší to zoufalství z mého hlasu.

Chápavě přikývl a na chvíli se odmlčel. "A teď ti chce co? Proč pro tebe nepřišel? Minule jsi u něj spal pořád," zasmál se a já se nad tou vzpomínkou uchechtl. Tak dobrý časy.

"Nejvyšší mi zakázal se s ním bavit. Prej na nás až moc sedí proroctví nebo co."

"Slíbíš mi doufám, že až budeš vraždit jeden svět, tak mě necháš na živu?" zasmál se.

"Jasně, že jo." Smích byl na místě, protože to znělo absurdně i jemu.

Před lesem jsem ho zastavil se slovy, že už půjdu sám, protože by Harry nebyl šťastný za nějaké hosty. To Zaynovi stačilo, myslím, že při pomyšlení na Ryana nebo Claire, mu je jasné, že s Harrym není radno si zahrávat.

Celou cestu lesem jsem zasvětil čas svému mobilu. Projížděl jsem pořád dokola to samé. Facebook, Twitter, Instagram a někdy zabloudil i na Tumblr. Když jsem už viděl v dáli lavičku a na ní Harryho, usmál jsem se a mobil uklidil.

Mé emoce se okamžitě změnily a to mi stačil jediný pohled na jeho osobu. Byl tak roztomilý a zároveň sexy s tím kabátem. Přesný opak mě. Já si sem přijdu v mikině a asi zmrznu.

Čím blíž jsem byl, tím víc mě lákalo, mu věnovat obejmutí ze zadu, ale potom mi došlo, že téma, které chce řešit, nemusí být zrovna hezké.

"Ahoj," řekl jsem šťastně a sedl si vedle něj. Možná až moc blízko. Ale měl jsem pocit, že když bez něj budu ještě chvíli, umřu. Jeho tělo se znatelně uvolnilo, už nebyl tak napnutý. Zároveň mě těší, že opět není domlácený, jelikož bych se tomu pohledu nejraději nadobro vyhnul.

"Sakra, pojď sem," řekl hned místo pozdravu a pevně mě objal, což jsem mile rád opětoval.

"Už tě nikdy nenechám jít. Už ne," šeptal mi do vlasů. Měl jsem pocit, že mi od úsměvu praskne tvář nebo tak něco.

"Prosím, nedělej to," odpověděl jsem a zachumlal se k němu do vlasů. Jeho kudrlinky mě šimraly v obličeji a já byl za tuhle chvíli tak šťastný.

Harry se odtáhl a s úsměvem mi koukal do očí, než se uchechtl a já trochu znejistil.

"Co zas?" zeptal jsem se zmateně. Jen zakýval v nesouhlasu a usmál se. Ruku zvedl k mému obličeji a pohladil mi tvář. Byl to naprosto spontánní tah, ale zaručeně vytvořil husinu na mém těle. Dech se mi zrychlil. Hlavu jsem natočil, abych se o jeho ruku otřel jako nějaká kočka.

"O čem jsi chtěl mluvit?" zeptal jsem se.

Přitáhl si mě k sobě a začal mě pomalu a něžně líbat. Málem jsem se rozsypal, jelikož mé tělo najednou zaplavilo až moc emocí. Díky bohu těch kladných. Že by se mi pro změnu dařilo?

Po necelé minutě se odtáhl a opřel si čelo o to mé. Čekal jsem, že teď přijde nějaká rána. Že na mě vybalí něco hrozného a já se tu před ním zhroutím. Ale řekl, že mě už nikdy neopustí, takže to nemůže být tak hrozné...

"Lou?"

"Hm?"

Zhluboka se nadechl, než jeho čelo přimáčkl ještě víc k mému. Věnoval mi malou roztomilou pusinku, nad čímž jsem se musel usmát.

"Miluju tě," zašeptal a já mohl říct, že jsem měl pravdu. Bylo to jako rána. Rána do celého těla, které se okamžitě rozklepalo. Srdce mi začalo zběsile bušit a já se málem na fleku rozbrečel. Štěstí. Přesně to cítím nejvíc. Jsem neskutečně šťastný a zamilovaný.

Dlouhou dobu jsem mlčel a jenom přemýšlel nad tím, jak moc je tahle chvíle úžasná, dokonalá, perfektní.

"Řekni něco, prosím," zakňučel a odtáhl se ode mě. Ta nervozita z něj byla přímo cítit, ale mohu říct, že to je nepopsatelně roztomilé.

"Já tebe taky. Miluju tě," řekl jsem. Nahlas. Řekl jsem to jemu a nahlas. Už to není pouze v mé hlavě a už mě to zevnitř neužírá.

Vykoukly na mě jeho ďolíčky. Jeho oči byly nádherně zelené. Zářily jako dřív. Miluju jeho oči. Miluju jeho úsměv. Sakra, miluju ho celého.

"Chci... Chtěl bych s tebou být," řekl nervózně a odvrátil pohled. "Jako... ve vztahu."

"Chceš se mnou chodit?" zajásal jsem šťastně.

"Já s tebou jo," zasmál se a konečně se na mě koukl.

Čekali byste jinou reakci, než že jsem mu skočil okolo krku za stálého opakování slova 'ano'?

"Sakra, mám přítele," usmál se. "Vždy jsem říkal, že mám přítelkyni. Tohle je tak jiný... Lepší."

Zasmál jsem se, jelikož naprosto souhlasím. "Jak to teď bude?"

"Teď si tě vezmu k sobě." Jeho slova mě trochu zarazila, protož bychom spolu neměli být. Mohli bychom mít problémy, proč to chce riskovat? Teď, když jsme si vyznali city? Teď, když jsem jeho přítel a on můj.

"Co u tebe?" zeptal jsem se zmateně.

Harry si stoupl, chytl mě za ruce a vytáhl mě na nohy.

"Minule jsme něco nedokončili," řekl a nahodil dokonale chraplavý hlas. Kdyby mě nedržel, asi bych šel do kolen.

"Nevím, jestli jsem připravený, Harry," zašeptal jsem a sklopil hlavu k zemi. Ten pocit, že jsem se právě dokonale ztrapnil, zasáhl mé tělo jako šíp. Chci s ním sex tak hrozně moc, jenže co mám dělat, když se tak bojím?

"Připravím si tě," zamumlal mi do krku a začal ho obkládat polibky. Naklonil jsem hlavu do strany, aby měl lepší přístup k mému krku.

"Tak jsem to nemyslel. Bojím se."

"Budu opatrnej, zlato. Prosím, potřebuju tě. Vím, že ty mě taky. Cítím to," řekl a usmál se na mě. Ukázal mi ten nejkrásnější úsměv a já mu plně podlehl.

Přikývl jsem a ani nevím jak, ale vše se stalo tak rychle a já byl najednou nalepený na jeho pokojových dveřích, zatímco on ze mě, za stálého líbání, sundaval oblečení.

------------------

Jeeej❤ Názory?😌

Chci všem moc poděkovat za komentáře u minulého dílu!❤