Vyšel jsem z brány, načež jsem okamžitě začal hledat Harryho, jelikož nebyl u stromu, jako když jsem odcházel. Mohli ho unést? Co když nečekali na mě a prostě se ho zbavili?!

"Co se děje?" ozvalo se za mnou a mně spadl kámen ze srdce. Otočil jsem se na něj a skočil mu kolem krku.

"Lekl jsem se, že se ti něco stalo," vysvětlil jsem mu své obavy a pustil ho ze sevření.

"Co by se mi stalo?" Z jeho hlasu bylo poznat, jak moc je zvědavý, co jsem se dozvěděl, a tyhle řeči mu vůbec nepomáhají.

"U Nejvyššího... Čekal jsem všechno, no tohle ne," řekl jsem zaraženě.

Je tu ten okamžik. Mám mu říct pravdu? Mám mu lhát?

"Řekni mi to," naléhal nedočkavě a nožkou dupnul do země, než vystrčil spodní ret. Musel jsem se tomu zasmát, vypadal neuvěřitelně roztomile a já měl chuť ho umačkat.

"Nejdřív ze mě tahal, jaký vztah spolu máme. Když jsem řekl, že přátelskej, začal mít kecy, že v tom případě nebude vadit, když se od tebe vzdalíme... Harry... Co si cejtil, když jsem tu nebyl?" zeptal jsem se.

"Bolest. Vždyť víš, že mě bolí, když jsi ode mě daleko..."

"Ale... Co děláš, když cejtíš tu bolest? To jako sedíš a koukáš do nebe nebo... Nechápu to. Nikdy tě tak nemůžu vidět, i když nechci, jen jsem zvědavej."

"Prostě... Nejde to vysvětlit. Je to jako když máš křeče do břicha, takže jsi jen v klubíčku a dejcháš nahlas, že by to slyšeli až na druhý straně planety. Říkal jsem ti, že nemůžu jíst ani spát. Prostě jen ležím, protože když sedím, bolí to ještě víc," vysvětlil mi.

Nevím, jak na to reagovat. Nechci mi ubližovat, ale zase spolu nemůžeme být dvacet čtyři hodin denně. Jak takhle může ten vztah fungo-. Už vím... Minule mi říkal, že když se spojí duše, tak se ta bolest utlumí... Takže mu pomůžu jen tím, že se s ním vyspím. A to je trochu problém, vzhledem k mému strachu z natrhnutého zadku.

Ignoroval jsem jeho slova a pokračoval v původní řeči. "Nechtěl jsem, abys trpěl, takže jsem řekl, že jsem tvůj somnimant. Ani se neptal, jestli jsme spolu... jako... spali. Říkal jsi, že když se spolu vyspíme, naše duše se spojí. A co kdybychom se už nemilovali?" zeptal jsem se a tím opět vybočil.

Koukal jsem na něj s chtíčem po odpovědi v očích, když mi došlo, co jsem to zase řekl. Co kdybychom se už nemilovali... Nikdy vlastně neříkal, že je do mě zamilovaný. Jen říkal, že si vybrala jeho duše a teď závisí na času, jestli si vybere i srdce, ale... Co když ke mně nic necítí a chce být jenom kamarád, ale kvůli jeho potřebám si mě drží u těla? Vypadal stejně zmateně jako já, párkrát otevřel pusu a poté ji zase zavřel, než se mu na tváři objevil nepatrný úsměv.

"Kdybychom se už nemilovali, tak já si rovnou můžu psát parte, jelikož bych to bez tebe nezvládl. Když se duše spojí, už je nejde rozdělit. Prostě k sobě patří," objasnil mi Harry. Už od jeho prvních slov se na mé tváři držel přihlouplý úsměv.

"A co když... Co když mě ani nikdy milovat nezačneš?"

"A ty mě miluješ?"

"Já se ptal první," připomněl jsem mu a tím se vyhnul odpovědi. Nedokázal bych mu lhát, jen nechci všechno pokazit.

Sedl jsem si na zem a opřel se o bránu. Nohy už mě z toho stání bolely, ale myslím, že za to můžou hlavně ty schody. Harry si sedl naproti mně.

"Nemůžu říct, že k tobě nic necejtím. Ale nemůžu říct, že tě miluju," řekl a já přímo mohl slyšet to křupnutí mého srdce. Chovám city k někomu, kdo mi je neopětuje. Je něco horšího?

Slabě jsem se usmál, abych nedal znát tu bolest, která se ve mně usídlila. Najednou jsem chtěl být pryč od něj. Daleko, abych mohl jenom brečet nad neopětovanou láskou.

"Pak se mě ptal na tvoje jméno, to jsem mu neřekl, protože nechci, abys kvůli tomu měl nějaký problémy," pokračoval jsem a tím zazdil to, že se nedočkal odpovědi na jeho otázku ohledně mých citů k němu. "Nakonec z něj vyšlo, že se musíme přestat bavit. Úplně. Že máme ukončit máš vztah a dělat, že se neznáme, protože takhle na nás sedí to proroctví. A to ho děsí. Řekl, že když to neukončím já, udělá to on. Že bych mohl skončit ve vězení a ty mrtvej," dořekl jsem a sklopil pohled, protože jsem nestál o to, vidět jeho ublíženou grimasu.

"Ty... Chceš mě opustit?" zeptal se po chvíli ticha roztřeseně. Zvedl jsem hlavu, abych na něj viděl a naskytl se mi pohled na slzu, která mu stékala po tváři. Pusu měl mírně otevřenou v šoku a ani nemrkal.

Chci ho opustit? Mohl bych ho vůbec opustit, když ho miluju? Když já jeho miluju a on mě ne?

"Dej mi důvod, to neudělat," řekl jsem vážně, i když pravdou bylo, že jsem mermomocí chtěl, aby ke mně projevil city. Neopustím ho. Nikdy. Jen chci vidět snahu.

"Lou, prosím. Já tě potřebuju," zašeptal a po tváři se mu sklouzly další slzy. Bolí mě ten pohled? Ano. Sakra hodně. Nechci mu ublížit, jen potřebuju... potřebuju vědět, že mě má alespoň rád.

"Chceš mě z úplně sobeckých důvodů, Harry," povzdychl jsem si. "Není to poprvé, co od tebe slyším, že nesmím odejít, protože mě potřebuješ. Držíš si mě u těla, protože beze mě cejtíš bolest, ale co z toho mám já?"

"Mám tě rád, Lou," zavzlykal, než si obličej položil do dlaní a začal doslova brečet. Tohle jsem nechtěl! Vidíte to? Zase já. Způsobuju mu jenom bolest, ještě aby mě miloval.

Přiskočil jsem rychle k němu a objal ho. Ruce si spojil za mým krkem a začal mi slzy máčet mikinu.

"Prosím," vzlykal stále dokola. "Neopouštěj mě, udělám cokoli, jen... Prosím, Lou." Cítil jsem, jak mi svírá mikinu v rukách a tím si mě mačká víc k tělu. Jako kdyby se bál, že ho tu nechám a odejdu.

"Ššš, no tak, nikam nejdu," řekl jsem. "Neopustím tě, nikdy. Prosím, přestaň brečet."

Zvedl hlavu a koukl se mi do očí. Ty jeho byly plné slz, že ani ta úžasně zelená barva nebyla vidět.

"Neopustíš mě?"

Přikývl jsem.

"Slibuješ?" naléhal.

"Slibuju, Harry," řekl jsem upřímně a palcem mu setřel slzy, načež se usmál. 

Za zátylek si mě přiblížil k sobě a začal líbat mé rty. Spokojeně jsem se do polibku usmál. Nemohl bych ho nechat jít. Je dokonalý a já klidně budu čekat věčnost. A i kdyby se do mě nikdy nezamiloval, budu tu pro něj, protože on mě potřebuje.

Seděli jsme v objetí dlouho. Nad námi zářily hvězdy, a slyšet bylo jenom šumění listů, než mi to nedalo a já se zeptat musel.

"Jak to teď bude?" Nejraději bych náš vztah udržoval stále stejně. Společné víkendy, každý večer u vyhlídky... Jenže teď to nepůjde.

"Musíš odejít z firmy," řekl Harry a zněl naprosto vážně.

"Co? To nemůžu, potřebuju peníze a navíc by to nic nevyřešilo." Nechápu, proč bych měl odejít.

"Lou, jenže když já nemůžu za tebou, musíš ty za mnou a nemyslím si, že je dobrý nápad, aby ses toulal po pekle sám a šel od brány až ke mně."

"A to, že opustím firmu, tomu pomůže jak jako?"

"Mohl bys u mě zůstat."

Zmateně jsem zamrkal a snažil se pochopit, co se mi tu snaží říct. Nemohl bych žít v pekle. Nejspíš bych tam ani nepřežil dlouho, ale co bych tam celý dny dělal? Harry chodí každý den zabíjet a já s ním nemůžu jen tak jít. Navíc, kdybych opustil firmu, musel bych projít hromadou papírování a to se mi úplně nechce. Jsem v tom dobrý, nechci se vzdát práce, která mě baví.

"To nejde Harry. Musím být s rodinou a nemůžu být bez práce. Vždyť by na mě ještě někoho poslali, co já vím. Musíme vymyslet něco jinýho."

"Co navrhuješ?" zeptal se podrážděně.

"Možná... Já nevím. Bojím se, Harry. Co když to prostě nepůjde," zakňučel jsem a položil si hlavu na jeho hruď.

Harry se zasmál, čímž mě trochu znejistil. Čemu se směje?

"Vážně si myslíš, že bych tě nechal jen tak jít? Něco vymyslíme... Platí?"

"Platí," zašeptal jsem a natáhl se pro pusu.

***

Jelikož mě zítra čeká práce a Harry mě do ní nemůže dopravit, musím dnes spát ve svém. Sice nevím, jak zareagují, když se jim tam vynořím v půl jedné ráno, ale to už není můj problém.

Harry mě donesl až k nám před barák.

"Loučení," zašeptal jsem a přitáhl si ho za kabát k sobě. Naše hrudníky do sebe narazily, čemuž se Harry zasmál.

"Nejraději bych si tě vzal domů a dokončil to, co jsme nestihli," zašeptal mi do ucha a položil svoje ruce na moje boky, po kterých začal přejíždět nahoru a dolu. Mezitím mi věnoval malé polibky pod ucho a na krk, z čehož mi okamžitě vyskočila husina.

Tak to ať ani nezkouší!

"Harry, přestaň. Nepotřebuju bejt zase nadrženej," zakňučel jsem a pokusil se od něj odtáhnout, ale držel mé boky až moc pevně.

"Ale já jsem teď nadrženej docela dost, mohl bys s tím něco udělat," pokračoval v šeptání a rukou mi sjížděl až na zadek.

"Prosím," zafuněl jsem. "Asi to vypadá, že si budeš muset o pomoc zažádat u tvojí pravačky, ale mě do toho netahej."

Harry se kolenem otřel o můj rozkrok, což už bylo prostě moc a já se od něj odtáhl. Už tak jsem mohl cítit to narůstající vzrušení. Chtěl jsem si jít jenom v klidu lehnout...

"Všechno pokazíš, Lou," zakňučel Harry naštvaně, nad čímž jsem se musel zasmát.

"Třeba příště," řekl jsem a pokrčil rameny.

"Fajn... Budeme si psát dobře? Nevím, jak to uděláme, ale asi bychom se teď moc stýkat neměli. Každopádně mi piš," řekl a přitáhl si mě do polibku, který jsem mu okamžitě začal oplácet.

Namáčkl jsem se ještě víc k jeho tělu, ale to přerušilo náš polibek. Respektive můj smích, jelikož jsem na břiše mohl cítit, jak moc je Harry tvrdý a prostě mě to rozesmálo.

"Měl bych jít," zasmál jsem se.

"Dobře. A moc se nesměj, taky si tě můžu vzít a zatáhnout tě k sobě," zazubil se na mě Harry a já se musel zasmát.

Nakonec jsme se rozloučili a tím nám začala nejspíš dlouhá doba bez sebe.

Potichu a bez újmy jsem se dopravil až ke mně do pokoje a hodil s sebou na postel. Chtěl jsem spát, ale po dvaceti minutách ležení, mi to prostě nedalo a musel jsem mu napsat.

Louis: Spííííš?🙄

Harry: Nespíííím

Louis: A co dělááááš?

Harry: Právě jsem dodělal sebeeee

Louis: Harreeh😐

Harry: Ptal ses😂

Louis: Kdo by čekal takovouhle odpověď?...

Harry: Asi každej když si mě nechal tvrdýho jako skálu. 😣

Louis: 😂😂😂

Louis: Sorry no😂

Harry: Hrozně mi chybíš

Louis: Ty mně taky... Jsi jinak v pohodě? Žádná bolest?🙄

Harry: Zatím ne, však ono to přijde😭

Louis: 😭😭

Louis: jabkckkkw

Harry: Co děláš?😂

Louis: Nudim se -____-

Harry: Se zabav

Louis: Řekni mi jak a možná to zvážím😂

Harry: O něčem bych věděl😏

Louis: Nebuď tak uchylneeeeej😣

Harry: Ale ono to ke mě patří😭

Louis: Mně*

Harry: U svatýho Satana, ty jsi jeden z těch magorů co všechno opravujou?😐

Louis: No dovol😭😭

Louis: Neser mě 😭

Louis: Jsi na mě zlej😭

Louis: PROČ JSI NA MĚ ZLEJ, HARRY, CO JSEM TI KDY UDĚLAL!!!😭😭😭

Harry: 😕😕😕 Jsi zvláštní tvor

Louis: Jsem jenom znuděnej. Asi bych měl jít spát

Harry: Možná bys měl😂 

Harry: Úplně mě děsí že tě tak dlouho neuvidím ksnskaksj😭😭

Harry: Musíme něco vymyslet!😭

Harry: Musíme je množné číslo, tak proč jsi mě tu nechal😭

Harry: Ty jsi asi usnul co

Harry: A ani dobrou nepopřeješ

Harry: Jak milé

Harry: Vsadím se, že máš zapnutý zvuky a teď ti to tam jede ohňostroj muahahah

Harry: Bumbumbumbum🎆🎇🎉🎊

Louis: HAROLDE OKAMŽITĚ PŘESTAŇ

Harry: No za toho Harolda nevím nevím.

Louis: ...

Louis: Dobrou ty otravo

Harry: Dobrou noc milášku můj malej😍😂😘 Mám tě rád💙💚

Usmál jsem se nad tou zprávou. Chtěl jsem odpovědět, ale už jsem to nedával a vysíleně upadl do říše snů.

------------

Bože, bože, bože, já se tak těším na další díl!❤