Dobrý den,

vztah, jenž udržujte s démonem (temný anděl), narušuje pravidla Afterlife, tudíž Vás prosíme, abyste se okamžitě dostavil do sídla Nejvyššího.

S pozdravem Nejvyšší.

Jedna jediná věta a já mám pocit, jako kdyby se zase vše rozpadlo. Jsem si jistý, že tohle proklaté město touží po tom, abych nebyl šťastný. Pořád se vše hroutí a když to vypadá, že konečně budu šťastný, přijde nějaká zpráva, která to prostě pokazí.

Netuším, co se mnou bude. Mohli by mě klidně zavřít, vyhodit z práce a nevím co ještě. Mohl by na to doplatit i Harry, který se mimochodem klepe strachy ještě víc než já.

Nabídl se, že mě ještě dnes, ačkoli je už večer, odnese k bráně na rozcestí.
Řekl, že si musí u sebe ještě něco vzít, takže jsem to viděl na pár minut, ale už tu čekám půl hodiny a on se nepřestal ještě klepat a strachovat. Na moje otázky už vůbec neodpovídá. Jen se pohupuje ze strany na stranu, kouše si nehty a v očích se mu lesknou slzy. Nikdy jsem ho takhle neviděl. Je fakt, že přede mnou brečel už asi třikrát, co já vím, ale tohle bylo jiný. Z něj ten strach byl přímo vidět.

"Harry, no tak," zafuněl jsem unaveně. Už skutečně nevím, co dělat.

"Tím, že mě budeš ignorovat, nic nevyřešíš."

"Prosím, Harry."

"Řekni mi, co se děje."

Nic. Ticho.

Jsem v kýblu. Takhle se za Nejvyšším nedostanu.

Po chvíli se otevřely vchodové dveře, což mi způsobilo málem zástavu srdce. Bože, tak jsem se lekl. Je mi jasné, že tady bydlí jen Harry a Lucas, ale i tak, co když sem přijde nějaký démon? Harry v transu mi asi těžko pomůže.

"Čus, co děláte?" zeptal se Lucas, když vyšel z chodby.

"Harry je mimo a já se snažím, jak debil, aby se probral," zabručel jsem a opřel se o gauč.

"Co se mu stalo?" zajímal se hned. Přešel ke gauči a klekl si před něj.

"Přišel mi dopis, že se mám dostavit za Nejvyšším, jelikož porušuju pravidla Afterlife, když se bavím s démonem. Nic víc tam nebylo, nevím co mu je," řekl jsem naštvaně. Vážně mi docházela trpělivost.

Lucas si ho zkoumavě prohlídl, než si sedl vedle Harryho.

"Harry, no tak, mluv se mnou." Jen co to vyslovil, se na něj Harry otočil. Dělá si ze mě ten hajzl srandu?!

"Co se děje?" zeptal se Harryho.

"Zabije mě," řekl roztřeseně a já se málem na místě odstřelil. Já do něj hučím přes čtyřicet minut a neřekne ani ň a Lucasovi hned odpoví?! Pak jsem se s zadrhl. O čem to mluví?

"O tohle jde? On se to nedozví," utěšoval ho Lucas, ale Harry jen kroutil hlavou v záporu.

"Víš, že jsem jedinej, koho si pozve klidně třikrát tejdně. Až zjistí, že mám somnimanta chytače, totálně mě zničí," zavzlykal Harry a sesypal se úplně. No super.

"Je to normální. Každej démon si najde somnimanta." Lucas vypadal vážně zoufale.

"Ale ne každýho se pokouší zabít!" křikl Harry. Celý se třásl. Nevím, o čem mluví, ale nelíbí se mi to. Je možné, že by mluvil o... No, o Satanovi? Přece mi řekl, že mu ubližuje on, takže by to dávalo smysl, ale nemyslel jsem si, že by z něj měl až takový strach.

"Zabije mě, já to vím," opakoval stále a Lucas mu to stále vyvracel.

Nevím, co si o tom myslet. Trápí mě to, to ano, ale také bych byl rád, kdybych byl už u Nejvyššího a mohl zjistit, co se děje. Třeba by se pak ulevilo i Harrymu. Zároveň se o něj ale upřímně bojím. Podle toho, co jsem slyšel, to vypadá, že Satan si najde cokoli, aby mu ublížil. A to mě děsí nejvíce. Protože... Jak moc velký problém, by mu dělalo, zabít démona, když jich má po ruce další tisíce?

Lucasovi se to nakonec povedlo a uklidnil Harryho natolik, aby byl schopný komunikovat i se mnou. Čemuž se divím, jelikož spolu jenom udržujeme jistý vztah, jsem jeho somnimant, miluju ho, takže proč by měl se mnou přece mluvit, když se mu něco děje? Dobře, možná jsem trochu podrážděný, ale může si za to sám. I když vlastně ne. Může za to ten idiot, který mu ubližuje.

Lucas odešel z místnosti, načež mi pohled ihned padl na shrbeného Harryho. Jen pohled na to, jak je zničený, bolí víc než kudlou do zad. Je mi smutno. Měl bych mu být oporou, ale asi jsem si u něj vypěstoval jen takový respekt, že ani není schopný se mnou komunikovat. Potřeboval někoho, komu věří, a to byl až Lucas. Ale Harrymu to nevyčítám. Taky jsem udělal chyb, že bych je nespočítal a není se čemu divit, když ve mě nevěří.

"Jsi v pohodě?" zeptal jsem se opatrně.

Odpovědí mi bylo přikývnutí. Povzdechl jsem si, stoupl si před jeho shrbené já a rukama mu zatlačil do ramen, aby se opřel. Ve chvíli, kdy tak udělal, jsem mu nedal čas na rozkoukání a sedl si na jeho klín. Zmateně zvedl pohled k mé tváři a já se musel zasmát tomu, jak nevině vypadal.

"Co děláš?" zeptal se, stále zmateně.

"Snažím se tě dostat zpět mezi živý." Se smíchem jsem se zavrtěl a sledoval jeho tvář plnou divných grimas.

"Jestli se ještě jednou takhle pohneš, tak probudíš k životu něco úplně jinýho," řekl, načež hlasitě polknul.

Neříkám, že bych si nerad užil, ale nevím, jestli jsem připravený. Chci říct, už takhle bylo těžký, se ho dotknout. Je to kluk. To je pro mě prostě něco úplně nového a já na to musím postupně, i když on je tak sexy, že nevím, jak dlouho mi to vydrží. A i když ve mně probudil právě teď dost silný chtíč, nejde to.

Harry mě najednou chytl za boky a nepatrně mnou pohnul, až jsem se svezl po jeho rozkroku. A udělal to zase a zase. Oči měl přivřené a z pusy mu vycházely tlumené vzdechy, které mě ještě víc nabudily. Sakra, sakra, sakra. Pod zadkem můžu cítit jeho rostoucí erekci a to mě děsí asi nejvíc, i když mě to jistým způsobem neskutečně vzrušuje.

Když jeho ruce pustily mé boky, přistihl jsem se, že se pohybuju už sám. Můj rozkrok se otřel o ten jeho a mně vyjel z pusy vzdych. Vzhledem k tomu, že jsem měl ruce omotané okolo jeho krku, musel jsem si hlavu položit na jeho rameno, abych si mohl pusu přikrýt a dělat, že se nic nestalo, což mi bohužel nevyšlo.

"Kurva, zníš tak úžasně, Lou," zavzdychal mi do ucha. Z jeho chraplavého hlasu mi vyskočila po těle husina. Bože, co to dělám? Vím, že mě sex s ním děsí, ale jak mám říct ne? Chci, abychom se spolu vyspali, jen se bojím.

"Harry, prosím," zakňučel jsem a pohnul boky obzvlášť tvrdě, abych dopřál slast nám oboum. Přiznávám, jsem kurevsky nadrženej a tvrdej a tahle situace se mi víc než líbí.

"O co prosíš, zlato?" zamručel a přesunul jeho obří dlaně na můj zadek, který zmáčkl a tak opět otřel tvrdě naše napínající se kalhoty o sebe.

"Chci, abys mě-"

"U svatýho Satana, já ti jdu pro pití a tady jede gay porno živě," zakřičel Lucas najednou. Myslím, že je zbytečné říkat, jak moc jsme se oba lekli. Okamžitě jsem slezl z Harryho a schoval si ruce za záda, jak jsem to vždy dělával ve škole, když na mě měli učitelé kecy.

"Spíš si ty ruce dej dopředu," zašeptal Harry a zasmál se. Sakra, koukl jsem se mezi svoje nohy a málem se hanbou propadl. Stáhl jsem si triko a s červenými tvářemi odešel rychle do koupelny.

"Musíš přestat ten gauč vystavovat takovým šokům!" Slyšel jsem Lucase, jak řve po Harrym. Nebylo to naštvané řvaní, spíš byl mimo.

Zavřel jsem za sebou dveře a přemýšlel, co dělat. Vážně mám někdy chuť Lucase střelit. Mohlo to dopadnout tak dobře!

***

"Příště seru na nějakýho idiota. Ošukám tě klidně před ním," řekl naštvaně Harry, když jsme se konečně vypravili.

Kluci spolu řešili něco snad další půl hodinu, což mi bohatě stačilo k tomu, abych vychladnul.

"Souhlasím."

Po pár minutách jsme doletěli k bráně, která vedla na rozcestí.

"Nejdeš?" zeptal jsem se, když si Harry sedl pod strom, který byl pár metrů od brány.

"Myslím, že není nejlepší chodit s tebou, když mě nejspíš chtějí zabít, hm?"

"Máš pravdu," přiznal jsem. "Ale počkáš tu, viď?"

"Jistě, ted uz běž, ať to máme z krku."

Vyměnili jsme si poslední úsměv, než jsem prošel portálem a objevil se na té Sahaře, či kde se ten rozcestník nachází.

Bohužel mi nedošlo, že vůbec neovládám to písmo, tudíž nevím, kam co vede. V Afterlife byla už noc, zatímco tady slunce praží o sto šest, což mi nepomáhá. No tak, Louisi, snaž si vzpomenout! Dobře, hádám, že jsem s Claire šel přes tuhle bránu.

Stoupl jsem si na obdélník a uprostřed kruhu se objevil portál. Prosím, bože.

***

Když se přede mnou objevily ty proklatě dlouhé schody, nevěděl jsem, zda se radovat nebo to rychle otočit a dělat mrtvého brouka. Kupodivu jsem je ale úspěšně zdolal, i když jsem potom asi deset minut seděl a snažil se vydýchat.

Vevnitř mě už očekával Nejvyšší a nevypadal moc šťastně. Když jsme si odbyly formality, přešlo se k vážnějšímu tématu.

"Jistě víš, proč tu dnes jsi."

"Ano," přikývl jsem a dál se vrtěl na té nepohodlné židli. On má přímo trůn, ale pořídit měkký podsedák mu dělá problém, zajímavý.

"Chtěl bych to slyšet z tvých úst. Můžeš spustit," pokynul mi a já ztuhnul.

"No... Udržuju kontakt s démonem," odpověděl jsem a doufal, že to je to, co chce slyšet.

"Ano, temným andělem přesně. Smím se zeptat, jaký druh vztahu máte?"

Zaváhal jsem. "Čistě přátelský."

"Víš, že se lhát nesluší."

"Nelžu," obhájil jsem svou osobu. Z čeho mě zrovna on obviňuje? Až si pořídí měkkou židli, možná mi do řeči bude.

Tvářil se naštvaně, ale i tak se snažil, aby to nebylo znát.

"Takže jistě necítí žádnou bolest, když jsi teď poměrně hodně kilometrů od něj? To bychom mohli ještě dál, že? Démoni, kteří mají somnimanta nemálokrát zemřeli z bolesti, když se jejich polovička vzdálila. Tudíž my můžeme do mého druhého sídla, je to tak?"

Snaží se mě vydírat? Jak vůbec může používat city proti mně?! Vsadím se, že kdybych mu to teď odkýval, klidně odejdeme a je mu jedno, že Harry bude trpět. To nedovolím.

"Dobře, jsem jeho somnimant," přiznal jsem nakonec poraženě.

"Vidíš, že to jde. Jak se jmenuje?"

Zaváhal jsem. Je možné, aby 'bůh' spolupracoval s ďáblem? Co když dá Harryho jméno Satanovi a ten si to s ním vyřídí? Harry má ze Satana strach, nemůžu mu dělat problémy.

"To není podstatné. Rád bych přešel k tomu, proč tu dnes jsem," řekl jsem.

"Zajímavý... Dobře. Ty a on máte partnerský vztah. Nehledě na to, že ty jsi chytač a on démon, to je prostě špatné. Je ti jasné, že kdyby se to dozvěděla firma, ty jdeš do vězení a on zemře? To chceš?"

"Nechci. Jenže co mám asi dělat, když si mě vybral? Nemůžu mu jen tak říct ne."

"Právě že musíš. A taky to uděláš," řekl rázně.

"Cože?"

"Buď se s ním přestaneš stýkat, nebo to nedopadne dobře. Jak pro tebe, tak pro něj."

Srdce mi vynechalo úder, než se zběsile rozbušelo. Nemůže mi zakázat, abych byl s Harrym. Už jen to zní absurdně! Nikoho tím vztahem neohrožujeme, tak o co jde? Přísahám, že se tady asi složím. Tohle nemůže.

"To nepřipadá v úvahu," namítl jsem naštvaně. "Nemůžete mi zakázat, abych se bavil s někým, koho miluju! Nikomu tím neubližujeme. Já dělám svojí práci dobře a on tu jeho taky, tak o co, sakra, jde?"

"O to, že to je proti pravidlům! Nikdo, ani ty, není výjimka. Každý takový vztah čeká jenom jediné a to ukončení. Louisi, říkám ti to ještě slušně. Vy se musíte přestat bavit. Je to na tobě. Když s tím ale nic neuděláš, zakročím já."

"Nekecejte, že to je proti pravidlům. Ty jsou od toho, aby se porušovala, tak mi dejte pravý důvod!"

"Nedochází ti to, viď? Ta veškerá spojitost mezi vaším vztahem a proroctvím. To, že se Menojský meč rozzářil, když jsi sem přišel. To, že se podle všeho blíží bitva, která rozhodne o tom, zda si vyvolený vybral nebe nebo peklo. Louisi, jedině teď můžeš zabránit tomu, abys to byl ty. Musíš to ukončit a tím ze sebe shodit břímě proroctví, které až nebezpečně přesně sedí na tebe."

"Chcete mi říct, že jsem já tím vyvoleným?"

"Není to nutné. Když ukončíš váš vztah, zjistíš pravdu, ale teď jsi hlavním podezřelým."

Chápu správně, že... se s ním nesmím bavit? Čeká na mě. Buď mu můžu lhát a vymyslet si něco, co mi Nejvyšší řekl, nebo mu říct pravdu, nebo se mu prostě vyhýbat... A už asi vím, kterou možnost zvolím.

------------------------

Minulým dílem jsem si nebyla vůbec jistá, ale získal neuvěřitelných 49 hvězdiček, čímž se umístil v příčce nejlajkovanější díly na třetím místě. Asi odpadnu...

Chci všem neuvěřitelně poděkovat❤

Jste super😍