Udělal jste řidičák.

Za týden jste chytil více démonů, než je třeba. Máte vyšší plat.

Omlouvám se, Louisi, že jsem tě políbila.

Je mi jedno, že jsem démon a ty chytač. Mám tě rád ať se děje cokoli.

Celý týden probíhal jako po másle. Dařilo se mi ve všech směrech a lidé mi to dávali znát, což se mi líbilo. Jenže se vždy najde zlom, který rozbije veškeré štěstí, co jste si nastřádali. Můj zlom se stal právě teď. Nevím, co dělat. Nevím, jak se dýchá. Nevím, jak z toho vycouvat. Jediné co vím je, že to nedopadne dobře. V obou případech pro mě.

"Claire, já se na to dnes necítím," zalhal jsem a položil složku na stůl. Jde o to, že dnes je se mnou Claire poslední den a chtěla se mu naplno věnovat, ale složka mi přišla jenom jedna.

"Je to jen temný anděl, Louisi. Zvládneš to," snažila se mě podpořit, ale můj žaludek se nervozitou stahoval víc a víc.

"Právě... Je to temný anděl, takže bychom to měli dnes nechat být."

"Ale no tak," řekla a vzala složku, aby se do ní koukla. "Ten vypadá slabě," konstatovala. Kdybys jen věděla...

"Claire," řekl jsem vážně a složku ji sebral. "Odmítám jít po temných andělech." Se složkou jsem mířil ke skartovačce, abych ji tím zamítl.

"Louisi?"

"Hm?"

"Právě jsi to hodil do špatně bedny. Přijal jsi to."

V tuhle chvíli mé srdce explodovalo. Alespoň si to myslím, vzhledem k tomu, jak silně bilo a najednou necítím nic.

"Teď už musíme. Jedeme." Nečekala na nic a dotáhla mě až k autu. Nevnímal jsem vůbec nic. Mé nohy se pohybovaly automaticky. Má mysl byla někde jinde.

"Řídíš?" zeptala se a já nepřítomně zakroutil hlavou v nesouhlasu.

Nastoupili jsme do auta a vyjeli.

Louis: Promiň

Harry: ?

Harry: Co se děje?

Louis: Přišla mi složka. Tvoje složka.

Harry: COŽE?!

Louis: Promiň:(

Harry: Louisi! Odmítám se s tebou rvát!

Louis: Jede se mnou Claire...

Harry: Ta zkurvená kráva, která se na tebe vrhla?

Louis: Upřednostňuju lepší oslovení, ale jo.

Harry: V tom případě...

Harry: Promiň ty mně.

Na Harryho zprávu jsem už nereagoval a mobil uklidil do kapsy. Opravdu netuším, proč se vše tak pokazilo. Je pravda, že tenhle týden byl dokonalý, bohužel na mě Harry neměl moc času, takže jsme se viděli naposledy den po té noci, co ho někdo zřídil, ale tohle je jako ten bod, kdy nevíte co dělat a jenom sedíte a doufáte, že se to samo vyřeší.

"Jsem tak natěšená! Půjde to jako po másle!" zajásala Claire a já se pokusil o úsměv.

"Stále si trvám na tom, že to je blbý nápad," přiznal jsem.

"Tak se toho trvání zbav. Jsme tady."

Rozhlédl jsem se okolo sebe, když jsme opustili auto. Co Harry dělá na takovém místě? Vypadá to jak nějaká feťácká čtvrť. Přísahám, že jestli Harry jede v drogách, tak ho na fleku sejmu!

Abych to upřesnil. Jsou tu divné budovy a hodně uliček, které se evidentně neudržují v čistotě. Na každém rohu je bezdomovec a zkrátka to působí už od pohledu dost pochmurně.

"Tak šup!" křikla Claire. Ruce se mi opravdu hodně třásly, že jsem se až divil, že se mi podařilo vytáhnout amulet. Myslíte si, že ho vážně potřebuju? Hah. Harryho energii cítím tak zřetelně, že mi je nějaký amulet hovno platný.

"Tudy," řekl jsem a ukázal do jedné z uliček. Proč musí být každá ulička tmavá?

Claire se rozešla směrem a těsně před ulicí se zastavila.

"Vidím ho," řekla a ukázala na osobu, která k nám byla otočená zády. "Začneš ty nebo já?"

"Asi já. Počkej tady," odpověděl jsem rychle a rozešel se k Harrymu.

Čím blíž jsem byl, tím víc mě zasahovala nervozita. Claire očekává, že ho zničím, zatímco to bych nikdy neudělal.

"Odmítám cokoli dělat," řekl Harry, když jsem byl od něj vzdálený pár metrů a otočil se ke mně čelem. Opět měl kapucu. Hezká vzpomínka.

"Já nevím, co dělat," přiznal jsem. Můj hlas byl celý rozklepaný. Po tváři mi tekly slzy, jelikož nevím, co bych si počal, kdyby se mu něco stalo.

"Oh, neplač, zlato," řekl vylekaně a přiskočil ke mně, aby mi setřel slzy.

"Čeká, že tě zabiju."

"Tak se nedočká."

Usmál jsem se na Harryho a on mi úsměv opětoval. I když mi v žilách koluje slušná suma adrenalinu a strachu, tak mi Harry dokáže vykouzlit úsměv na tváři.

Prudce jsem se otočil, když za mnou byly slyšet kroky. Claire se do toho v žádném případě nesmí vložit.

"Tomu říkáš boj?" zeptala se rozzlobeně. Nestihl jsem cokoli namítnout a už jsem ležel na zemi, jelikož mě Harry odstrčil, aby mě ochránil před ránou, kterou mu Claire věnovala. Z Harryho nosu se začala spouštět krev a mně poskočilo srdce.

Claire se škodolibě usmála, ale když se Harrymu proud krve zastavil, úsměv ji přešel.

"Co to je sakra za magii?" divila se. Slušnou chvíli to nedocházelo i mně, ale když mi Harry věnoval pobavený pohled, seplo mi. Jsem jeho propustka k nesmrtelnosti.

Claire se napřáhla jejím menším mečem, se kterým je zvyklá bojovat a díky bohu minula. Tedy, alespoň minula místo, do kterého byla rána směřována, páč Harryho strefila a řízla ho do boku.

Démon trochu zavrávoral, ale nakonec se postavil pevně na nohy. Sundal si kapucu a přímo krvežíznivým pohledem propaloval Claire. Jeden pohyb mu stačil k tomu, aby ji srazil k zemi. Druhý pohyb k tomu, aby ji vyzvedl do vzduchu. Třetí pohyb k tomu, aby ji dal pod krk menší nůž. Tím zabil Ryana...

"Louisi!" zakřičela a snažila se vymanit z jeho sevření, ale Harry stisk ještě zesílil.

"Opravdu si myslíš, že ti pomůže?" zasmál se a přimáčkl nůž ještě víc na jemnou pokožku ženy, kterou bych měl teď bránit, ale místo toho sedím jenom na zemi a koukám na scenérii před sebou.

"Je dobrý!" námitla, načež se Harry jen zasmál.

"V posteli? Jo, potvrzeno," ušklíbl se. Tohle už trochu přehání.

"Harry!" křikl jsem naštvaně a stoupl si.

"Vy se znáte?" zadivila se Claire a následně zakňučela bolestí, když jí ostrá čepel tlačila na hrdlo.

"Ne," namítl jsem hned a tím si vysloužil naštvaný pohled od démona.

"Ne? A to v neděli bylo co?" zasmál se a já začal pátrat v paměti, co se ten den stalo a... Ano, po druhé jsme si užívali toho druhého v posteli.

"To sem netahej!"

"Vysvětlí mi to někdo?" zaúpěla Claire a já na ní stočil pohled.

"Pusť ji," rozkázal jsem vážně.

"Ani za nic," odpověděl drze Harry.

"Jestli ji nepustíš, tak ti garantuju, že je mi to totálně u prdele a jinak než násilím se k tobě ani na milimetr nepřiblížím!"

Atmosféra značně zhoustla. Čas nabral jiný směr a působil hrozně rychle. Přijde mi to jako dlouhá doba, co tu stojíme a řveme po sobě, ale faktem je, že to je pouhých deset minut.

Harryho stisk nepovolil. Stále si drží tu jeho masku plnou nenávisti a zloby, ale já vím, že uvnitř je jiný. Jenže je ochotný odstoupit kvůli mně?

Claire se strachy ani nehýbe a jen mě propaluje zmateným pohledem. Netuším, jak jí tohle vysvětlit.

"Víš, že beze mě je tě jenom polovina," konstatoval Harry. Má pravdu, ale to mu nehodlám přiznat. Ne dnes. Ne teď.

"Louisi!" křikla najednou Claire. "Ty jsi jeho somnimant?" zeptala se zlomeně. Bylo vidět, jak moc zklamaná je, i když ví, že já za to nemůžu.

"Claire já-"

"Sklapni!" přerušila mě a věnovala mi tentokrát pohled plný zhnusení. "Měl bys ho zabít! Dřív než on zabije tebe!"

"Neublížil by mi," řekl jsem okamžitě.

Harry se sklonil k jejímu uchu a začal jí něco šeptat, což mě vytáčelo. Nemám rád, když je mi něco zatajováno.

"Ty to s ním táhneš už dva týdny?!"

Harry se celou dobu náramně usmíval a já si byl jistý, že tenhle jeho krok, ho srazil na úplné dno.

"O nic nejde! Jenom se bavíme," namítl jsem, načež se začal Harry smát jako potrefený.

"Jenom bavíme?" zasmál se znovu. "Nevím, jestli obvykle nezýváš sex bavením, ale budiž."

"Cože?!" zakřičela Claire a já s ní.

"Nespali jsme spolu!"

"To neznamená, že to nebyl sex, babe," usmál se.

"Louisi, jak jsi mohl? Celou dobu jsi mi lhal!" řekla smutně Claire.

"Což mě přivádí k další věci!" zajásal Harry. "Claire, copak tě nikdo nenaučil, že nemáš líbat lidi, kteří jsou zadání?"

"Sakra," zašeptala. Teď si nejspíš uvědomila, že je totálně v háji.

"Přesně," zasmál se Harry. Směje se jako nějaký psychopat. Tuhle jeho stránku neznám. Respektive jsem neznal. Opravdu hodně mě děsí. Celá tahle situace je tak šílená, že jsem nejspíš ztratil schopnost mluvit.

"Kašli na to, prosím. Kvůli mně," zašeptal jsem nakonec a přešel až k němu. Opatrně jsem chytil jeho ruku, kterou měl pod jejím krkem a snažil se ji dát pryč, ale jeho stisk byl až moc silný.

"Dělám to právě kvůli tobě. Pro tebe," řekl vážně.

"Ne, Harry. Děláš to pro sebe. Když ji zabiješ, zabiješ i náš vztah. Uvědomuješ si to?"

"Sám víš, že nejsi v pozici, abys říkal, co je správné a co ne."

"Jinak co? Zase mi budeš vyhrožovat, že mě zabiješ?!" řekl jsem naštvaně. "Tak do toho! Udělej to! Nebudu koukat na to, jak likviduješ mé přátele, takže mě prostě zabij!"

"Uklidni se," řekl potichu. Myslí si, že mě taková slova uklidní nebo co?

Pustil Claire, která hned padla k zemi a chytla se okolo krku, na kterým měla mírný škrábanec, avšak ne do krve.

Chtěl jsem se k ní sehnout a ujistit se, že je v pořádku, ale Harry mě chytil a surově mě natiskl na zeď za mnou.

"Jestli si jsi jistý, že mě po tom odkopneš, nech mi alespoň poslední potěšení," zašeptal a i když bych neměl, začal jsem se smát.

"Kouřit ti ho teď nebudu," zasmál jsem se. Protočil oči a přisál se na mé rty, které skutečně líbal jako kdyby to bylo naposledy.

Najednou se zarazil a vzdálil se ode mě. Na břiše se mu začala tvořit krvavá skvrna a za ním stála Claire s nožem.

"Harry!" Okamžitě jsem padl na kolena a koukal mu do očí. Ležel a jenom mi oplácel pohledy.

"Co jsi to udělala?!" zařval jsem na Claire. Po tvářích mi začaly stékat slzy a já propadl v histerický pláč. Snad největší za celý můj život.

"Harry. Prosím," šeptal jsem a objímal ho.

Tělem mi prolézá neuvěřitelná bolest, která se rodí přímo v srdci. Jeho oči se pomalu zavírají a já představám vnímat okolí. Nevnímám Claire, která na mě mluví a snaží se mě odtáhnout. Nevnímám vůbec nic. Jenom Harryho srdce, které stále bije, ale každou chvíli může přestat. Ten pohled na osobu, kterou máte nadevše rádi, když umírá, je to nejhorší, co se může stát. Prudce se snaží dýchat a pevně svírá mou ruku, i když jeho stisk každou chvíli povoluje.

"Prosím, Harry," šeptal jsem opět do vzduchu a položil si hlavu na jeho hruď, která už zpomalila své pohyby. I přes mé hlasité vzlyky mohu slyšet jeho srdce, které se ze vteřiny na vteřinu rozbušelo vší silou, než utichlo. Nic.

"Harry!" zakřičel jsem a začal s ním kvrdlat, aby se probral. Slzami jsem mu smáčel celou mikinu i obličej. Krvavá skvrna na jeho oblečení se zvětšovala, dokud nebylo všeho dost. Vše utichlo. Konec.

"Prosím," šeptal jsem stále dokola a v náručí držel nehybné tělo. Kdyby mohl, rozhodně by začal vyšilovat, že ho brzo rozmačkám, ale nemůže.

"Louisi, jdeme," řekla Claire. Snažila se o smutný tón, ale já poznal, jak moc šťastná byla, že ho zabila.

"Ne! Harry, prosím," zaskučel jsem a znovu se naplno rozbrečel. V mysli mi začaly prolétávat všechny zážitky, všechny společné chvíle, všechny ty emoce, které se za den s ním vystřídaly.

Harryho oči se náhle otevřely a on nejspíš v nějakém šoku začal zmatkovat a rozhlížet se okolo sebe, než si všiml mé ruky, která byla propletená s tou jeho.

Otevřel pusu a řekl: "Miluju tvojí energii," načež se zasmál.

Zachránil jsem mu život. Já. Jemu. Pane bože! Okamžitě jsem ho objal a vrhl se na jeho rty, které jsem něžně líbal, jako kdyby se celý Harry mohl rozpadnout. Nedělám to z vášně. Dělám to, protože cítím, že to je správné. Že k sobě naše rty patří. Dělám to protože člověk, pro kterého žiju, je zdravý.

"Bože, Harry," šeptal jsem stále dokola a tiskl se k němu. On vypadal trochu zmateně, nejspíš vůbec neví, že byl mimo docela dlouho.

"Taky tě mám rád, zlato, ale teď počkej," zasmál se a dal mi malou pusu na špičku nosu, což bylo prostě ukrutně roztomilé a mé koutky se okamžitě vyšvihly do zářivého úsměvu.

Harry se ode mě odtáhl a postavil se.

"Jedna věc je, že líbáš mého Louise, ale to že ho proměníš v tohle," řekl naštvaně a ukázal na mou zničenou osobu, "to je vrchol. Rozluč se se svým zkurveným životem."

Můj pohled byl vystavený opět neuvěřitelnému množství krve, což mě dočista srazilo na kolena, i když na nich stále jsem. Ten zkurvený bastard vrazil tu jeho zkurvenou kudlu do těla mé kamarádky. Varoval jsem ho. Řekl jsem mu, že tímhle tahem pohřbí vše co bylo a bude. Přesto to však udělal. Ten člověk je magor. Psychopat. Vyšinutej blázen!

Nemůžu tomu uvěřit. Ještě před pár minutami jsem zmatkoval, zatímco jsem pod sebou tvořil moře ze slz kvůli člověku, který teď zabil mou nejlepší kamarádku. Vážně to udělal?

Kaluž krve se pomalu a jistě zvětšovala. Styles s úšklebkem odešel pár metrů do postranní a já se doplazil k tomu nevinnému tělu.

"Tak mě to mrzí," zašeptal jsem a koukl do jejích skleněných očí. "Zavolám ti pomoc, jen vydrž."

Vytáhl jsem mobil z kapsy a přemýšlel, komu zavolat, jelikož nemůžu jen tak každému říct, že tu holku zranil démon. Možná Zayn nebo máma? Rozhodl jsem se pro mámu, ale když jsem se chystal kliknout na vytáčení, zastavila mě Claiřina ruka.

"To je dobrý," řekla mezi prudkými nádechy a výdechy. "Jen... Slib mi, že se od něj budeš držet dál," zašeptala a koukla se do mých očí.

"Claire já..." Na chvíli jsem se odmlčel, i když tady hraje důležitou roli každá vteřina. "To ti slíbit nemůžu," přiznal jsem nakonec. Nechci, aby poslední slib, který jí dám, byl lež.

Zklamaně zavřela oči a otočila hlavu na druhou stranu. Její břicho se párkrát nadzvedlo a potom byl všemu konec. Zabil ji. Rozhodl se mě zničit ještě víc. Ukázal mi, že je jenom nechutná stvůra.

"Ty zkurvenej debile!" zařval jsem na něj tak nejhlasitěji, co jsem svedl. Oči mě od slz pálily, dech se zadrhával, tělo klepalo a to vše zas a zase kvůli němu.

"Louisi, mrzí mě to," řekl, ale já mu ani jedno slovo nevěřil, i přesto že v jeho hlase byl znát soucit. Smutek. Strach.

"Nic tě do prdele nemrzí!"

Vypadal zničeně, ale neměl sebemenší důvod. Věděl, že to takhle dopadne celou dobu. Proto mi napsal, že se omlouvá on. Ten debil prostě využil možnosti.

Harryho kroky pomalu mířily ke mně, takže jsem neváhal a vyskočil na nohy, zatímco jsem před sebou držel mojí zbraň. Nedovolím mu, aby se ke mně přiblížil.

"Nemůžu to kontrolovat, Lou," zašeptal a radši své kroky zastavil.

"Jsi jenom hnusný monstrum!"

"Nenávidím to, čím jsem se stal. Je to moje noční můra a musím přiznat, cítím se jako monstrum. Ta zrůda uvnitř mě je odporná. Ten vztek... Neumím to udržet. Louisi, prosím!" Jeho hlas přímo přetékal smutkem, ale se mnou to ani nehnulo.

Koukl jsem se na místo, kde leželo tělo Claire, ale už tam nebylo. Temní andělé se prý takhle automaticky zbavují svých obětí, což je prostě hnus.

"Skončili jsme," řekl jsem klidně a odebral se k autu. Prošel jsem okolo zničeného Harolda, přičemž on mě propaloval pohledem, zatímco já o něj ani nezavadil.

"Počkej," křikl a chytl mě za ruku, načež jsem trhl celým svým tělem a menším nožem se ohnal.

"Nesahej na mě. Věděl jsi zkurveně moc dobře, jak to dnes dopadne! Věděl jsi i to, že se budu zlobit! Přesto ti jsem tak u prdele, že jsi to udělal. Zničil jsi mě. Opět," řekl jsem už klidnějším hlasem, než na začátku a začal od něj couvat.

"Nejsi mi u prdele!" naříkal. "Položil bych pro tebe život. Nemůžu bez tebe fungovat. Ta dálka mě ničí, nemůžu jíst, spát, nemůžu nic. Louisi, stejně budu pořád s tebou. Nedělej kraviny." V tomhle okamžiku se mu po tváři sklouzla slza a já uchvácen sledoval, co jsem z něj udělal. Zranitelnou osobu.

"Končím s tebou, Harry," řekl jsem vážně. "Tohle bylo moc." Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, než jsem mu věnoval pohled plný zklamání a odešel.

Přeci jen mi to ale nedalo a po pár metrech jsem zastavil a opět se na něj otočil. Stál tam jako tělo bez duše. Slzy mu máčely oblečení a já jen doufal, že trpí tím nejhorším způsobem.

"To co jsme spolu měli bylo úžasný, víš? Kdybys nebyl sobeckej debil, věděl bys o tom, že jsem náš vztah chtěl posunout dál. Jen protože vím, jak ti dálka a moje nepřítomnost vadí," řekl jsem a s posledním úšklebkem odešel.

---------------------------------

Názory?😌