,,Měla by jsi jít domů," promluvil muž s černými vlasy.

,,Hmm, ne," nesouhlasila dívka a ještě pohodlněji se usadila na židli.

,,Pořád jsi jen tady. Měla by jsi chodit i mezi lidi."

,,O čem to mluvíš? Jsem léčitelka, s lidmi jsem každý den," namítla a muž si povzdechl. Vždycky ho přechytračila.

,,Ty víš, jak to myslím."

,,Ale mně je dobře tady."

,,Proč někdy nejdeš ven s přáteli?" zeptal se jako pokaždé, když vedli tenhle rozhovor.

,,A s kým? Harry je mrtvý, Ron je Merlin ví kde, Ginny cestuje s Famfrpálovým týmem a o ostatních nic nevím."

,,Jsi tak mladá, Hermiono. Nevzdávej se jako já."

,,Opustil jsi mě," zašeptala a snažila se zadržet slzy.

,,To není úplně tak pravda, že?"

,,Myslíš si, že tohle stačí?! Nikdy mi tě to nevynahradí. Nemůžu tě obejmout, nemůžu nic! Měl jsi tu být se mnou!"

,,Měla jsi tušit, že se to stane."

,,Cože? Věděl jsi to? Věděl jsi, že tě zabije?"

,,Ano, jinak by mu bezová hůlku nikdy nesloužila."

,,Nikdy jsi nic neřekl."

,,Měla jsi dost svých starostí, nemohl jsem ti přidělávat další."

,,Měla jsem to vědět," hlesla. Severus na to nic neřekl, a tak zvedla hlavu, aby se na něj podívala.

,,No jistě," odfrkla si, ,,Zase jsi mě opustil," zašeptala a ještě chvíli sledovala obraz Severuse Snapea.

Po chvíli ji to přestalo bavit, a tak se na jeho radu vydala domů. Přece jen měla po noční a spánek ve vyhřáté posteli nezněl vůbec špatně. Domů se přemístila rovnou z ordinace, protože neměla náladu na procházku, která byla její obvyklá volba.

,,Jsem rád, že jsi šla domů," ozval se hned po jejím přemístění Severus, jehož obraz vysel v obývacím pokoji nad krbem.

,,Dobrou noc, Severusi."

,,Dobou noc, Hermiono," řekl a Hermiona se pokusila jít usnout aspoň na pár hodin, než na ni dolehnout noční můry a bude tak po jejím spánku.

Severus se přemístil na druhý konec Londýna do jiného obrazu, kde ho taktéž bylo potřeba.

***

Kapitolky budou jako u SHE.

Jaký na to zatím máte názor? ❤