Hermiona se porozhlédla po své kanceláři a zhluboka se nadechla.

Bylo to tady.

Stala se léčitelkou.

Splnila si sen.

Tak proč nebyla šťastná?

,,Nenávidím tě, Malfoy!" křikla a hodila květináčem o stěnu. Pravda byla taková, že ho stále milovala a jeho odchod ji bolel mnohem víc, než kdy dřív. Místo toho aby se to zlepšovalo se to zhrošovalo.

,,Tohle jsem rozhodně nečekal," ozval se místností další hlas a ona se instiktivně otočila na obraz jejího oblíbeného učitele.

,,Takže je to pravda," hlesla a popošla k němu blíž. Slyšela zvěsti, že se Severus bude moc pohybovat mezi obrazy stejně jako Brumbál, ale nechtěla tomu věřit dokud si nebude jistá.

,,Zvládla jsi to, jsi léčitelka," řekl s hrdostí v hlase a ignoroval její poznámku.

,,Nezvládám aboslutně nic, Severusi!" vykřikla a první slzy si našly cestu ven.

,,Určitě to nebude tak černé."

,,Jsem sama...na všechno-" chtěla pokračovat, ale Severus ji přerušil.

,,Jak sama? Co Draco?" zeptal se a Hermiona se na něj ublíženě podívala.

,,Nechci se o tom bavit," řekla a spravila květináč, který předtím rozbila.

***

Hermiona doběhla ke studiu, ve kerém se měl nacházet Draco a doufala, že nejde pozdě. Musela v nemocnici přijmout akutní případ a měla přes hodinu zpoždění! Sedla si na obrubák a čekala. Nevěděla, co od jejich setkání čekat, a vlastně ani nevěděla jestli tu chce být, ale i přes všechnu tu nenávist. I přesto jak moc se ho snažila ignorovat a nenávidět, ho milovala. Věděla to celou tu dobu. Pokud jí znovu ublíží nebylo jim nikdy souzeno být spolu, a za ten risk to stojí, no ne?

,,Přišla si," ozval se známý hlas nad ní. Zvedla hlavu a setkala se s jeho bouřkově šedýma očima.

,,Musela jsem přijmout akutní případ, omlouvám se za zpoždění," řekla potichu a vstala.

,,Jsem rád, že jsi přišla," řekl s úsměvem a i Hermiona se musela usmát.

,,Tak se pochlub."

Draco ji ukázal levou rukou, kterou měl ovázanou folií, ale i přes ní mohla vidět, co tam má. Bylo to na místě, kde měl temné znamení, které po těch letech vybledlo a teď se přes něj táhlo jedno jediné slovo.

,,Vždy," rozluštila a usmála se.

,,Kdyby se mě Brumbál zeptal, odpověděl bych vždy také," řekl a Hermiona ho objala.

,,Chyběl jsi mi."

,,I ty mě."

,,Neměl jsi mě opouštět."

,,To neměl, a už to nikdy neudělám."

,,To je dobře, protože nám dám šanci."

,,Vážně?"

,,Ano," řekla a trochu se odtáhla, ale jen tolik, aby ho mohla políbit.

Konec.

***

Dobře, dobře. Docela netradiční, ne? Ještě bude epilog, ale nevím kdy, pokusím se ho napsat, co nejdřív <3

xoxo <3 newky