Ahoj holky! Jsem tu s další částí :) zas bude jen kraťoučká! Tohle začíná byla docela příjemný rituál. Hezky si lehnout do postele, vzít mobil a napsat krátkou část. Jsem vážně ráda, že mě tahle povídka napadla :) a mám další ^^
Tak nebudu se rozepisovat .... jen chci říct... dnes jsem poprvé slyšela 18 od 1D z FOUR. Lidi, nikdy mi písnička tolik nedala. A to myslím vážně. Jako Edovo Friends, Tenerife Sea, Photograph, Wake me up nebo Lego House miluju... miluju ho opravdu strašně moc, ale s 18 se překonal.... to bylo poprvý, co mě písnička jako natvrdo rozbrečela. Jediný , v co doufám je, že ji třeba zahraje na tom koncertě... prostě ... já fakt nemohla dejchat.
Možná si budete myslet, že přeháním, ale já prostě nebyla schopná ničeho....
Takže teď jsem se vzpamatovala a jdu psát....
Ať se líbí
>firefly<
P.s. Povídka už se opravdu blíží ke konci :((
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
»Harry' s point of view«

Chodil jsem k nim každý den. Nina ani Daria si nestěžovaly a já to nehodlal měnit.
Každičk den jsme se s Nee posunuli o krůček dál. Přestala se chvět v mojí přítomnosti a neznepokojovalo ji, když jsem byl blízko. Už se nechala i obejmout. A každý den byla troufalejší stejně jako já. Poznávali jsme se čím dál víc a ona mi začínala věřit.
Často, když nemohla spát jsem jí přišel říct tu pohádku. A každým dnem se její děj trochu měnil. Stejně jako ona. Rozkvétala před očima.
Už nenastávalo to trapné ticho, které nás ze začátku oba děsilo.
Častokrát jsem ji hladil po vlasech a šeptal slova pohádky, jejíž konec jsem neznal. Ačkoliv jsem měl svůj vysněný nikdy jsem si nemohl byla jist, že to tak bude.
Protože jsem nevěděl, kdy přijde bod zlomu. Kdy se zasekne a bude se bát. Kdy přijde ta chvíle, ve které už nemůžete udělat krok vpřed, jinak spadnete do hluboké propasti.
Každý jsme měli svou hranici Netušil jsem, kam ta její sahá, ale ta moje už byla překročena. Propadl jsem té dívce. Každou noc jsem usínal s myšlenkou na ni. Na dívku, která se při dotknutí mé ruky, dotýkala mého srdce.
A dnes jsem se rozhodl posunout dál. Chtěl jsem zkusit, kam až její důvěra ke mě sahá, ačkoliv jsem ji tím mohl zničit. Bál jsem se, více než kdy jindy, ale nebyl jsem si jist, co mě zničil dřív. Zda ta nevědomost, nebo skutečnost, že vše mohu zkazit mrknutím oka.
Zaklepal jsem na její okno a ti se okamžitě otevřelo.
,, Ahoj. Tak, jaká bude verze dnes?" Zeptala se s úsměvem.
,, Dnes jsem si připravil něco speciálního. A mám pro tebe dárek, ale ten až nakonec. A nevím zda se ti bude líbit." Usmála se.
,, Věřím, že bude." Zašeptala.
,, Tak dobře. Lehni si. Ne počkej, ještě ne, ještě něco ti chci dát." Rukou jsem nahmatal zapínání mého nńhrdelníku. Zmateně mě pozorovala. Věděla proč ho nosím a co pro mě znamená.
,, Harry, co to děláš?" Usmál jsem se a náhrdelník sundal.
,, Teď je tvůj." zašeptal jsem a podal jí ho. Omámeně mne pozorovala.
,, Harry ti nemůžu přijmout ...já...."
,, Nino musíš. Prosím. Víš , co je dnes za den?" Přikývla.
,, Samozřejmě , že jo. Jsou to dva měsíce, co jsme se poprvé potkali." Zašeptala. Přikývl jsem.
,, Přesně. Prosím, chci abys ho nosila. Víš, když mi ho babička dala, řekla,že ho mám dát někomu, kdo pro mě bude skutečně důležitý. To ty jsi." Pousmála se. Viděl jsem, že se jí třpytí oči.
Otočila se zády a nadzdvihla si vlasy, abych jí mohl přívěsek zapnout. Přesně to jsem udělal. Poté se na mě znovu otočila.
,, Děkuju." Zašeptala.
,, Není za co."
,, Já pro tebe ale nic nemám." Usmál jsem se.
,, Nevadí, pro mě je dárek už to, že jsem tě poznal." V měsíčním svitu bylo vidět, že se její tváře začervenaly.
,, Tak dobře, pojď." Hlavou kývla k posteli. Posadil jsem se ke zdi a pohodlně se uvelebil. Položila si ma mě hlavu a přetáhla přes své drobné tělo deku.
,, Můžeš začít." špitla. Zavřela oči a já si všiml, že v rukou svírá můj přívěšek. Donutilo mě to usmát se.
,, Byl jednou jeden chlapec, který potkal úžasné děvče. Byla nejkrásnější dívkou ,jakou kdy viděl. A byla milá a hodná. Nikomu nikdy neublížila a zdála se bez chyby. Ale přece jednu sama měla.
Nikdy nedokázala někomu věřit natolik, aby mu dala své srdce. Bála se zamilovat.
Když se poprvé potkala s tím mladíkem, cítila se zvláštně. Stačil jeden pohled a ona začínala věřit tomu, že jí neublíží.
Začali se scházet. Nejdříve to bylo nezávazné klábosení a vznik přátelství, pak se ale vše pokazilo. Kluk se do dívky zamiloval.Nebo si spíše svou lásku uvědomil. Začal jí to pomalu naznačovat, jenže děvče zaslepené strachem ze zlomeného srdce, které všude vídalo, si něco takového nebylo ochotno připustit.
Bála se. Jenže jak plynul čas, uvědomovala si, že bez něj její život nemá cenu. I chlapec poznal, že se začíná otevírat. A tak se rozhodl jí oficiálně vyznat lásku.
Trvalo mu dlouho než se k tomu odhodlal. Až to přišlo.
Jednoho dne připravil úžasnou romantickou večeři. přichytal všechno tak, aby to bylo perfektní a už jen čekal. Jenže vyznání nedopadlo tak, jak chtěl. Vlastně k žádnému nikdy nedošlo." Přestal jsem.
,, Proč? " Ozval se Neein hlas.
,, Protože ta dívka nikdy nepřišla. Stala se nehoda a on už ji nikdy neviděl. Sám si pak vzal život, protože nemohl žít s tím, že jí nikdy neřekl pravdu. Že jí nikdy neřekl, že jí miluje.
Před tím, než si sáhl na život se dozvěděl poslední slova děvčete. Poprosila doktory, aby mu vzkázali, že ho milovala, a že lituje, že mu to nikdy nestihla přiznat." Podíval jsem se na brunetku jejíž hlava spočítala na mých nohách.
V očích se jí lesklý slzy.
,, Harry, proč jsi ji řekl tenhle příběh?"
,, Protože nechci, aby ti byl můj případ. Nechci, aby se můj příběh vyprávěl takhle. Já takovou dívku znám a chci, aby věděla, že jí miluju. Chci, aby ten příběh skončil jinak. Každý má právo psát si svou pohádku sám a já to chci udělat. Nechci navždycky usnout s nevyřčeným 'miluji tě'." Nina mě chvilku pozorovala a poté se zvedla do sedu.
,, Harry ta dívka má neskutečný štěští, takže jí vyřiď, že jestli tvoje city neopětuje, neví o co přichází."
Pousmál jsem se. Stále nechápala, že tím myslím ji.
,, Tak jí to řekni sama." Zašeptal jsem. Zmateně zamrkala.
,, Jak jí to mám asi říct?" Pousmál jsem se.
,, Nino, ty to pořád nechápeš. Jsi to ty. Od první chvíle, kdy jsem tě uviděl, jsem věděl, že mi změníš život. Slíbil jsem ti, že ti pomůžu a zbavím tě toho strachu. A stále to dělám. Slíbil jsem ti šťastnej konec a zařídím ti ho, i kdyby neměl být se mnou. Miluju tě. A chci abys to věděla." Sledovala mě se slzami v očích.
,, Harry já..."
,, Prosím, ještě než mě pošleš doháje s tím, že jsem blázen, že si vůbec můžu myslet, že bys ty city opětovala, chci ti dát tu jedinou věc. Vím, že je to správně a chci si být jistý, že jí dostaneš od někoho, kdo tě skutečně miluje a udělal by pro tebe cokoliv." Pouze kývla.
,, Zavři oči." Poslechla. Zavřela oči a já se usmál. Naposled jsem si prohlédl její obličej, tohle mohla být totiž moje poslední šance.
Poté jsem také přívěsek oči a spojil své rty s těmi jejími. Byl to jen nepatrný dotyk, ale pro mě byl silnější než náraz nákladního auta. Ten pocit byl jako výbuch. A já doufal, že nikdy neskončí.
Přesto jsem se odtáhl. Čekal jsem, že mě pošle doháje. Že mě už nebude chtít nikdy vidět.
Otevřela oči.
,, Tak takové to je." Zašeptala.
,, Co?"
,, Milovat."