Ahoj lidi! Tak třetí update k povídce dnes.... jsem to ale aktivní člověk :) tohle bude ale jako hodně krátký, omlouvám se , ale i need sleep, zejtra mám trénink a před tim budu pomáhat svojí trnérce s malýma holčičkama... já která "miluje" děti -_- ale prostě něco dělat musim ... pro svou postavu která je strašná !!!

No každopádně nezdržujem a popojedem.... tahle povídka je cca v půlce? Třičtvrtině? No bude to fakt short story ( lol teď mě to short autocorrect opravil na shit... ti je znamení) a pak přidám další z týhle série? Prostě to bude několik povídek s různým dějem a koncem....
To je asi všechno :)))
Love uuuuu
>firefly<
P.s. je tu zvrat :ooo dozvíte se the tragic truth o Hazzovi
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
»Harry' s point of view«

Sledoval jsem ji, jak si čte. Vlastně mě to bavilo, jen se na ní dívat. Ona mě nesoudila. Vlastně si ani nevšimla mojí osudový nedokonalosti. Toho, za co se mě lidi stranili. Neměla tuhle mou 'chybičku' ještě tu čest poznat. A bylo to dobře.

S ní se ale ona vada nedostavovala. Byl jsem normální kluk.

Vždy jsem si vzal prášky a doufal, že zaberou. A s ní zabíraly. Ani jednou jedinkrát za tu dobu, co jsem ji znal jsem nepociťoval ty pocity.

Maniodepresivní psychózu mi diagnostikovali už dávno.

Před několika měsíci se o zhoršilo tak, že se mi nálada střídala zvedne na den a nebo dlouhou dobu přetrvávala jen deprese.

Bál sem se jí ti říct. Strach z toho, že mě jako ostatní odsoudí...

Lidé se na vás zvláštně dívali, když věděli, že se mohou dorazit dny, kdy se budete mít chuť zabít. Nebo nebudete schopný ničeho.

Stále jsem se na ni díval a neuvědomoval si to. Připomenula mi to až ona sama.

,, Harry, nechceš si mě vyfotit? Nebude tě v zírání rušit otáčení stránek." Zasmála se. Do tváří se mi nahrnulo krev.

,, Promiň já.... zamyslel jsem se." Zrak mi padl na hodiny a já si v duchu zanadával. Byl čas vzít si léky.

,, Já, dojdu se napít jo?"

,, Nechceš to donést? Jsi host, takže..." Pokroutil jsem hlavou a popadl bundu.

,, Harry, ty odcházíš?"

,, Ne já...." Zamračila se bundu mi vzala z ruky.

,, Harry , co se děje?" Sklopil jsem pohled.

,, Musím si vzít léky, nechtěl jsem aby si to věděla. Vyptávala by ses."

,, Jaký léky?"

,, Vidíš?" Zamračila se.

,, Víš co? Uděláme dohodu. Ty my řekneš pravdu a já ti řeknu proč jsem.... proč trpím tou afefóbií." Povzdychl jsem si. Dívala se na mě těma svýma krásný ma očima a já nemohl říct ne. Jejich karamelová barva mě omámila.

,, Platí." usmál se nad svým malým vítězstvím.

,, Ale dej mi bundu!"

,, A neutečeš mi?" zasmál jsem se.

,, Tobě nikdy."

»Nina' s point of view«

Harry si vzal jeden z léku co měl v krabičce v kapse a sedl si na postel.

,, Mám začít?" Zeptala jsem se. Pokroutil hlavou.

,, Ne, začnu já. Víš já, bál jsem se ti to říct, protože lidi se mi kvůli tomu vyhýbají. Já mám bipolární mentální poruchu. Možná to znáš i pod pojmem Maniodepresivní psychóza. Střídá se mi deprese a mánie. A
ani jedno neni zrovna dobrý.
Ale poslední dobou, když jsem s tebou , jakoby to mizí. Chovám dé pořád stejně."

,, Harry ty sis myslel, že já, která má problém i s otření kůže o cizí, že bude odsuzovat?" Pokrčil rameny.

,, Jsi pako." Zasmála jsem se.

,, Teď ty." vybídl mě.

,, Dobře, hlavně nebereč a pokus se mě neobjímat, lidem to dělá strašnej problém." Byla to pravda. Nevědělo to moc lidí , ale všichni mě chtěli utěšovat....