Zlátááá ♥♥ 11 votes na prologu? Doufám, že budeme pokračovat :D Tohle je tedy první díl....povídku nevidím na víc než 20 dílů, takže asi tak... Když se bude líbit, napíšu další ( Už mám vymyšleno) Jinak hlavní hrdinku představuje Danielle Campbell, ale můžete si za ní dosadit někoho jinýho :D

lůůf jů

♥firefly♥

P.s. Části budou krátké cuz #notime

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nina's point of view:

,, Dario? Já si jen dojdu do knihkupectví. Za půl hodiny jsem zpět." Zakřičela jsem přes celý byt.

,, Jasně zlatíčko. Ale buď opatrná ,ano?" Zasmála jsem se a přehodila přes sebe džínovou bundu. Daria ke mě přišla.

,, Dávej pozor. Víš, že jsi snadný cíl." Povzdechla jsem si a kývla. Natáhla ruku a jemně se mě dotkla. Dál se už od mých patnácti nedostala. Cukla jsem sebou a ona se smutně usmála.

,, Pro-promiň." Špitla jsem.

,, V pořádku. Já věřím, že se to jednou změní. Že budeš zase jako kdysi." Kývla jsem a naposledy na ní pohlédla.

,, Do hodiny jsem doma, jestli ne, volej poldy." Povzdechla si a uchechtla se. Tohle byl náš inside joke už dobré tři roky.

,, Měj se." S tím jsem zavřela dveře. Podívala jsem se nad sebe a zamračeně si prohlédla šedé mraky nad Londýnem. Už zase...Déšť. Déšť jsem neměla ráda. Připomínal mi to všechno.

***

,, Devět liber prosím." Řekl hnědovlasý modrooký kluk, stojící za pultem. Typovala bych mu tak 20 až 25 let, ne víc. Byl o něco vyšší než já a od doby, co jsem vešla do knihkupectví, jeho tvář zdobil úsměv. Pokoušela jsem se mu ho oplácet.

,, Zbytek si nech." Usmála jsem se na něj a z pultu jsem si vzala knihu.

,, Já, eh díky." Poškrábal se na hlavě a kousl se do rtu. Bylo vtipné sledovat ho v rozpacích. Byla jsem v klidu. Vypadal přátelsky a byl dostatečně daleko.

,, Jsem Louis." Podával mi ruku. Vděšeně jsem se na ni podívala.

,, Já..jsem Ni-Nina." Ruku se zvláštním výrazem. Ozvalo se zapípání mého mobilu...Jako na zavolanou. Vytáhla jsem ho z kapsy a podívala se na zprávu.

Jdu na nákup, možná se vrátím později. Jestli něco chceš, napiš. Usmála jsem se a zrakem se přemístila zpět k Louisovi.

,, Víš já..budu muset jít, snad se ještě uvidíme." S tím jsem zmizela. Slyšela jsem jen, jak za mnou volá ahoj.

Pomalým krokem jsem mířila domů, začtená do knihy. Na cestu před sebou jsem nedávala pozor. Náhle jsem špatně šlápla a svalila se k zemi. Zavrčela jsem od bolesti a pokusila se zvednou. Než jsem se nadála klečel u mě nějaký kluk.

,, Jsi v pohodě?" Zeptal se. Beze slova jsem přikývla.

,, Nebolí tě nic?" Ruku natáhl k mé noze, na které bylo několik šrámů. Nohu jsem ruchle stáhla k sobě a víc se přisunula ke zdi domu, o který jsem se opírala. Ruku rychle stáhl a vyděšeně se na mě podíval.

,, Já ti nechci ublížit, neboj. Jen ti chci pomoc." Polkla jsem a rychle se vyhrabala na nohy. Popadla jsem knihu a rozběhla se pryč.

Harry's point of view:

,, Já ti nechci ublížit, neboj. Jen ti chci pomoc." Hnědovláska se vyděšeně zvedla ze země a rozběhla se pryč. Zmateně jsem se podíval na místo, kde před sekundou seděla a následně za ní. Zvedl jsem se a chtěl odejít, ale mou pozornost upoutal mobil ležící na zemi. Sebral jsem ho a znovu se podíval za běžící dívkou. Povzdechl jsem si a vyběhl za ní.

Cestou jsem přemýšlel, proč se bála. Lidi mě nemají rádi, ale nikdy bych neřekl, že by se mě mohl někdo bát. Její pohled, když jsem jí chtěl pomoct. Vypadala jako bych jí ohrožoval zbrání.

Zadýchaně jsem doběhl k domu, do kterého jsem ji viěl z dálky vstoupit. Přešel jsem k brance a chtěl zazvonit. Náhle vedle mě zastavilo auto. Vystoupila z něj dívka podobná té, která přede mnou utekla.

,, Kdo jsi?" Zamračila se a podezíravě si mě prohlédla.

,, Já..jsem Harry. Před chvilkou jsem potkal jednu holku ona. Spadla a když jsem jí chtěl pomoct, tak utekla. Vypadl jí mobil, tak jsem šel za ní, abych jí ho vrátil. Před chvilkou zaběhla do tohohle domu." Děvče naproti mě kývlo.

,, Je to moje sestra. jsem Daria. Nina je...je zvláštní."

,, Já jí nechtěl vyděsit. Nevím jestli si myslela, že jí chci ublížit, ale já jí chtěljen pomoc." Daria kývla.

,, Harry já ti věřím. Víš, ona je jiná než ostatní. Bojí se. Většinu času tráví zamčená v pokoji a nenechá na sebe sáhnout. A to myslím doslova. Ona trpí Afefobií. To je strach z dotyků. Zažila si příšerný věci. Ona sama jako jediná ví, co všechno se jí doopravdy stalo, ale nikdy to nikomu neřekne. Nic si jí neudělal, ona jen...byla vydešená jako vždy." Oněměl jsem.

,, Ona se bojí doteků?"

,, Jo. Jákýchkoliv. Za poslední tři nebo čtyři roky jsem se nedostala dál než k pohlazení ruky." Zasekla se.

,, Sakra proč ti to říkám? Už mi hrabe." Pousmál jsem se.

,, Mě to nevadí. Já...rád bych ji poznal." Daria si povzdechla a kývla.

,, Tak jo. Můžu tě pozvat na čaj nebo kafe."

,, To by bylo fajn." Otevřela kufr a začala vyndavat tašky.

,, Můžu ti pomoct?"

,, Bránit ti nebudu, tak pojď."

***

,, Nino! Pojď sem!" Zakřičela Daria. Během chvilky se ve dveřích zjevila Nina.

,, Co se děj-" Zrak upřela na mě. Zalapala po dechu a zamračila se.

,, Proč je tady?" Konečně jsem slyšel její hlas. Byl takový, jaký jsem si myslel. Jemný a tichý, nyní se v něm však odráželo naštvaní a nervozita.

,, Našel jsem tvůj mobil a chtěl jsem ti ho vrátit. A taky jsem se ti přišel omluvit, za to, že jsem tě vyděsil. Nechtěl jsem..." Zavrčela.

,, Super, takže jsi mu to řekla Dario? Děkuju pěkně." Poté se obrátila ke mě. ,,Ten mobil sis mohl klidně nechat, jediný číslo v něm je na mou sestru. " S tím zmizela. Zmateně jsem se za í díval. Daria se zasmála.

,, Co?" Otočil jsem se na ní.

,, Nic, jen se na Ninu díváš jak na svatej obrázek. Je to vtipný." Zamumlala a napila se.

,, O čem to mluvíš?" Pousmála se.

,, Víš o čem mluvím." Povzdechl jsem si.

,, Harry, studuješ?"

,, Já..jo. Píští rok půjdu na vysokou."

,, Co máš za předměty k maturitě?"

,, Angličtinu, fylozofii, francouzštinu a psychologii, proč?"

,, Víš, Nina studuje jen dálkově a nezvládá rancouzštinu. Myslela jsem, že bys jí s tím mohl pomoci. Já a jazyky, to nejde dohromady. A ona... " Zamračeně jsem si ji prohlédl.

,, Tady nejde o francouzštinu, že ne?"

,, Harry, tohle bylo poprvý, co jsem ji viděla po dlouhý době ukázat jinou emoci, než je strach. Já už to nezvládám, on je.... nevěří mi."

,, A myslíš, že bude věřit klukovi, kterej jí k smrti vystrašil a kterýho nezná?"

,, Prosím." Povzdechl jsem si. V hlavě se mi vbavila její vyděšená tvář. Na chvilku mě zalil zvláštní pocit. Možná bych to mohl dokázat. Pomoc jí.

,, Dobře, já...Udělám to. Chci jí pomoc. " Daria si vydechla.

,, Děkuju."

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♥firefly♥