,,Bree a dávej na sebe pozor !" Vyřknul veliký jezevec směrem ke koni, na kterém už seděla dívka v prostých šatech s koženým přepásáním a toulcem šípů přes rameno a lukem po boku.

,,Jako vždy Lanýžníku," zatrylkovala hnědovláska a s pohledem ke dveřím doupěte dodala ,,Jen nenechte Nikabrika viset za nohy moc dlouho. Mohlo by mu to uškodit v jeho rozumu."

,,Vousy vidličky! Neposlouchej ji Lanýžníku, už zas plácá nesmysly," křiknul na ně jiný trpaslík jménem Dýnil.

,,Tak se tu mějte, vrátím se brzy, tedy snad," zamávala jim dívka, pobídla koně a zmizela v lesním podrostu.

***

,,Je to hodné děvče," postýskl si jezevec a utřel si packou oči.

,,Ano ale už to dávno není malé dítě, bude jí 18, měli bychom jí říct pravdu." Odfrknul si Dýnil, přičemž si vytáhl dýmku a začal ji si mechanicky čistit.

,,Tssa! Pravdu! To už ji rovnou můžete předhodit Telmarínům, vyjde to nastejno," ušklíbnul se Nikabrik (kterého už mezitím sundali).

,,Až přijde čas stejně se to bude muset dozvědět. Až přijde válka. Je lepší vědět čemu čelíš, než když jdeš do neznámého," podotknul Lanýžník, zatímco Dýnil se zadusil dýmem z vlastní dýmky a rozkašlal se.

,,Ale ona je přece jednou z nich, sice jsme ji vychovali zde, i tak má ale v sobě telmarínskou krev, ba co víc královskou krev. Mohla by vládnout," řekl, jakmile byl zase schopný mluvit.

,,Mohla by všechno změnit," zamručel si pod vousy jezevec, jenže Nikabrik ironicky utrousil.

,,Už vidím, jak ji Miráz uvítá s otevřenou náručí. Copak si nepamatujete?" Jenže to už mu do řeči skočil Dýnil.

,,Stojíš si na uších?! Jistě, že si to pamatuju, jako by to bylo včera. Tam venku...bylo to zhruba týden po té šílené bouřce co díky ní popadalo pomalu půl lesa. Ti vojáci tábořili na kraji lesa, protože se báli stromů a duchů."

,,Poté po nich zbyl košík a v něm to úžasné stvoření. Hrozila by jí bezprostřední smrt kdyby...se vrátila. Nene Bree patří k nám," zakončil debatu Lanýžník.

***

Brelsea nebo spíše Bree, jak jí všichni říkali, seděla v sedle své klisny Araminy, která uháněla lesem. Dívka vypadal na koňském hřbetě tak přirozeně, jako kdyby se tak už narodila. To bezpochyby bylo výcvikem od Bouřliváka, vůdce všech kentaurů. Už odmalička se učila lesem pohybovat naprosto nepozorovaně a snad jedině Rípčípovi, tomu šlechetnému myšákovi se povedlo, ji občas načapat. Myslí se jí honila jedna věc za druhou ani nevnímala směr jízdy. Důvěřovala Aramině stejně, nebo možná i o maličko víc, jak trpaslíkům a jezevci, kteří ji vychovali.

Musí se předně zastavit u brlohu mohutných medvědů. Poté nepochybně u rudých trpaslíků. Najít Bouřlivákův klan. Ve vzduchu visela bouře a Bree netušila co vše může způsobit.

***

Domů se vrátila pozdě. Aramina si pochroumala přední nohu, někde v oblasti korunky a domů sotva doklopýtala. Bree se snažila jí odlehčovat, jak mohla. Když dorazila k jejich doupěti, nechala ji v padoku s čerstvou vodou a senem. Kromě obkladu a klidu s ní nic dalšího dělat nemohla. Nic nenasvědčovalo, že by se během její nepřítomnosti něco změnilo. Jenže opak byl pravdou.

,,Už jsem zpátky," zahlaholila radostně, když vešla dovnitř. V přítmí jejich domečku bylo překvapivé ticho.

,,Tiše! Máme tu hosta Bree," ozvalo se vedle ní. Byl to Lanýžník s nějakými obvazy.

,,Bublá ti polívka," zabručel Nikabrik neméně podrážděně než předtím.

,,Jakého hosta?" zmohla se jen Bree, když si s úlevou sedla na jednu ze stoliček.

,,Hosta, který potřebuje naši péči," odvětil jí jezevec stroze a vtisknul jí do ruky všechno, co držel v packách, aby se mohl jít podívat na polévku v kotlíku.

***

,,Má celkem pošramocený obličej, ale brzo se vzbudí," pronesla Bree, když záhadnému cizinci ošetřovala drobné oděrky a škrábance. Nakonec mu na čelo dala studený obklad. Vypadal jako jeden z telmarínských vojáků a ona se stále nedozvěděla, jak se tu ocitnul.

,,Měl jsem ho víc praštit, nebo rovnou zabít a byl by klid," zamručel Nikabrik stále ještě bezdůvodně podrážděně.

„To jsme ho měli zabít hned, anebo ho nechat být," řekl Lanýžník. „Teď už ho nemůžeme zabít. Teď, když jsme ho vzali dovnitř a zavázali mu hlavu a vůbec. Zavraždili bychom hosta."

,,Proč si ho vůbec praštil?" nedokázala se už zadržet Bree.

,,Protože, je to Telmarín," dostalo se jí odpovědi. Bree zrudla těžko říct, jestli to bylo horkem v místnosti či hněvěm na trpaslíka.

,,To by mě bez tebe skutečně nenapadlo," odsekla a poté se raději zase vytratila ven, podívat se za svou klisnou.

,,Jsou tak skoupí na slovo," postěžovala si jí a zabořila hlavu do její překrásně husté hřívy.

***

,,Tak co s ním provedeme?" ozval se znovu Nikabrik.

,,Počkáme až se vzbudí a uvidíme. Třeba to nebude tak zlé," odvětil opět klidně Lanýžník.

,,Zabít, nekompromisně, co z toho budeme mít až se vzbudí. Už o nás ví a stejně nás vyzradí svým," bručel si černý trpaslík svoje. Přesně v tu chvíli se ozval zesláblý hlas z lůžka.

,,Pánové, než mě zabijete. Postarejte se o mého koně." Nikabrik i Lanýžník překvapeně vzhlédli.

,,Tvůj kůň už dávno vzal roha, ale jestli ty se budeš pokoušet utéct a všechno vyzradit, tak tě varuji. Bude to po tobě sotva vytáhneš nos z naší díry." přiblížil se k němu Nikabrik s namířeným ostřím. Mladík ihned vyskočil z lůžka a jal se bránit.

,,Nemám v plánu nikam utíkat," vysvětlil odměřeně.

,,Klid, uklidni se Nikabriku. Nebo tě zas mám přivázat za nohy hlavou dolů?" pravil Lanýžník pevným hlasem nepřipouštějíce odpor.

,,Co jste zač?" zeptal se jich cizinec. Nikabrik se posměšně ušklíbl a sklonil zbraň. Sednul si znovu ke stolu a pokynul mu, aby si přisednul.

,,My jsme Narniané, ty jsi Telmarínský voják. To je všem jasné na první pohled."

,,Nejsem voják. Tedy ne v tom smyslu, jakém myslíte," řekl mladík na svou obhajobu. Nikabrik vypadal, že mu oči vylezou z důlků.

***

Seběhlo se to tak rychle, že ani Bree neviděla jak. Zrovna se vracela od Araminy, když uviděla, jak Nikabrik skočil s vytasenou dýkou po tom cizinci.

,,Ne!" vykřikla a spolu s Lanýžníkem se vrhla k trpaslíkovi. Násilím ho opět posadili na židli a dívka mu vykroutila dýku z rukou.

,, Tak jednou provždy, Nikabriku," řekl Lanýžník. ,,Hodláš se trochu ovládat, nebo ti tady s Bree budem muset sedět na hlavě?" Nikabrik kývl neznatelně hlavou, že se teda uklidní a oba ho pustili.

Bree hlasitě vydechla a vlasy si odhrnula z obličeje. Překvapeně si prohlížela cizince, který též vypadal vykolejeně, že tady ve Staré Narnii u trpaslíků, vidí dívku takovou jako je on sám. Že tu žije člověk.

,,Když ale nejsi voják, určitě patříš k Mirázovi," zeptala se Bree rozechvěle.

,,To bohužel ano, ale Miráz mi jde po krku. Chce se mě zbavit. A kdybyste mě zabili nejspíš mu uděláte velkou laskavost."

,,Proč?"

,,Protože mu stojím v cestě k trůnu. Jsem princ Caspian, desátý. A Miráz je můj strýc," vysvětloval mladík pohotově.

Jezevec i trpaslík se po sobě znepokojeně podívali. Těkali pohledem mezi Bree a Caspianem a ona si těch jejich pohledů všimla.

,,A kdo jsi ty?" zeptal se konečně Caspian a upřel na ni své oči.

,,Jsem Bree, žiju tady s Dýnilem, Lanýžníkem a Nikabrikem," odvětila prostě a začervenala se. Nemohla se ubránit tomu pohledu jakým si ji prohlížel.

,,Dýnila chytili, kvůli tady tomu! Zatroubil na ten roh a oni ho pronásledovali," vykřikl zase Nikabrik a Bree se vzpamatovala.

,,Děje se něco vážného?"

,,To tedy děje! Kde telmarín přišel k tomu rohu?" Bree si zničehonic všimla co Lanýžník drží v packách. Byl to posvátný roh královny Zuzany. Jedné ze čtyř vládců, ze starých legend. 

____________________________________________________________________________
Krásný 13.prosinec přeji.
Svatá Lucie noci upije😂a tak tu máme Narnii, dnes ovšem velmi speciální jelikož jsem si tam přidala jednu svou OC. Bree jako postava, pochází z nedopsané (a asi už ji ani nikdy nedopíšu) knížky, tedy fanfikce na Narnii. Vím, že je to krynč dávat si do Advenťáku své nevyužité nápady a koncepty nedopsaných knížek ale prostě se mi to sem hodilo. Pokračování zítra ...

Andy❤✌