Dny pomalu plynuly a jejich vztah se pozvolna posouval nebyl den, kdy by jeden druhého nenavštívil. Shikamaru se postupně otrkal a zvykl si, že mladší ne vždy domýšlí svoje činy nebo přesně řekne co chce, ale spíše to naznačuje oklikou.

Tím se rozjelo jejich vůbec první nedorozumění, kdy Naruto nadával a druhý jen přikyvoval, aby na jeho hlavu padalo co nejméně výčitek.

Před dvěma dny

V prostorném obýváku tmavovlasého muže panovala klidná atmosféra jako kdykoliv předtím. Starší osoba seděla na gauči a nechápavě hleděla na svou polovičku, se kterou si ještě ani neřekla, že jsou oficiálně spolu, prostě to jen vyplynulo ze všech těch situací, a i když si to Shikamaru neuvědomoval, byla to jedna z věcí, která mladšího hodně trápila.

"Proč jsi za mnou nepřišel do školky," zeptal se rozzlobeně a z očí mu šlehaly blesky.

"Nic jsi neřekl," opáčil nechápavě.

"A to ti musím všechno říkat? Já bych byl strašně rád, kdyby ses taky jednou angažoval," vykřikl a poté si promasíroval spánky, "já vím, že se známe relativně krátce, ale já tě mám fakt rád a chtěl bych, abys jednou prostě udělal něco!"

Rozhodil naštvaně rukama a sledoval muže před ním, který stále seděl na pohovce a tvářil se neutrálně. Poté co mu došlo, že z něj žádnou normální reakci nedostane se na patě otočil a odešel s hlasitým prásknutím dveří z domu.

Culíkatý poté ještě dlouho seděl a koukal do bílé stěny za televizí. Přemýšlel, čím si mladíka usmířil, měl ho rád o tom nebyl pochyb... jen byl prostě dobře přizpůsobivý.

Současnost

Proto v jeden z nejteplejších dnů stál policista před místní školkou a napjatě očekával příchod svého skoro přítele, tedy spíše se snažil splnit jeho přání a více se angažovat. Sice mu to bylo proti srsti a zrovna se mu nešlo vžít do role akčnějšího z páru.

Vzpamatoval se právě včas, když viděl ze dveří vycházet blonďaté sluníčko, které rozdávalo úsměv na všechny strany. Poté co zřel muže před sebou, se kterým měl nepříjemný rozhovor, tvář se mu stáhla obavami a úsměv zmizel. Okamžitě se k němu rychlým krokem rozešel.

"Shikamaru, co tu děláš?" zeptal se zaskočeně.

Ten se trošku nepříjemně zamrvil a vytáhl jednu malou červenou nevadnoucí růžičku, která byla dána do malé skleněné nádoby, jež zajištovala její věčný život. Muž ji přijal a zaskočeně koukal, i když požadoval, aby se více zapojil nikdy by nečekal, že zrovna on mu přinese kytku.

"Proč zrovna tahle?" ozval se po chvíli ticha.

"Ehh, když jsme minule procházeli kolem květinářství, říkal jsi, že tohle si dávají jen zamilovaní blázni, kteří si myslí, že jim láska vydrží, takže mi to přišlo vhodný," oznámil jako by se vlastně nic nedělo a nenápadně se vyhýbal Narutovi pohledem.

"A byl bych rád, kdyby ses mnou šel na Rámen."

Světlovlasému klesla čelist stále níže a níže a níže, tohle nečekal ani v tom nejhezčím snu.

"Co když jsem už jedl?"

"Naruto," lehce si povzdechl, "i kdybys jedl před malou chvilkou stejně bys Rámen neodmítl."

"V tom případě! Jdeme ttebayo!" vykřikl a už se mu věšel na ruku, aby vyrazili směrem k jeho nejoblíbenější restauraci.

***

Seděli vedle sebe, Naruto se stále potajmu usmíval a sledoval partnera, jak si do úst strká několik nudlí. Ty mu však vyklouzly z hůlek, když na něj obrátil pohled a dopadly zpět do polévky, ta se rozstříkla kolem a několik kapek dopadlo i na jejich oblečení. Blonďáček to v tu chvíli nevydržel a rozesmál se na celé kolo.

"T-to s-se muže s-stát j-jen t-tobě," řehtal se až mu z očí tekly slzy, ani neměl snahu je stírat. Tmavovlásek ho jen s malým úsměvem sledoval.

***

Šli vedle sebe po zasněženém chodníku a nad jejich hlavami visely namrzlé větve stromů, které navozovaly pocit romantické aleje jako z pohádky. Jejich ruce se čas od času o sebe lehce otřely a oba čekali, kdo udělá ten první krok. Nakonec to byl Naruto, kterému to nedalo a propletl jejich prsty, schválně pozoroval policajtovu reakci a překvapil ho téměř nenápadný ruměnec a sotva patrný úsměv.

"Takže, už se na mě nezlobíš?" zeptal se, když viděl, že se blondýnek uvolnil.

"Vlastně... jsem na tebe byl naštvanej asi hodinu a pak mi došlo, že já tě nechci předělávat. Mám tě rád takovýho jakej jsi, jen v tu chvíli mě to prostě strašně naštvalo, za což bych se chtěl omluvit, protože po tobě nemůžu chtít, abys byl ze dne na den fanda hromadných objetí," řekl a možná mu občas v hlase zazněla lehká ukřivděnost, ale to převažující byla hlavně láska, jež mu v srdci pomalu klíčila a on doufal, že to tak necítí jako jediný.

Chvíli se pocházeli a automaticky zamířili k Shikamarovi domů, tam zapnuli televizi jako kulisu, na kterou byli zvyklí, i když na ní nekoukali. V ložnici se každý z nich převlékl do neformálního oblečení a poté si šli sednout na gauč. Ještě si otevřeli víno a nechali hrát první film, který se nezdál jako naprostá romantická kravina.

Tmavovlásek se dost nezvykle ošíval, což Naruto, který na něm téměř ležel, cítil více než zřetelně.

"Takže, co se děje?" zeptal se netrpělivě. Doufal, že kdyby mu chtěl dát košem, tak to dělá mnohem dřív a ne v půlce filmu.

Starší se trošku odsunul, jednu nohu skrčil a vsunul ji pod tu, kterou měl na zemi, aby se mohl celým tělem otočit na blondýna.

"Víš... já... no prostě," začal, ale když už chtěl vše vyřknout došlo mu, že v hlavě jeho proslov zněl o dost lépe.

"Prostě bych tě chtěl jakoby požádat... ne požádat, zeptat se, jestli bys nechtěl být... to no... můj přítel," vyhrkl a sledoval, jak se mladíkovi před ním mění v obličeji pocity jako na horské dráze.

Chvíli trvalo, než mu došlo, co po něm vlastně černovlasý chce. Klekl na kolena a skočil po něm, až ho svalil zády na sedačku a jen tak tak se vyhl praštění o tvrdší opěradlo.

"To je jasný že budu!" vypískl nadšeně a sázel mu drobné polibky po celém obličeji, než zpomalil a pomalým líbáním se posunul na bělostný krk.

Shikamarovi se několikrát rychleji zvedla hruď a z úst mu unikl sten, takovou reakci nečekal. Přesunul svoje ruce na jeho lehce vypracovaná záda a pomalu po nich jezdil. Po chvíli mi to přestalo stačit a zajel pod triko, aby cítil vařící pokožku, ze které mu vstávaly chloupky na rukou.

Jejich líbání trvalo ještě dlouhou dobu, rty měly nateklé a lesklé, avšak mladší měl úsměv od ucha k uchu. Lehli si vedle sebe a znovu začali věnovat pozornost filmu.

"Jsem strašně šťastnej," vydechl Naruto předtím, než se mu oči zavřely a bylo slyšet jen pravidelné oddechování.