Už od brzkého rána byl Shikamaru jako na trní z nějakého důvodu jeho rodiče vždy zařídili, aby jejich dopis došel na Štědrý den. Jinak tomu nebylo ani dnes, když už od rána stepoval u okna a čekal, jestli se mu ozvou. Naruto vstával, až nějakou dobu po něm. Sám v ledové posteli a po otevření dveří od ložnice do celkově uklizeného domu, i když vyznával pravidlo, že o tento den se neuklízí, tak jeho partner dal cokoliv, aby si nějak zkrátil čekání.

"Co ti tak normálně píšou?" zeptal se, když s kafem usedal na gauč a sledoval, jak Shikamaru rovná černé knížky podle odstínu černi. Tolik aktivity bylo až depresivní, jelikož Naruto měl najednou pocit, že se jen válí a celé dny nic nedělá.

"Nic zajímavého, jen jak se mají, co dělají a tak dál."

Tohle byla jedna z věcí, o kterých mohl říct, že ho mrzely, jelikož je neviděl už nějakou dobu a oni za ním kvůli dlouhé vzdálenosti nejezdili a jemu to přišlo zbytečné, aby se za nimi vydával. Kdyby chtěli přijet, tak přijedu, ale oni zájem neměli.

Před barákem slyšel auto a sledoval, jak jedna mladých pošťaček hází do schránky povědomovu obálku, rozešel se ze dveří a ani si nebral kabát. Kašlal dokonce i na boty a šel bosky, jen aby to měl co nejdříve za sebou. Nohy mu mrzly, ale on nehodlal jít ten kus zpátky jenom kvůli tomu, aby šel pak znova sem.

"Budeš nemocnej dattebayo!" zakřičel na něj Naruto.

"Už jdu" zamumlal si pro sebe a vyjmul obálku z kovové schránky, jejíž povrch se u okamžitě přilepil k prstům. Vzal papír ruky a rozešel se zpět do domu, tak se osušil a pomalu ji rozlepil. S pootevřeným dopisem si sedl na gauč a ucítil, jak se vedle něj prohnula sedačka a silná ruka ho obejmula kolem ramen. Rozlepil obálku vyndal jeden jediný relativně krátký dopis. Určitě to byl jeden z nejkratších, co kdy dostal.

Mladík, který vedle něj seděl nenápadně nakukoval a četl řádky společně s ním.

Ahoj Shikamaru!

Zase uplynul rok co? Jak se máš? My s tatínkem se máme dobře. Zrovna nedávno jsme se bavili, jak je skvělé vlastně nemít telefon, nic nás nesvazuje (neber si to osobně). Mohl bys jednou odepsat? Asuma nám minulý týden poslal krásně přání k Vánocům a pozvání k němu, ale odmítli jsme, ještě se nám nechce vracet.

Krásně Vánoce přeje Mamka a Táta,

Máme tě rádi.

To bylo vše, co se v dopisu nacházelo a Narutovi zaslzely oči. Byl tak vděčný, že on má svoje rodiče, tak blízko a že je s nimi v permanentním kontaktu. Mrzelo ho, že Shikamaru takové štěstí neměl.

"Jsi v pořádku?" Optal se, když nezvykle dlouho sledoval kus papíru v jeho rukou.

"Ale jo, sice je to jeden z nejkratších dopisů, ale aspoň jsme se dozvěděl, že žijí pomalu jako lesní lidé," ušklíbl se

***

Procházeli zmrzlou Konohou a míjeli okna plná světýlek a za nimi rodiny, které připravovaly večeři. Muži vyrazili dřív, aby mohli pomoc s přípravou, jelikož oba dobře věděli, že takové věci jsou náročné. Proto o několik málo minut později dostali oba zástěru a každému byla přidělena nějaká práce.

Naruto vykosťoval rybu, Shikamaru obaloval a Kushina ji smažila. Minato je všechny sledoval s úsměvem a udělal několik fotek, které hodlal co nejdříve vytisknout a přidat do alba.

"Ty Shikamaru," upoutal jeho pozornost," neslavíš s rodiči nebo k nim jdeš až zítra?" optal se.

"Ne neslavím, rodiče cestují a většinou jsem je trávil s Asumou, ale ten má teď přítelkyni a konečně se rozhodli je trávit spolu," vysvětlil a byl rád, že se v tom nehodlal nikdo dále rýpat.

"Jíš kapra?" zeptala se černovláska, která se nepříjemně mračila na kousek sloupnuté strouhanky v oleji.

"Naruto obaluj ty ryby pořádně nebo ti jednu vrazím" pohrozila mu.

"Mami na Vánoce bys mě neměla mlátit," podotkl a jen tak tak se vyhl pohlavku.

"Budu si tě mlátit, kdy jen budu chtít!"

"Prosím vás, nehádejte se alespoň přes ty svátky! Jeden den bez hádek!" mával starší blonďák rukama a snažil se vyhnat nepříjemnou atmosféru z kuchyně.

"Mama si začala! Ty ryby obaluju s láskou!" stál si za svým.

"Cos to-!" začala rudnout v obličeji a otočila se čelem k němu.

Naruto zvolil taktický ústup a schoval se za svého přítele.

"Ten tě neochrání, může to schytat taky!"

***

O pár hodin později všichni seděli u stromku, plavovlásek klečel pod ním a rozdával dárky. Nejvíc jich bylo pro něj a většina z nich byla měkká, takže jako každý rok bude mít zásobu boxerek a ponožek, čím starší byl, tím lepší dárek pomalu neexistoval.

Tedy dokud nenarazil a malou krabičku. Zvědavě se na ní podíval a zaznamenal, že je to jiný balící papír, než co dávala mamka, takže to musel být dárek od jeho přítele. Dal si ho na stranu, aby ho otevřel jako poslední a pokračoval.

Shikamaru vše s jemným úsměvem sledoval a vychutnával si tu rodinou atmosféru. Trošku strnul, když mladší vzal konečně jeho dárek, doufal, že ho otevře mezi posledními, jelikož to byla spíše taková tečka na večer.

On sám jich několik málo dostal a též dostal krabičku, i když byla o dost menší než ta Narutova.

Ještě otevřel zájezd do wellness pro dva od Asumy a musel se pousmát nad tím, že si vlastně dali stejné dárky. Výletem se nikdy nic nedalo zkazit.

Poslouchali štědrovečerní pohádku a u toho se ozývalo jen šustění papíru. Kushina dostala dvě nové kuchařky, které si přála, i když neuměla vařit. Minato voňavky a knížky o účetnictví, kterému se rád věnoval. Naruto měl spoustu mikin, spodního prádla a poté přišel na řadu ten poslední malý dárek. Roztrhal nedočkavě papír a před očima měl podlouhlou krabičku, párkrát s ní zaklepal ale nic se neozývalo, otevřel ji a strnul. Uvnitř na polstrovaném polštářku byl stříbrno-zlatý náhrdelník s devítiocasou liškou a černým kamenem, který měla jako oko. Do oči se mu nahrnuly slzy a on vstal ze země, aby svého přítele mohl pořádně obejmou. Tentokrát jim rodiče nic neřekli a jen je nechali vychutnat si tu vzájemnou blízkost.

Shikamaru ho hladil po zádech, dokud se k němu jimi neotočil a on mu tak mohl šperk zapnout.

Poté sáhl po své malé krabičce a sledoval, jak blonďákovi září oči vzrušením. Opatrně roztrhal papír a krátkovlásek už měl tik v oku z toho, jak dlouho mu to trvalo.

Odklopil víčko a vykulil oči, před ním se vyjímal obyčejný stříbrný prsten. Ničím zdobený jen obroučka. Opatrně ho vyndal a z vnitřní strany si všiml jejich iniciálů. V tu chvíli se slaná voda přehoupla přes okraj a stékala po tvářích.

"Ježišmarja nebreč budu brečet taky! Však tě nežádám o ruku... Zatím. Je to prostě takovej slibní prstýnek, že jednou k tomu dojde," popotáhl Naruto a obejmul ho.

Z druhé strany obýváku se ozvalo popotahování. Oba se za tím zvukem otočili.

"Vy řvete taky!" osočil se na rodiče, kteří při pohledu na ně neudrželi slzy na uzdě.

A tak tam všichni seděli a tu noc protekla ještě sousta slz, ale jedno jim oboum bylo jasné, tohle byl teprve začátek jejich společné cesty a prsten na tmavovláskovi ruce, který sundaval pouze na spaní byl toho důkazem.

Oba se přesvědčili o tom, že láska přichází v tu nejméně vhodnou chvíli a zrovna to může být ta pravá a čistá láska, které i když chytne rez, tak se obrousí a září dál.

Marry Simpmas!!!❤️😂

Přeji nádherný Štědrý den! Hodně štěstí, zdraví a klidné svátky :3 Zároveň spoustu dárků a rodinnou pohodu. Doufám, že se spolu brzy potkáme u další povídky.

Neskutečně si vážím veškerých vašich ohlasů! Děkuji, za všechny přečtení, hlasy a komentáře! Jsou to maličkosti, které neskutečně potěší a vylepší i ten nejpochmurnější den.

A teď už šup na cukroví a pohádky! Načerpávejte tu nádhernou atmosféru, i když věřím, že někteří to máte jako já a moje rodina, kdy o Štědrý den klid a ticho určitě nepanuje :D Ale i to je svým způsobem krásné ne? Bez toho bych si nedokázala představit Vánoce.

Ještě jednou krásné Vánoce, Vánoční svátky a opatrujte se :3

A jen tak mimochodem, jaká je vaše nejoblíbenější Vánoční klasika, na kterou se prostě podívat musíte? :3 Za mě jednoznačně: Tři oříšky pro Popelku :3