K Shikamarovi dojeli v hrobovém tichu.

"Aby bylo jasno," ozvalo se od řidiče, "nevěřím ti, jelikož mi nepřijdeš jako typ, kterej by se spokojit s někým jako je právě on. Jste jak cukr a citron..."

Naruto ho nepustil, dále ke slovu a skočil mu do řeči, "A nejsou náhodou sladký věci v kombinaci s kyselýma ty nejlepší?" Položil otázku, na kterou on odpověď znal více dobře.

Miloval sladkokyselé věci, třeba takový ty šumivý bonbony nebo sladkokyselou omáčku z mekáče, když byl dítě, tak ji někdy samotnou vypil a pak si stěžoval, že mu ji zapomněli dát. Byl prostě úžasnej už jako malej.

"A ty mi věřit nemusíš, stačí, že mi věří on víc nepotřebuju."

"Jo jasně," zamručel řidič a soustředil se na cestu.

Blonďáček měl lepší zábavu, než sledovat kudy jedou pozoroval svého přítele. To, jak mu pár krátkých vlásků padá do očí, a když se mu otřou o nos, tak ho několikrát skrčí, aby si ulevil od lechtajícího pocitu. Také si všiml, že na tváři nemá jednu vrásku, ať už od mračení nebo od smíchu, prostě ji měl naprosto bez poskvrny. S malým bodnutím závisti si musel přiznat, že jeho asi nikdy netrápilo pubertální akné, když na tváři nemá jednou jizvičku.

Studoval ho jako to nejzapeklitější umělecké dílo, jež má umělec možnost viděl. Chtěl si zapamatoval každou jedinou křivku jeho tváře. Shikamaru byl prostě jako tesaný z mramoru, tvrdý, ale i přesto naprosto krásný. Trošku mu připomínal porcelánové panenky, které jako dítě sbírala jeho mamka a doteď je měla schované na půdě. Byly stejně chladné a perfektní, jediný rozdíl byl, že tmavovlásek s ním chodil po stejné zemi a hřál, tedy až na ruce a chodidla... ty měl vždycky studené, takovým způsobem, že si už světlovlásek dával bacha, aby se jich nedotkl, když mu byla zrovna zima. Nepochyboval, že v létě tuto jeho vlastnost bude nadmíru využívat, až před ním bude utíkat.

Sjel pohledem po jeho krku a zasekl se kousek pod uchem, kde měl malou sotva patrnou jizvu. Bylo vidět, že se jednalo o vážnější ránu, jelikož při bližším zkoumání byly poznat vybledlé jizvičky od stehů. Zarazil se, jelikož si jí nikdy nevšiml a teď když ho tak detailně zkoumal, tak narazil na něco takového? Co když jich má po těle víc, jen mu to nechtěl říct?

"Má ji od Hidana, býval to můj kolega. Často jsme spolu soupeřili a ač to nerad říkám, tak měl na vrch, jenže Shikamaru prošel výcvikem a nastoupil k nám, tak si s ním chtěl vyřídit účty za všechny moje trápení nebo co," zasmál se, "no byla to pěkná rvačka, ale Hidan nehrál fér a měl kapesní nožík a Shikamaru nestihl uhnout, ta jizva pokračuje ještě ve vlasech, ale tam je o dost ošklivější."

Naruto slovo od slova kulil oči, i takové věci se dějí na policejní stanici? No to potěš koště, to aby svého mazlíka udržel doma co nejdéle.

"Ten Hidan... tam stále pracuje?" optal se po chvíli přemýšlení.

"Ne, odešel hned den poté, teď dělá na protidrogovým v nějakým větším městě, jméno si nevybavím, ale nedávno se tu byl podívat, aby se nám všem vysmál, idiot" zakroutil halovou a dál se věnoval řízení.

"A ještě jedna věc, Shikamaru se možná zdá, že do naší branže nepatří, ale nepodceňuj ho, může to bejt jeden z nejhorších lidí, které potkáš," řekl s jasnou hrdostí v hlase a mrk na blondýna do zpětného zrcátka.

"Nikdo vás neučil, že pomlouvat se nemá?" ozval se unavený hlas a následné škytnutí.

"Tak dlouho, abys musel škytat jsme tě vážně pomlouvali."

"Jo jasně, úplně cítím, jak mi z vás vstávají vlasy na zátylku."

"Ty ti vstávají z toho, že tě tvůj partner div neoslintal. Máš štěstí, že ses vzbudil, už jsem se bál, že tě slupne jako malinu. Upřímně si rozmysli, s kým chceš sdílet budoucnost, byla na tobě nalepenej a funěl jako býk."

Shikamaru už otvíral pusu, ale do řeči u skočil jeho partner.

"Tak hele! Kdyby vás to zajímalo, tak já jsem tu taky." zabručel dotčeně a založil si ruce na prsou.

"Joby se na tebe dalo zapomenout."

***

"Je na mě vysazenej," byla první slova, která Naruto řekl po zavření vchodových dveří.

Stáhl ze sebe zimní budou, kterou pověsil na věšák, boty schoval do botníku a šel pomoc pomoct svému příteli. Ten na sobě měl koženou bundu od Asumy, jelikož trval na tom, že když už mu chce pomáhat, tak nemůže dovolit, aby byl nemocný. Proto raději okradl kolegu, který měl tukových zásob dostatek a trošku zimy ho nezabije.

"Ale není."

"Je pořád do mě jede a ty kecy s tím že tě podvádím, klidně ti dám telefon, ať se podíváš, s kým jsem si psal, jen prosím nelez na takovou oranžovou aplikaci s dvojitým véčkem, na to, co by ses dozvěděl ještě nejsi připravený ani ty ani náš vztah," oznámil a už před sebe natahoval ruce s malou dotykovou krabičkou.

Culíkatý nad tím jen mávl rukou. Žádné důkazy nepotřeboval, prostě mu věřil a kdyby se v něm náhodou zklamal? No stalo by se, asi by se z toho vyhrabával hůře než po rozchodu s Temari, ale pořád by alespoň věděl, že to bylo kvůli někomu, a ne kvůli jeho povaze.

"Nepotřebuju to," odmítl další snažení o to, aby se telefonu, byť jen dotkl.

Opatrně si lehl na gauč a všiml si, že se mu jedna nohavice riflí vytáhla... snažil se jí stáhnout druhou nohou, jenže se u nedařilo. Jestli ho něco okázalo naštvat, tak to byly takového na oko prkotiny, které narušovaly jeho krásný stereotyp.

"Ukaž prosím tě," zavelel blonďáček, když se na tu hromádku neštěstí nemohl déle dívat. Místo narovnání nohavice mu rozepl poklopec a stáhl je rovnou ke kotníkům. Odnesl je do ložnice, kde ze skříně vytáhl obyčejné černé volné tepláky. Rychle se také převlékl a už padal dolů, aby mu milenec nezmrzl.

"Zvedni nohu," poručil a s úsměvem sledoval tu téměř hmatatelnou neochotu něco dělat.

Připadal si tak neschopně, kéž by se mohl zvednou a natáhnout si je sám, ale obával se, že by asi jel rychle znova za Oroušem.

"Co ti vůbec v nemocnici řekli? Nějak jsme se k tomu nedostali" zeptal se zvědavě, když kalhoty byly na svém místě a už je přemýšlel, jak partnerovi vysvětlit, že půjde ležet do postele, aby si znova neublížil.

"Nic zvláštního, zablokoval jsem si komplet záda a Kakashi mě dodělal, naštěstí mi nic nezlomil. Sestřičky se nad tím docela bavili, když se jim to Asuma snažil vysvětlit. Několikrát mě napíchaly a dva týdny se mi bude ta látka vstřebávat, takže už žádný spaní na gauči, prosím."

Naruto si klekl vedle gauče a opatrně mu položil hlavu na hrudník.

"Byl jsem zrovna s kamarády, když mi volala Asuma z tvýho čísla. Měl jsem radost, že ti je na dálku představím, ale pak jsem málem vyletěl z kůže, když začal mluvit někdo jinej a to co řekl mě dodělalo úplně. Nevím, jestli jsi je v nemocnici postřehl, ty dva kluci, co byly se mnou Kiba a Kankuro. Kiba je ten co uřízl stromek a zařídil naše seznámení jen tak mimochodem," uculil se.

"A to mu mám jako děkovat nebo co?" opáčil nechápavě se zvednutým obočím.

"Si piš, že bys měl! A teď vstávám jdeme do postel!" zavelel a tahal ho co nejopatrněji na nohy.

"Co bys chtěl dělat?" zeptal se a se zděšením sledoval, jak se Shikamarovi zalesklo v očích.

"Zahrajeme si Shogi."

"Jen to ne!" Ozval se pronikavý výkřik.