„Proč mi nechceš říct nějaké detaily z tvého snu, Severusi." 

Už po čtvrté žadonil Brumbál, na tváři nedočkavý úsměv. 

Byla sobota večer, seděli spolu U Prasečí hlavy a relaxovali od učitelských povinností. 

Severus se rozhlédl kolem, lehce se naklonil dopředu k řediteli a pološeptem sdělil:

„To nemyslíš vážně Albusi, že ne, opravdu se chováš jako malý." 

Založil ruce na prsou a opřel se zpět. 

Ovšem ředitel se jen tak lehce nevzdal.

„Uděláme výměnný obchod, co říkáš? Ty mi prozradíš nějakou pikantnost ze snu a já naopak tobě prozradím, do koho jsem byl léta zamilovaný já. To je dobrá nabídka, nemyslíš?" 

Tuto kapitolu věnuji moji  ,,Janičce z práce" :)