Mistr se procházel chodbami hradu. 

Byl klidný večer, zdi hradu potichu naslouchaly samotářům, jenž se toulali po spletitých koridorech. 

Severus se zhluboka nadechl. 

Vnímal vůni vánočního cukroví, aroma vanilky a skořice. Všechny vůně ale předčila esence z jehličí. 

Vánoční stromy se tyčily vysoko ke stropům, všude svítila světla, sněhové vločky poletovaly vzduchem, andílci viseli za křídla a zvesela se houpali, nožky vykopávajíce výš a výš. 

Kdo ví, zda Snape vnímal tu krásu, co se kolem hrdě tyčila. 

Kdo ví, zda vnímal vánoční náladu a atmosféru. 

Jeho srdce obtočila jako úponek jiná starost, daleko silnější a čistější. 

Byla to vůně lásky.