„Albusi, mohl by ses prosím začít chovat normálně, opravdu se tváříš, jako bys měl narozeniny. Posaď se a v klidu mi vysvětli, co se děje."
„Domnívám se Severusi, že by bylo vhodné, abyste se začali pomalu a nenásilně sbližovat. 
Tak, aby to bylo příjemné pro obě strany.
Neboj se, rád ti poradím, máš ve mně absolutní podporu."
„Příteli, děkuji ti za starost, ale jsem dospělý a dostatečně svéprávný, abych vše zvládl sám."
„Když myslíš, Severusi, ale nezapomeň prosím, že jsem ti svou pomoc nabízel."
Ředitel odcházel, tajemně se usmíval pod vousy.
Však ty přijdeš, chce to jen čas.
Mise splněna.

Tuto kapitolu věnuji všem, kteří si neumí či nechtějí nechat poradit. Nestyďte si říct o pomoc. Na tom opravdu není nic špatného.
Hezký den