Dneska jsem v kalendáři našla dva lístky na Louskáčka. Potom, co se na mě Matyáš tak divně díval, se jej neodvažuji pozvat. Tak jsem napsala Tamaře, že to pro ni bude dodatečný dárek k narozeninám. Jo, psala mi, že jí ta müsli směs ode mě strašně chutnala, i když já jí pořád říkám, že ji mohla dostat od kohokoliv. Zajímalo by mě, jak ten balet bude vypadat. Naposledy jsem v divadle na baletu byla s mámou. Hráli Labutí jezero. A bylo to krásné. Je to zajímavé, že už mě vzpomínky na maminku tolik nebolí. Říká se, že čas léčí. Možná vyléčil i mě. Dvacátého třetího jdu na ples s Matyášem a hnedka v noci ještě přejedu k babičce. Normální Vánoce bych asi dala, ale určitě ne přípravy na svatbu. Zrovna teď dole v kuchyni ta ženská sedí spolu s nějakou zástupkyní svatební agentury a dokončují přípravy na svatební obřad a hostinu.

Venku opravdu hodně sněží, tak jsem zajímavá, jak bude vypadat dopravní situace ve městě. Snad se na představení dostaneme včas. Dlouho už takhle nesněžilo. Vločky tam za oknem nejsou malé a drobné, ale chytají se do větších měkkých chumlů. Musí to být krásné, takhle plachtit dolů z oblohy a nemuset být sám. Kdybych byla jednou kapka vody, určitě bych se chtěla změnit na vločku a plachtit na zem, držíc se ostatních. Bože, co tu zase plácám. Ta horká čokoláda od Patricie mi zalepila mozek. Jo, už i mě si uplácí dárečky. Snažila jsem se tu luxusní horkou čokoládu odmítnout, ale... Nešlo to! Čokoláda je prostě moc dobrá.

Teď píšu pozdě večer. Ten balet byl nádherný. Seděly jsme nahoře na balkoně a celé jeviště jsme měly jako na dlani. Představení začínalo scénou, kde běhaly děti a dospělí před zasněženým domem a koulovali se. Následně se podívalo doprostřed domu, kde se konala velká oslava narozenin. Klára dostala kouzelného Louskáčka, který později ožil a díky kterému se dostala do kouzelné říše. Nejvíc se mi líbil tanec sněhových vloček, kde baletky měly nařasené bílé sukýnky a všelijak se proplétaly. Na konci druhého jednání jsem začínala usínat, protože bylo v sále opravdu teplo. Probudil mě až potlesk na konci jednoho nekonečného sólového tance.

Opustily jsme divadlo. Venku na schodech bylo rozčvachtané blatíčko, protože procházelo hodně lidí, ale všude jinak byla docela tlustá vrstva bílého sněhu. Měla jsem hroznou radost. Věděla jsem, že sice možná sníh nevydrží do Vánoc, ale i tak jsem se rozběhla k nejbližšímu místu, kde leželo hodně sněhu a rozplácla jsem se tam. Když jsem potom seděla v šalině a sníh na mě začínal tát, trochu jsem toho litovala. Stavily jsme se ještě na kávu a když konečně nastal čas vrátit se domů, už byla tma.

A teď ležím v posteli a cítím se úžasně lehká. Už mě nezajímají starosti a stresy. Tyhle Vánoce se užiju. Ano, poprvé za těch mnoho let si opravdu myslím, že budu slavit Vánoce ráda. Ale teď už musím jít spát. Zítra jdeme do nemocnice navštívit Sáru. Což mi připomíná, že bych jí měla koupit dárek. Jenže štěstí, štěstí za peníze nenakoupíte...