Mladý blonďatý muž pochodoval nervózně po chodbě z jedné strany na druhou. Dnes byl Shikamaru na kontrole se zády a k večeru měli jít na večeři k rodičům, ani nepamatoval, kdy měl naposledy, tak moc náročný prosinec. Měl pocit, že se sotva stačil otočit a najednou už byl pomalu Štědrý den. Nechápal, jaký doktor ordinuje ještě den před Vánoci a svým způsobem mu to bylo jedno, hlavně když bude mít jistotu, že je jeho partner v pořádku. Dveře se otevřely a z nich vyšel podezřele bledý chlap s dlouhými černými vlasy, bledou až možná lehce namodralou pokožkou a plášť na něm visel, jako by bylo jeho tělo složeno jen z kostí a slabě potažených kůží.

"Budešš v poššádku Ssshikmaru," promluvil syčivým hlasem, až sebou plavovlásek nemístně škubl.

"Ty sse mně bojiíšš?" promluvil na něj lékař a on rychle zakroutil hlavou v nesouhlas, ale udělal krok dozadu.

"To dneššní mládí!" odfrkl si a zalezl zpátky do ordinace, nezapomněl za sebou pořádně prásknout dveřmi.

"Nechtěl jsem ho urazit," pípl Naruto směrem k Shikamarovi, jenž si oblékal do bundy.

"Neurazil jsi ho, je to herečka," odfrkl si.

"Co ti řekl, že jsi tak v ráži?" zeptal se zvědavě.

"Ale nic, záda jsou prej v pohodě, ale musel mi znova napíchat krk, prej jsem ho měl stále bloklej, takže mi prodloužil marodní. Takhle půjdu do práce až s půlkou ledna."

"To ale vůbec nevadí! Sice budu víc ve školce, ale zároveň budeme víc spolu, ale jako bílým to tak, že tvoje práce mi překáží, ale chci si tě užít, dokud to jde," oznámil a ignoroval horko v tvářích.

" Zase se červenáš?" zeptal se nechápavě, jako by to snad neviděl na vlastní oči.

"Hej! Já za to nemůžu prostě! To je ta tvoje přítomnost! Vždycky chci něco říct a pak zním jak debil, kdo by se pak nečervenal!"

"Náhodou, bylo to hezký," tím Narutovi smetl ze stolu veškeré další argumenty zarazil přitažením do objetí. Spolehlivě ho umlčel a mohl si vychutnávat chvilku ticha.

"Takový věci bys mohl dělat častěji."

"Nemohl, pak by sis zvykl a už by to nezabíralo."

"A na co to jako zabírá?" optal se nechápavě.

"Na to, že jsi alespoň chvíli zticha," řekl a otřel se o jeho nos svým.

"Ty jsi ale romantik, fakt perlíš! Buď mi pochválíš moje chlupy nebo to že jsem zticha! Měl bys bojovat o cenu řečníka roku," propíchl ho Naruto spojil si ruce za jeho zády.

"Musíme jít."

"Tak mě nes!" vypískl a odrazil se nohama, aby je omotal kolem pasu.

"Tsk, to nemyslíš vážně," povzdechl si a udělal krok, což šlo docela ztuha.

"To sssi děláte ssrandu!" ozvalo se za nimi syčení a mladší urychleně seskočil dolů.

"Já ho dávám do poššátku a ty na něj sskášešš!"

"J-já o-omlouvám se!" vypískl a za ruku co nejrychleji ho táhl z nemocnice pryč.

"Ten chlap je sakra děsivej!" skoro zakřičel a poté se obezřetně rozhlédl, jestli je náhodou nesleduje.

"To sice je, ale je to jeden z nejlepších doktorů."

***

Dlouhovlásek si poprvé dával práci s tím, aby jeho culík byl perfektní a nikde mu netrčel ani vlásek. Dokonce je lehce postříkal lakem, aby držely na svém místě. Musel přiznat, že byl trochu nervózní. Nikdy se neseznamoval s rodiči a už vůbec k nim nechodil na večeři a ta horší věc... Dokonce kývl na to, že budou společně trávit Vánoce. Proto ještě před několika dny, když Naruto šel na skok do školy se vydal na náměstí a procházel obchůdky, kde by mohl sehnat něco ucházejícího pro hostitele.

Před několika dny

Tmavovlásek kráčel po namrzlých kostkách a tiše se modlil, aby nádobou nespadl, jelikož by se asi bez pomoci nezvedl. Zabrousil pohledem k několika malým krámkům, které jen praskaly ve švech. Jeho kroky ale vedly k jednomu většímu obchodu, kde vše hodlal svěřit do rukou Ino a čekat, co pro něj najde. Prošel dveřmi a do obličeje ho uhodil příval horkého vzduchu. Aby ne, když jeho kamarádka měla na sobě jen tílko a krátkou sukni.

"Ahh! Nazdar! Shikamaru! Co tě sem přivádí!" ozval se její zvučný hlas a on musel protočit očima, jak mu tato situace byla proti srsti.

"Potřebuju nějakej perfektní dárek a je mi jasný, že ty tady máš úplně všechno, co je drahý, zbytečný ale jako dárek perfektní."

"O můj bože! Ty mi normálně lichotíš!"

"Takže pro koho to má být?"

"Žena přes čtyřicet akční a chlap, taky přes čtyřicet akční ale podpantoflák," vysvětlil, jelikož nic více o nich nevěděl.

"Tos mi nepomohl, ale dobrý to dáme."

S tím se rozběhla někam do útrob obchodu a on se pohledem zarazil na vitríně se spoustou šperků. Svým způsobem v tu bylo naprosto všechno, ale zároveň to z větší části byly věci v jejich končinách nesehnatelné.

Zrak mu ukotvil na jednom z náhrdelníků, ale pokroutil hlavu a rozešel se ke kase, jelikož se blížila blondýna s několika balíčky.

"Tohle je kvalitní kosmetika, objednala jsem jen jeden kus a zároveň nestojí celou výplatu, ale jen cca devadesát procent, a to je dobrý! A tohle pro chlapy je úplně úžasný, je to chlast a nějaká voňavka k tomu, to už stojí celou tvojí výplatu, ale tak asi si chceš šplhnout! Jinak bys tu nebyl, že jo."

Přímost

Oblékal se do upnutých riflí, černé košile a několikrát zkontroloval, zda má dobré ponožky a nemá na nich někdo díru, jelikož se mu pravidelně stávalo, že v těch nejhorších chvílích se tam zrovna objevila.

Kontroloval se v zrcadle, a ještě rychle sáhl pro náhrdelník, který dostal od Asumy za maturitu. Byl to stříbrný řetízek s malou stříbrno-zlatou cigaretou a tenkrát mu to přišlo strašný cool. Nara to nosil spíš jako připomínku toho, že má rodinu a má se na koho obrátit, prostě jistota v zázemí.

"Jdeme?" ozvalo se ode dveří, které se vzápětí dokořán otevřeli, "o ou? No tak tohle?" vydechl světlovlasý.

"To abych se tě bál pustit k vlastní matce."

Shikamaru si jen tiše povzdechl a pod košili zastrčil šperk.

***

"Už jsme na vás čekali!" křičela Kushina a s otevřenou náručí vítala oba mladé muže.

Jednoho po druhém objala a nešlo si nevšimnout naprosté strnulosti staršího z mužů. Doufala, že se během večeře alespoň trošku uvolnění.

"Pojďte dovnitř."

Oba prošli ozdobenou chodbu a Shikamaru schoval lehce klepající se ruce do kapes. V hlavě mu zazněla Asumova slova, které mu vždy opakoval.

'Shikamaru, tvoje genialita není v tom, že máš vysoký číslo IQ, ale pramení z toho, že i v nejvíce neuvěřitelný chvilce dokážeš udržet chladnou hlavu, tak se toho drž a nenech pocity s tebou mávat'

Tyto slova si říkal celu střední a vysokou jako jakousi mantru, která ho držela při životě.

Sedli si do jídelny a konverzace se pozvolna rozjela. K večeři měli jen lehký salát s kuřecím masem, jelikož červenovláska trvala na tom, že když jsou další den Vánoce, tak se nemají přežírat a mají si nechat pořádně vytrávit. To se nelíbilo Narutovi, který po zbytek večera seděl jako největší hromádka neštěstí a jeho kručící břicho přehlušovalo veškerou debatu. Večer byl spíše rychlovka, najedli se a už zase mazali domů, jelikož přece jen spolu všichni stráví zítra několik hodin a tam bude na povídání mnohem více času.

"Nebylo to tak hrozný ne?" zeptal se Naruto, když viděl, že se jeho přítel konečně trochu uvolnil.

"Ne nebylo."

"Těš se na zítřek bude to hezký a vem si sebou dárek od Asumy dneska mi to psala Kurenai, oni si tvůj taky otevřou až u stromku.

Tím pomalu končil jejich den, který se již po půlnoci přehoupl na jeden z nejočekávanějších dnů v roce.