Mistr lektvarů spěchal ke skleníku číslo čtyři. Potřeboval doplnit zásoby pro lektvar léčící kocovinu.

Zůstal ohromeně stát ve dveřích a sledoval výjev před sebou. 

Stál tam ON, ruce špinavé od hlíny. 

Na nose šmouha, ve vlasech lístky svízele. 

Ve tváři plně soustředěný výraz.

Z misky pečlivě vybíral nějaká semena. 

Zamyšleně se podrbal na tváři. 

Rukávy učitelského hábitu mu samy sjížděly zpět dolů, rozčileně je potřetí ohrnoval nahoru. 

Severus stál a díval se. 

Nemožné se nasytit. Sledoval to roztomilé dění před sebou. 

Potichu vycouval, nikým neviděn, snad drobný úsměv mihl se mu tváří. 

A ten obraz si navždy uchoval v srdci. 

Trocha romantiky nikdy neuškodí, co? 😉