Peter:

   „Ve jménu Spojených států amerických, zahajuji soudní jednání, ve věci Petera Benjamina Parkera, Spider-mana, obviněného z vraždy Quentina Becka, Mysteria."

Hlas soudce se rozléhal přeplněnou soudní síní. Panovalo úplné ticho, přerušované jen občasnými vzlyky tety May, které se odrážely od dřevěného obložení.

Po odvysílání falešného videa na všech obrazovkách v New Yorku a nabídce odměny za moje dopadení, kterou vyhlásila F.B.I., se strhl doslova hon na Spider-mana.

První se ke mně dostal Lovec Krayen. Můj pavoučí smysl z nějaké důvodu nezaregistroval jeho uspávací šipku. Uspal mě rovnou před Madison Square Garden.

Teď jsem seděl v lavici obžalovaných, navlečený ve vězeňské uniformě. Vedle mě se klepal můj advokát.

Byl to chlápek středního věku v pomuchlaném obleku, s tlustými brýlemi a ulízanými vlasy.

Třásl se nervozitou a brýle mu v jednom kuse padaly z nosu. Papíry s poznámkami byly chaoticky rozházené po stole. Prohraboval se mezi nimi a nemohl v nich nic najít.

Bolestně jsem zasténal.

Původně mě měla obhajovat paní Starková, ale prokurátora podala stížnost. Prý zaujatost. Každopádně, soud to uznal.

Proto mě teď obhajuje tenhle neschopný týpek. Teta si nemohla dovolit víc.

Prokurátorka se na mě z vedlejší lavice sebevědomě usmála. Byla to asi padesátiletá černoška s natupírovanými  vlasy a padnoucím kostýmkem.

Papíry měla uspořádané v úhledných komíncích, před ní ležel notes a lesklé elegantní pero.

Polkl jsem a podíval se zpět na soudce. Bál jsem se. A to hodně.

„Prokurátorko Kiloerová, " vyzval černošku muž v bílé paruce, „začněte."

Ta vstala, otevřela černé desky, odkašlala si a začala číst.

„Vaše ctihodnosti. Jsme přesvědčeni o stoprocentní vinně obžalovaného. Máme svědky, kteří viděli boj hrdiny Mysteria s obžalovaným. Taktéž máme video, natočeno Mystériem před jeho smrtí. Je na něm nahrána i jeho vražda. Toto video chceme předložit jako hlavní důkaz."

„Dobře. Děkuji. Pane Jemene?"

Můj roztřesený advokát se stejně roztřeseně postavil. Hromádka papíru mu vypadla z ruky. Zpoza mě se ozval naštvaný povzdech. Otočil jsem se a smutně se na Carol, Captain Marvel, usmál.

Všichni Avengers kteří mě aspoň trochu znali, se naskládali do lavic za mnou. Dokonce přijeli i Strážci. Jako jedimí tu nebyli Black Panther a Nick Fury.

„Echm, tak. Trvám na nevinně mého klienta. Celý případ je pouhý výmysl, stejně jako Elementálové, jenž byli tvořeni iluzemi. Video, které protistrana vydává za hlavní důkaz, je pouhá smotáž, vlastně montáž. Omlouvám se. Můj klient by měl být uznán nevinným."

„Děkuji. Teď začnu s výslechem obžalovaného. Pane Parkere, prosím posaďte se za výslechový pult. "

Zvedl jsem se ze židle, a šoural se k místu vedle soudce. Nohy jsem měl jako z olova.

„Takže, pane Parkere. Svou vinnu stále popíráte?"

„A-ano. Nezabil jsem ho. Střelu, které ho zabila, vystřelil on sám."

„Vysvětlete mi to."

„No, Elementálové kteří útočili, nebyli skuteční. Šlo o pouhou projekci vytvářenou drony." Sálem zašumělo.

„Drony?"

„Ano drony. Tony Stark mi odkázal brýle Edith. Ty ovládají všechny drony Stark Industries. Když jsem si ještě myslel, že Mysterio je hrdina, předal jsem mu je. Myslel jsem, že nejsem dost dobrý na to, abych byl nový Iron Man." polkl jsem a pokračoval.

„On ale byl ve skutečnosti padouch. Použil drony pro své projekce. Dokonce i on sám, který s nima bojoval, byl projekce. Ve skutečnosti se schovával na odlehlém místě, v obleku a helmě pro virtuální realitu a ovládal vše z ústraní. V Londýně jsem zjistil, kde se schovává. Vydal jsem se za ním a chtěl mu brýle vzít. Nařídil, aby po mně pálili drony. Odtud je ta věta, že je blízko palby a může se zranit. Začal mě psychicky napadat. Chtěl mě zlomit. Tvrdil, že nejsem dost dobrý, že kdyby mě viděl pan Stark, byl by zklamaný." Zamrkal jsem, abych zahnal slzy. „Následně dělal, že mi chce brýle dát, další iluze. Stál za mnou a chtěl střelit. Naštěstí moje pavoučí instinkty zareagovali. Popadl jsem ho za ruku a střela vletěla do stropu. Odrazila se a trefila jeho. Takhle ve skutečném zemřel Mysterio." Zvedl jsem hlavu k soudci. Na tváři měl nedůvěřivý výraz.

„Ďekuji. Paní Kiloerová, máte na na obžalovaného nějaké otázky?"

„Ano, mám." vzala svoje černé desky a obrátila se na mě, „Takže pane Parkere. Jak jsme slyšeli, svou vinnu popíráte."

„A-ano."

„A máte nějaký důkaz?"

„Ne." Přiznal jsem a sklonil hlavu.

„Tak to vidíte. Já naopak důkaz mám. A také mám svědky."

„To my taky!" Ozval se můj advokát. Kiloerová po něm hodila vražedný pohled a on okamžitě zmlkl.

„Vaše ctihodnosti, pokud dovolíte, přešla bych k výslechu svědků." Obrátila se na soudce.

„Dobře. Pane Parkere, posaďte se do lavice. Soud předvolává prvního svědka, Harolda Hogana."

Happy vstal z místa vedle tety May, kterou objímal kolem ramen a odešel si sednout na místo, kde jsem ještě před chvílí seděl já.

„Pane Hogane," usmála se na něj prokurátorka Kiloerová, „je pravda, že jste byl v Londýně,  v době vraždy Mysteria?"

„Ano. Byl jsem to já, kdo do Londýna přivezl Petra."

„Z jakého důvodu jste ho tam vezl?"

„No, aby zneškodnil Mysteria, než zničí Londýn drony a iluzemi."

„Zneškodnil? Mě to zní jako zabil. Ale pojďme dál. Co jste dělal když došlo k vraždě?"

„Neřekl bych k vraždě...."

„Prosím, odpovězte."

„Byl jsem v Toweru. Chránil jsem Peterovy spolužáky před útokem dronů."

„Spolužáků? Věděl by jste mi říct jejich jména?"

„Byli tam, eee.... MJ, Flash, Ned a ta… Betty. Příjmení neznám."
Prokurátorka zakroutila hlavou.

„Od kud znáte pana Parkera?"

„Byl jsem osobní strážce Tonyho Starka, Peterova mentora."

Při jméně Tony Stark jsem sklonil hlavu.

Co by na to řekl...

„A myslíte, že by byl obžalovaný schopen zabít?"

„Ne. To by nikdy neudělal."

„Dobře. Děkuji. Nemám další otázky."

„Pane Jemene, máte na svědka otázky?"

Můj neschopný advokát nedával pozor. Když na něj soudce promluvil, vylekal se a znovu, už po několikáté, rozsypal své poznámky.

Sklíčeně jsem zakňučel.

Tohle nevyhraju...

„Ne. Nemám."

„Paní Kiloerová, vy jste navrhovali ještě jednoho svědka, který však nedorazil."

„Ano. Byl to muž, jenž zaslal ono video. To mi připomíná, ráda bych video promítla."

„Souhlasím. Promítněte ho."

Na plátně běželo video. Já však nevnímal. Před očima mi běhalo vše, co se stalo.

Smrt pana Starka, Mysterio, kterému jsem předal brýle, já a MJ, iluze s mrtvým Iron-manem, vlak který mě srazil, obří iluze v Londýně, Mysteriova slova, že bych byl pro pana Starka zklamáním, Mysteriova smrt, polibek s MJ na mostě, noční můry s panem Starkem, které se mi noc co noc vraceli... Z očí se mi spustily slzy.

Pane Starku, omlouvám se...

„Děkuji, video bude přiloženo k důkazním materiálům," moje myšlenky přerušil hlas soudce, „nyní opustě sál."

~~~~

Jako v mrákotách jsem se vracel do soudní síně. Pekelně jsem se bál...

„Porota rozhodla, rozsudek je jasný. Povstaňte."

Všichni jsme vstali. S obavami jsem hleděl na soudce.

„Vyhlašuji rozsudek ve jménu Spojených států amerických. Obžalovaný Peter Parker je soudem uznán vinným."

Sevřely se mi všechny vnitřnosti.

Vinný, vinný, vinný...

„Odsuzuje se k trestu smrti."

Srdce mi vynechalo úder. Já zemřu.

„Jak můžete odsoudit dítě na smrt?!" Slyšel jsem křičet Pepper.

„Není ani plnoletý!" Přidala se k ní teta Natasha.

„Z důvodu neplnoletosti obžalovaného..." pokračoval soudce ignorujíc křik, „...bude trest vykonán po dovršení jeho osmnácti let. Po tuto dobu bude uzavřen ve vězení s maximální ostrahou. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu konání. Soud skončil , můžete odejít. "

Klesl jsem na lavici, z očí mi tekl vodopád slz.

Zemřu.

Přede mnou se objevila tmavá tvář prokurátorky.

„Co by na tebe řekl tvůj pan Stark teď? Byl by zklamaný. Nejraději by tě nikdy nepoznal."

Vítám vás u mé už po 'Love from Wakanda' druhé Pethuri fanfikci. Tentokrát to bude trochu temnější.

Jedná se o post-endgame a post-farforhome takže tu bude dost spoilerů, pro ty co to neviděli. I když teda pochybuju že tu někdo takový je😆

Těším se u další kapitoly.

Anabeth