Pohled Honzy:

Cesta na hotel proběhla v tichosti, oba jsme si prohlíželi město a byli zaneprázdněni svými myšlenkami. Pak jen co se zavřely dveře od hotelového pokoje, jakoby něco uvnitř nás vybuchlo a oba jsme ve stejnou chvíli řekli ,, Musím ti něco říct". Zasmáli jsme se ale pak zase zvážneli. ,, Tak začni." Pobídl jsem ho. ,,Jak to říct.. já jsem... jsem gay." Zarazil jsem se, je to vůbec možné, vážně řekl to co jsem se mu chystal říct i já?  Zřejmě jsem byl potichu moc dlouho, jelikož začínal panikařit. ,, Řekni něco prosím, moc bych si přál, aby jsme zůstali kamarády nechci o tebe přijít." ,, Jenže my už nemůžeme být kamarádi." ...

Pohled Karla:

,,Jak to říct.. já jsem... jsem gay." Čekal jsem, že ho to překvapí a taky že překvapilo. Jenže čím déle byl ticho tím víc jsem se bál že o něj přijdu. ,, Řekni něco prosím, moc bych si přál, aby jsme zůstali kamarády nechci o tebe přijít." ,, Jenže my už nemůžeme být kamarádi." Při těchto slovech mě bodlo u srdce, myslel jsem že.. doufal jsem že s tím bude v pohodě. ,,Jo.. chápu to" ,, Nechápeš, nemůžeš to chápat... nemůžeme být kamarádi, protože chci být něco víc." ,, Cože ty.." nedořekl jsem to, protože mě políbil. Ve vteřině jsem mu polibek začal oplácet. ,,Ani nevíš, jak dlouho jsem tohle chtěl udělat." ,,Ne tak dlouho jako já." ,,Skalpni" zasmál jsem se a umlčel jsem ho polibkem. To co se právě děje, je můj sen který se splnil a já se neskutečně těším na to, jak s Honzou strávíme dva týdny v Hongkongu...

Spousta z vás chtělo, abych pokračovala. Tak tu máte další část ❤️