Pohled Honzy:

Probudil jsem se a v mém objetí uviděl sladce spícího Káju. Jemně jsem ho hladil ve vlasech a jen tak ho pozoroval. Na rtech měl úsměv, asi má hezké sny. ,,Jak dlouho už na mě takhle zíráš?" Uchechtl se ,,moc dlouho ne. Jak jsi se vyspal?" ,, Úžasně ve tvém objetí bych chtěl spát pořád." Políbil jsem ho, nevím jak to s námi teď je a už vůbec nevím, co bude až se vrátíme domů. Tohle ale teď rozhodně řešit nechci. Teď mě zajímá jen on, jeho vůně, jeho doteky, jeho polibky, které chutnají jako ty nejsladší jahody. Možná to zní jako to největší klišé a přeslazená romantika ale vůbec mě to netrápí. Konečně jsem šťastný, úplně šťastný a doufám, že to vydrží. ,,Nad čím tak přemýšlíš?" ,,Nad tím, jak moc jsem šťastný."  Políbil mě a pak vstal a začal se oblíkat. Taky jsem se oblékl a ruku v ruce jsme se vydali do města. Když padla tma, našli jsme s Kájou jedno klidné místo s výhledem na světla a obří budovy Hongkongu. ,, Nechci odtud.. nechci zpátky do běžného života, nechci do reality." Vzal jsem ho za ruku a propletl si s ním prsty. ,,Ani já ne."

Od toho večera uběhlo několik dní a už jsme se museli balit, jelikož zítra odlétáme zpátky domů. ,, Honzo? Eh.. jak to bude až se vrátíme?" Přesně tuhle otázku jsem nechtěl slyšet, protože na ní nemám odpověď. ,, Nevím.. doufal jsem..chci abychom byli spolu." Usmál se a políbil mě. ,,To já taky."

Zase po dlouhé době Mevy příběh ❤️ co bude až se kluci vrátí domů, co když se to celé zkomplikuje?