Pohled Honzy:

Uběhl týden a nic zajímavého se nestalo, dnešek je ale výjimka. Jsme s Kájou v naší oblíbené kavárně jako každý druhý den, stala se z toho tak trochu naše tradice. Nemůžu si pomoct ale zdá se mi že je dneska nějak nervózní. ,,Co se děje?" ,, Chtěl jsem se tě na něco zeptat... nechceš se mnou letět do Hongkongu? Vím že už jsme tam jednou byli.." ,,Moc rád" přerušil jsem ho. Usmál se a do očí se mu vrátila mě tak dobře známá jiskra. ,,Jsem tak rád že souhlasíš" chytl mě za ruku a když si uvědomil že to udělal pustil mě ,, Promiň já.. promiň" ,,V pohodě" jeho dotek mi vrátil myšlenky typu co by bylo kdyby, které jsem si zakázal. Notak Honzo dej se dohromady a užij si fakt že se svým kamarádem poletíš do Hongkongu, jo kamarádem to je právě ten problém....

Pohled Káji:

Neovládl jsem se a chytl ho za ruku, hned jak jsem si to uvědomil jsem ho pustil  ,, Promiň já.. promiň" ,,V pohodě" musím mu to říct až budeme v Hongkongu řeknu mu že jsem na kluky a buď to bude v pohodě a nebo přijdu o kamaráda. Jenže já chci aby byl víc než kamarád, vím ale že tohle přání se mi zcela jistě nesplní....

Omlouvám se za kratší část ale jsem nemocná a docela mě začalo bavit psát v angličtině. Každopádně Kája pozval Honzu do Hongkongu a Honza souhlasil, oba v sobě stále dusí to samé, jaká bude jejich reakce až to o sobě zjistí?