"Víš co je hrozně smutné Anabeth?"

"Co?"

"Na G nezačíná žádná ryba."

"Ano. Smutné. Fakt smutné. Normálně nastane konec světa kvůli tomu."
~~~~~

Škyťák už to nemohl vydržet. Od té doby co se ten kluk objevil, byly s ním jen samé problémy. Nejenže zničí všechno na co sáhne, on si ještě i dovoluje flirtovat s jeho přítelkyní

Moc dobře viděl jak jí okukuje když háže sekerou. A teď v kuse mlel do starší ženy lichotky a další keci.

"Hele Astrid, kotě." Položil jí ruku na záda, ale tak nízko, že se jí skoro dotýkal zadku. "Už dlouho se mi líbíš tak jsem se chtěl zeptat..."

"Padej od ní." Zavrčel Škyťák. Všichni se na něj obrátili. Nikdo z nich neslyšel milého Škyťáka tak výhružně mluvit.

"C-cože?" Zakoktal se Gustav a okamžitě Astrid pustil.

"Padej od mojí přítelkyně."  V místnosti panovalo naprosté ticho.

"Tvojí přítelkyně? J-já se omlouvám, nevěděl jsem."

"Tak si to pro příště zapamatuj." Otočil se ke stolu a zhluboka se napil z korbelu medoviny. Vřelo to v něm vzteky.

"Někdo tu žárlí..." Ozvalo se mu u ucha a na ramenou mu přistály ruce.

"A vypadá to že se to někomu líbí. Že Astrid?"

"Beru to jako důkaz že mě vážně miluješ."