Ukázal mi toho spoustu, přesně jak slíbil, a i přes to jsem si připadal, jako bych tu dívku neznal, ale zároveň už dlouho znal. Bylo to dost zvláštní, co vám budu povídat, hlavně pak kvůli Louisovi, který se při každé takové příležitosti choval naprosto odlišně.

Snažil jsem se mu přizpůsobit a dělat, že je vše v naprostém pořádku, i když jsem se necítil nejlépe. Možná to poznal, díky své praxi s lidmi, nicméně mi na to ani jednou nic neřekl. Nejspíš to byla úleva i pro něj, když jsme při tom nemuseli řešit ještě naše negativní pocity, to už by bylo moc.

Vypadalo to, jako by to Louis všechno dělal z donucení, což se mi nelíbilo, ale nedalo se nic dělat. Potřebovali jsme se dostat dál — pohnout se z místa a někam pokročit, aby se náš vztah nějakým způsobem ustálil a tedy především vyjasnil.

Přinesl její album, který mi zprvu nechtěl ukázat, ale když nad tím přemýšlel déle, došlo mu, že by mi ho ukázala ráda. Říkal, že se ráda chlubila svými fotkami, které jí Louis pomohl pořídit, protože to byla jedna z mála věcí, které se líbily i ostatním.

Líbilo se jí, když ji někdo chválil, protože to za celý její život moc lidí neudělalo, což jsem nechápal. Z toho, co jsem o ní věděl, to byla naprosto úžasná osoba a já nedokázal pochopit, proč ji všichni tak nenáviděli, když neměli ani jeden pádný důvod.

Prohlédl jsem si každou jednu její fotku, pomalu a hezky pečlivě, abych si ji dostatečně vryl do paměti, protože si to zasloužily. Měla nádherné fotky, plné barev a pocitů, i když by si někdo mohl myslet, že to není možné, byl to fakt.

Fotila snad všechno, na co si vzpomenete; od svých nádherných šatů, mašlí, stužek, hraček, budov, zvířat, svých oblíbených míst, přes lidské siluety, světélka, lampy, slunce, duhu, přírodu, všechny rostliny, květiny, zeminu, lidské oči — především tedy Louisovi oči, protože s jinými lidmi se střetávala jen zřídka, až po různé rozbité věci. Hlouposti, u kterých byste ani nedokázali odhadnout původ, všelijaké drobnosti, věci které našla venku na zemi, a podobně.

Bylo to opravdu velice zajímavé. Trvalo mi snad dvě hodiny, než jsem si celý album doprohlížel, bylo to až k neuvěření, jak se může něčí tak velký kus života vsunout pouze do dvou hodin. A když jsem se pak dostal ke konci, nechtěl jsem, aby to skončilo, chtěl jsem nějaké další pokračování — další fotky, které bych si mohl dál prohlížet, jak dlouho bych chtěl, ale to bohužel nebylo možné.

Byl to konec. Poslední stránka, společně s poslední fotkou, kterou uvnitř roztomilého alba měla vystavenou. Vážně naprosto úžasný zážitek, který se dá jen stěží popsat. Nikdy bych nevěřil, že byla něčeho takového schopná, ale očividně byla jiná, než jakou jsem si ji představoval.

Album zdobilo několik nálepek, každá byla jiná, každá v sobě ukrývala jinou vzpomínku, jak mi Louis prozradil. Ukázal jí mnoho míst, které si chtěla uchovat v paměti, a tak si na každém tom místě zakoupila maličkou samolepku a nalepila si ji na něj.

Nedokážu ani slovy vyjádřit, co to pro mě znamenalo, ať už to gesto, nebo ty fotky, které jsem díky němu mohl spatřit. O to větší bomba pocitů musela vybuchnout uvnitř Louise, protože on byl u zrodu každé jedné fotky; já je viděl úplně poprvé a stejně jsem se z toho zážitku jen stěží vzpamatovával.

On u mě po celou dobu seděl — přímo přede mnou, na jeho masivním stole, který stál ve středu dění, v jeho obýváku, kde jsme trávili většinu našeho společného času.

Pozoroval mě, usmíval se na každičkou jednu fotku a nechal mě, abych si je v tichosti a klidu, který okolo nás panoval, řádně a pečlivě prohlédl.

Společně jsme si poté pustili jednu z Louisových pohádek; nemluvili jsme o tom — on sám nezačal a ani nevypadal, že by byl rád, kdybych to udělal já. Nechali jsme si oba dva odstup, nechali jsme tomu volný průchod, aby se prach usadil zpět na zem a my si o tom tak v klidu mohli promluvit.

Trvalo to několik hodin, až do druhého dne, kdy ho Louis donesl zpátky, přesněji mi ho ráno přinesl, společně se snídaní, do postele. Bylo to od něj velmi milé a pozorné gesto, které jsme si společně náležitě užili.

Řekl sice, že je snídaně jen má, protože on nemá hlad, ale stejně to nakonec dopadlo tak, že mi jí polovinu snědl. Nevadilo mi to, já hned po probuzení stejně neměl hlad, a tak jsme si společně vychutnali snídani, i když jsme ani jeden neměli hlad, a po ní se vrhli na album, který byl po celou dobu odložený na mém nočním stolku.

Začal úplně od začátku; vyprávěl mi o tom, jak se jí snažil udělat život hezčím, o samolepkách na jejím albu, u každé fotky mi prozradil její příběh vzniku. Řekl mi o každé jedné vzpomínce, která se pojila se vznikem onoho drobného roztomilého pokladu.

Prý ho nosila skoro všude, měla ho vždy u sebe v taštičce, když někam šli, protože když by ho nechala doma, nemohla by vyfotit každou tu jednu krásu, kterou objevilo její oko.

Miloval jsem, když mi o ní vyprávěl; mohl jsem na ni sice žárlit, ale nebylo tomu tak. Zoe byla očividně úžasná bytost, která si Louise zasloužila, a kdyby tam s námi byla, s čistým srdcem bych jí ho přenechal, tím už jsem si byl jistý.

Cítil jsem se hloupě a dost trapně kvůli tomu, co jsem ještě nedávno předváděl, když jsem se snažil na Louise zapůsobit, ale kdybyste byli v mé kůži, pochopili byste. Stačilo, když mi vše povyprávěl a vysvětlil, abych mohl být v klidu, protože když máte před někým takové tajemství, není to pro toho člověka dvakrát příjemné.

Vypadalo to, že máme tému Zoe na nějakou dobu uzavřenou, i když rozhodně nebyla prozrazena všechna tajemství. Louis měl ve své skříní ještě mnoho kostlivců, které mi prozatím nebyl schopný ukázat, a já to chápal.

Měli jsme velkou spoustu času a já byl docela ohleduplný člověk, takže jsem byl připravený na to, že si na ostatní kostlivce budu muset počkat. Mezi tím se ale rozhodly ohlásit jiné věci a právě jednou z nich byla Louisova matka, která mu ještě ten den volala a nahlásila svůj příchod, aby se na ni mohl její synáček řádně připravit. Bylo hrozně krásné, že tohle udělala — přišlo mi to více vhodné, než kdyby rovnou stála před dveřmi a jen zazvonila s tím, že je tady; takové věci jsem úplně nesnášel, i když mi je ještě nikdo nikdy neudělal.

A abych se vrátil k mému problému s jakýmsi přeludem, od té doby se mi zjevoval už jen ve snech, a to velice zřídka, bylo to zvláštní. Jako by se mi něco, nebo někdo, snažil pomoct zpracovat Louise, a až bylo po všem, tak mě chodil kontrolovat jen ve snech.

Nedávalo to sice žádný smysl a logicky to bylo nejspíš nemožné, ale já už si zvykl, že můj život je dočista jiný, než život ostatních lidí, takže to nebyl žádný velký problém, který bych nedokázal ignorovat.

Takže v rámci možností bylo všechno najednou zase krásné a já se po dlouhé době cítil svobodně. 

___________________________________________

Okay, měl jsem předepsanou řeč asi na 400+ slov, ale jebu na to, nebudu vás tady zatěžovat mýma kecama, řeknu jen to podstatný :D

Snad jste si užili vánoce, ať už po jakékoliv stránce a jste spokojeni :) Já byl na vánoce už doma, takže taky super, s tím jsme ani nikdo nepočítali, ale dokonce už týden před nimi mě pustili, i když s tak kurevsky silnýma antibiotikama, že jsem z nich celý dny zvracel, ale tak, hlavní je, že jsem byl doma, to stačí :D

.. Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem se dostal přes tuhle věc se Zoe, leželo mi to jak v hlavě, tak na hrudi a já nemohl psát, prostě to nešlo, až teď, když se to ve mě nakupilo a já vybuchl jak papiňák :D Najednou fakt ze sekundy na sekundu to šlo a já jel jak fretka, takové chvilky fakt miluji :)

Rozhodně to čekání stálo za to, kdybyste jen viděli, co za hrůzu jsem to plodil, když jsem měl blok, to byste raději hned odešli :D Na tohle jsem fakt pyšnej, řekl jsem všechno, co jsem chtěl a potřeboval říct, všechno do sebe konečně zapadlo a já tak můžu jít dál v ději, z čehož mám hroznou radost :)

Snad napíšu minimálně ještě jednu kapitolu do konce prázdnin, což je teda 6.1., možná víc, nic neslibuji, ale budu se snažit :) Bohužel ale v lednu to bude zase marný, dva týdny nebude nic určitě, takže si možná teď tu jednu kapitolu nechám na potom, aby to nebyla taková mezera mezi těmi termíny, uvidím.. Ale každopádně budu mít prostě něco jako postupovky, protože jsem tam teď měsíc a půl nebyl, před tím taky vždy sotva jen dva týdny v měsíci, takže je to dost marný no, ale snad to dám, doufám v to no, nic jinýho mi nezbývá :D

No nic lidi, držím vám palce, ať se vám v životě daří, jak nejvíc to jen jde, ať se vám vyplní co jen může, a tak dále :D
Mám vás fakt rád, ani nevíte, jak si vás všech vážím :) ❤️