„U telefonu Tomlinson." ozvalo se, když už jsem to chtěl vzdát a hovor ukončil, protože mu to hrozně trvalo.

„D-dobrý den, tedy, večer, asi, já jen-ugh." vydechl jsem a trhaně se nadechl. Přesně toho jsem se bál, že se ztrapním a budu za imbecila, který pořádně ani neumí mluvit s lidmi.

Pravdou bylo, že mi už nějakou dobu dělalo problém s někým telefonovat, jelikož jsem prostě nedokázal komunikovat bez paniky, která mě vždy pohltila. Nikdy jsem pořádně nevěděl, co říct, nebo jak pokračovat, a to, ať už jsem telefonoval, nebo s někým mluvil.

Nemohl jsem si tolik promýšlet to, co řeknu, jelikož jsem musel odpovídat rychle a jednoduše. Nikdo nesměl zjistit, jaký mi to dělá problém, protože to bylo něco jako má Achillova pata.

„Dobře, klid, zkuste to ještě jednou a pomalu, aby vám bylo rozumět." ozval se smích a následně uklidňující slova, která mi dodala špetku odvahy.

„Tady Styles, Harry Styles, chtěl bych se u vás objednat, pokud by to šlo, prosím." vydechl jsem po chvilce ticha, během které jsem si to zkusil dvakrát říct v duchu.

„Dobrá, jdete poprvé? To bych vás totiž obrátil na mé stránky, kde můžete zanechat i mail, který si přečte má sekretářka a poté vás objedná."

Zněl jako fajn chlap, věřil jsem tomu, že v normálním životě je to vážně v pohodě týpek, ale pokud měl být můj sexuolog, měl hlavu na špalku. Nemohl jsem vycházet s někým, kdo se mě měl snažit vyléčit z něčeho, co snad ani nešlo, ale hlavně, já o to nestál.

Líbil se mi můj styl života, který jsem si vybral, nechtěl jsem nic měnit, ani léčit. Proč taky? Kdyby se mi něco nelíbilo, změnil bych to přece sám, zase tak neschopný jsem nebyl.

„Um-já, byl jsem u vás dnes ráno s mojí matkou, ona- ona říkala, že vám mám zavolat, tak- tak volám." vypadlo ze mě, aniž bych o tom uvažoval.

Přesně tohle je důvod, proč mám radši komunikaci přes zprávy, protože kdybych měl byť jen chvíli na rozmyšlenou, nikdy bych to neřekl, ale bohužel, stalo se.

„Oh ano! Už vím, to jste vy. Tak to je něco jiného, počkejte chvíli, kouknu do kalendáře, kdy mám čas." odpověděl vlídně, ale než stačil cokoliv jiného říct, já mu to položil.

„Sakra, sakra, ne, co jsem to udělal? Co jsem to sakra udělal?" nadával jsem na sebe tiše, dokud se neozvalo vyzvánění mého mobilu, který mi začal vibrovat v ruce.

„Ano?" vypadlo ze mě, jen co jsem to zvedl, i když jsem na sto procent nemohl vědět, jestli je to on.

Kdo jiný by ti asi volal, ty idiote? Proběhlo mi hlavou.

„Muselo se to přerušit, protože jste mi úplně vypadl, ale to je jedno. Podívejte, mám tu plno na další dva, nebo dokonce tři měsíce, ale byl bych ochotný vás objednat na dvanáctou, přesně za dva dny, co říkáte?" nabídl, což jsem vůbec nechápal.

Měl plno, ale i přes to si na mě našel čas? Byl vážně hodný, i když jsem o to vůbec nestál, ale co jsem měl dělat? Když už jsme spolu měli trávit čas, nechtěl jsem si ho znepřátelit, nedokázal bych tam chodit, kdyby na mě byl zlý.

„Dobře, platí, čtvrtek - přesně ve dvanáct, děkuji." poděkoval jsem. Chtěl jsem se ještě rozloučit, nebo si alespoň vyslechnout ho, jelikož ještě něco říkal, ale opět jsem to položil.

„Kurva, proč to pořád děláš, idiote?!" vykřikl jsem sám na sebe, ale už jsem to nijak neřešil. Nemělo to cenu.

Odložil jsem telefon na noční stolek, kde jsem ho i napojil na nabíječku a vydal se za matkou, abych jí oznámil konečný verdikt.

Všechno jsem jí řekl, načež jsem se vydal do koupelny, kde jsem si napustil plnou vanu, vzal si svoji zelenou kačenku, a tak, jak mě bůh stvořil, jsem se ponořil do průzračné vody.

Renée plavala kolem mě, jako by si se mnou chtěla hrát, ale já na ni vůbec neměl náladu. Celý den nestál za nic, takže nebylo divu, že jsem se tak i cítil, ale nejhorší bylo, když jsem se načapal při tom, jak myslím na svého nového sexuologa.

Byl jsem vážně zvědavý, co si na mě vymyslí, nebo jak mě bude chtít léčit. 

______________________________________

Tak jo, snad se líbilo :)

Vím, že je to úplně o ničem, ale musíme se dostat pořádně do děje. Proto taky přidávám kapitolu i dnes, abychom přešli ty nudné části a dostali se k tomu hlavnímu.