Byl jsem vážně zmatený. Chápal jsem, proč to udělal, ale na druhou stranu mi to přišlo jako dost přehnaná reakce.

Nechtěl jsem to udělat, nebylo to schválně, takže jsem vůbec nechápal, proč z toho dělá něco velkého. Mobil byl v pořádku, to jen kryt se rozbil, protože byl křehký.

Snažil jsem se mu po tom incidentu vyhýbat, abych o tom s ním nemusel mluvit, což se mi vcelku dařilo, protože se sám zamknul v pracovně a ignoroval mě.

Takhle to šlo po zbytek odpoledne, večer jsem se rychle vysprchoval, opatrně si uvařil čaj a zalehl do postele.

Chyběl mi, samozřejmě, neměl jsem nic, co bych si přitulil jako vždy jeho, takže jsem měl jednu ruku pořád prakticky volnou.

Pokoušel jsem se usnout, vážně jsem se o to pokoušel, ale zkrátka to nešlo. Buď jsem musel myslet na Timothyho, nebo na Louise, nedokázal jsem je z hlavy dostat oba dva.

Ani nevím, jak dlouho jsem tam tak ležel, než jsem to vzdal a vydal se k Louisovi. Nechtěl jsem ho vidět, jenže jsem na druhou stranu nedokázal být sám.

Proto jsem se ho rozhodl jít hledat. Nebyl ve své kanceláři, ani v ložnici, až se nakonec ozval křik z obýváku a mě došlo, že se celou dobu dívá na televizi.

„Louisi?" zašeptal jsem do ticha, kdy se v televizi zrovna nějaká holka snažila najít svoji kamarádku.

Celý pokoj byl zahalen tmou, svítila jen televize, ale Louis nikde, jako by se po něm slehla zem, nechápal jsem to.

„Halo?" zvýšil jsem o něco hlas. Vážně jsem se začínal bát, že si něco udělal, nebo že je někdo cizí v domě.

Nikde nikdo. Jen ticho a tma, která mě vážně začínala štvát. Kdybych věděl, kde je vypínač, už dávno bych to změnil, ale tuhle informaci jsem u něj nikdy k ničemu nepotřeboval.

Začínalo se mi chtít brečet, když se ani během dalších pár desítek sekund neozval. Bál jsem se, ani nevím, jestli víc o něj, nebo o sebe.

„Co tady děláš?" ozvalo se za mnou, až jsem polekaně nadskočil. Netušil jsem, kde se tam vzal, jelikož mi předtím neodpověděl, což by snad udělal, kdyby tam byl, ne?

„Chci se omluvit, vážně jsem to nechtěl udělat, ať už pro tebe ten obal znamenal cokoliv. Nebylo to schválně, přísahám, proč bych to dělal?" kňučel jsem naléhavě.

Prostě to nedávalo smysl, neměl jsem jediný důvod k tomu, to udělat.

„Já vím, Harry, vím to. Nechtěl jsem ti toho medvídka spálit, prostě jsem se neovládl. Nemohl jsem si pomoct, viděl jsem ji, viděl jsem ji, jak by byla zklamaná, kdyby to viděla. Vím, že už tady není, jenže problém je v tom, že si to pořád nedokážu přiznat. Každou volnou chvíli čekám, že se vrátí. Vypl jsem kvůli tomu i zvonek, protože mě ubíjela ta naděje s každým jeho tónem. Popravdě, polovina mě už to vzdala, ale ta druhá na ni stále čeká. Nejhorší na tom je, že od té doby co jsi tu, se ta potřeba znatelně snížila. Jako bys ji nahradil." Šeptal zničeně.

Nevěděl jsem, že je to tak silné. Vůbec nic jsem netušil, a to na tom bylo to nejhorší, chtěl jsem znát celou pravdu. Toužil jsem po tom, zjistit, co se jí stalo, kam vlastně zmizela.

Chtěl jsem ji najít, pro něj, pokud to bylo možné.

„Omlouvám se, vážně, nechci ničit žádné vzpomínky na ni, netušil jsem to, nevěděl jsem-" mumlal jsem roztřeseným hlasem. Vážně mě to mrzelo.

„Já vím, tohle si vůbec nemyslím, neboj." přerušil mě šeptem a přitáhl si mě do pevného hřejivého objetí.

Byl jsem vážně rád, že si to nemyslí, protože kdybych měl bydlet s člověkem, který si o mně myslí něco takového, tak bych se asi zbláznil.

„Omlouvám se." vzlykl jsem a obmotal mu opatrně ruce kolem pasu.

„Proč vůbec nespíš, jen díky pocitu viny?" pohladil mě s otázkou po vlasech.

„Nemůžu bez něj usnout." špitl jsem mu smutně do ramene.

„To já bez ní taky, Harry, neboj, pomůžu ti s tím." pronesl s úsměvem a vyhodil si mě opatrně do náruče, načež mě přenesl k pohovce a posadil se na ni se mnou.

„Co budeme dělat?" zeptal jsem se unaveně. Byl jsem hrozně unavený, v tom problém nebyl, jen jsem bez něj prostě nedokázal usnout, to byl ten problém.

„Něco zkusím, pojď sem." upravil si mě na klíně a podepřel pod stehny. Nějak mi nedocházelo, co se bude dít, když mi položil hlavu na stranu jeho srdce. Byl to vážně krásný zvuk, uklidňující, ale i přes to mi nedocházelo, o co mu jde, dokud se jeho dlaň poprvé nestřetla s mým pozadím.

Prakticky mi dával na zadek, ale bylo to tak jemné, že mi to díky plence přivodilo vážně dobrý pocit.

Nevěřil jsem, že bych bez něj mohl usnout, ale jak se ukázalo, bohatě mi k tomu stačil Louis, protože jsem byl do pár minut tuhý.

Vážně by mě nikdy nenapadlo, že může pomoct taková primitivní věc, ale bylo to tak.

______________________________________

Tak jo, ahoj lidi, jsem tu opět s novou kapitolou, tak snad se líbila :)

.. Konečně mi přijde, že všechno dává smysl, a tak prostě.. Budu se teď určitě snažit psát víc, abych si alespoň něco předepsal na horší časy, ale kapitola bude zase až ve středu. Za to se moc omlouvám, ale jinak to teď ještě nepůjde.. :)

No a nakonec bych jen rád řekl, že opět hráblo wattpadu, takže jsou kapitoly spřeházené a nejde s tím nic dělat, takže vás jen poprosím, abyste se dívali na čísla kapitol, jinak v tom budete mít veliké zmatky.. :)