„Jak to myslíš? Co se to tady děje?" zeptal jsem se ho nechápavě. Chtěl jsem, aby mi to všechno hezky vysvětlil, ale ukázalo se, že on se o tom rozhodně nechystá mluvit.

„Nic se neděje, pojď, sundáme to, pomůžu ti s tím." chytil okraj mé rozepnuté plenky, ale já ji nepustil. Nechtěl jsem, aby mě viděl, ne po tom, co řekl a neměl ani tu špetku vychování, aby mi to vysvětlil.

„Pusť ji, Harolde." zavrčel, když za ni ještě jednou trhl, ale viděl, že já ho nenechám, aby mi ji sundal.

„Vysvětli mi to, Louisi." zakňučel jsem tiše. Vůbec jsem se necítil příjemně, už normálně by to pro mě bylo hrozné, ale když poté udělal to, co udělal, bylo to ještě stokrát horší.

„Ty tady budeš poslouchat mě, ne já tebe! Děti mají poslouchat starší, tak buď hodný kluk a nech mě tě přebalit!" začal na mě křičet, přičemž jsem v jeho očích zahlédl slzy.

Díky tomu jsem nebyl schopný jediného slova, bylo to vážně hrozné, netušil jsem, že by na mě dokázal řvát a ještě k tomu kvůli takové maličkosti.

Raději jsem pustil plenku, kterou by mi i tak vytrhl z ruky a nechal své slzy stékat po tvářích. Tiše jsem tam před ním plakal a on si toho ani nevšiml, dokud si mě nevyhodil do náruče.

V tu chvíli jsem mu obmotal ruce okolo krku, pevně ho stiskl a naplno se rozplakal. Bylo mi jedno, že mě slyší vzlykat, musel jsem to ze sebe nějak dostat ven a pláč se jevil jako dobrý způsob.

Jakmile Louisovi došlo, co udělal, hlasitě si povzdechl a začal mě jednou rukou vískat ve vlasech.

„Promiň mi to, Hazz, ty ani netušíš, jak je pro mě tohle celé těžké. Kdybych ti to tak mohl říct, ale nemůžu, věř mi, vážně nemůžu." šeptal smutně. Bylo vidět, že je mu to opravdu líto, za což jsem byl rád. Bylo pak lehčí mu odpustit, než kdyby mě tam jen tak nechal a odešel. To bych mu snad nikdy neodpustil, takhle alespoň uznal svoji chybu, i když to neřekl nahlas.

„Chci vědět, proč tady máš tolik věcí pro děti. Proč tady máš plenky v dospělých velikostech? Proč tohle všechno? Vysvětli mi to, prosím, vysvětli mi to." vzlykal jsem mu do ramene.

Bylo vidět, že by rád chtěl, ale z neznámého důvodu nemohl, což jsem se po chvíli rozhodl akceptovat.

„Slibuji, že jednou ti to všechno vysvětlím, ale ne dnes, dobře?" pohladil mě naposled po hlavě a poté položil na postel.

Plenka ze mě mezi tím vším spadla, a tak už stačilo jen mi nasadit novou, přičemž jsem byl rudý snad až na zadku.

Věděl jsem, že viděl všechno, ale nedal na sobě nic znát; nesmál se, nebo tak něco, udržoval si kamenný výraz až do doby, kdy si mě opět vzal do náruče.

„Teď se postaráme o tvé vlásky, co ty na to?" zeptal se mě, ale bylo to spíš takové oznámení, než dotaz. Nečekal totiž vůbec na moji odpověď, postavil se a přešel do koupelny, kde mě posadil na vanu.

„Opatrně na tu nohu, dobře?" usmál se na mě povzbudivě, když mi pod ní dal studený ručník, který byl překvapivě mokrý.

Tiše jsem přikývl, jelikož jsem neměl chuť na to, mu odpovídat, načež on vytáhl fén a začal mi sušit vlasy. Chvíli mi je jen tak fénoval na všechny strany, ale po chvíli, kdy už jsem je měl skoro suché, vytáhl sponku a dal mi do ní polovinu vlasů.

Přesně uprostřed mé hlavy udělal pěšinku a fénoval druhou stranu, dokud nebyla úplně suchá. Udělal mi vysoký culík, a to stejné udělal i s druhou stranou, načež mi z nich ještě udělal dva velké drdoly.

Nechápal jsem, kde se to všechno naučil, ale rozhodl jsem se mlčet a nechat ho se o mě starat, dokud byl ochotný.

„No vidíš, jaká jsi krásná princezna." usmál se na mě pyšně, než mi podal ruční zrcátko, abych se na sebe mohl pořádně kouknout.

Než jsme odešli, tak mě ještě oblékl a mohli jsme konečně vyrazit nakupovat, i když, s mojí nohou to byla opravdu radost. 

______________________________________

Tak jo, protože se mi tak nějak začíná vracet múza, máte tady jednu kapitolku jako takový bonus pro vás, protože vás mám tak moc rád :)

Pořádně si užijte páteční večer a vůbec celý víkend, který opět v neděli večer zakončíme další kapitolkou :)

Snad se líbilo <3