utkvěl si mi v hlavě
jak vůně
která náhodně se mihne vzduchem
a příjemně zabolí

znali jsme se
motali se v cyklech
a jedním uchem
nechali to vyšumět
na další život
kdy ta vůně přebolí

tohle je on
náš poslední pokus
než se každý
vrátí domů
než přijde skon
a přestanem si rozumět

utkvěl si mi v hlavě
a tělem cítím doteky
co mi měly překážet
a teď místo jiných
přeju si ty tvoje

měl si mě rád
když prchala jsem před láskou
a v křeči se topila

měl si mě rád
když brala jsem tě s nadsázkou
a víčka z děsu lepila

a teď jsem tu já
s palčivou otázkou

jestli myslíš pořád na tu
co se zamilovala
do spletu slov
do naší ságy
v níž tlí nedopsaná kapitola