ta nejtěžší z cest
tlí za mnou
a dává mi své sbohem

s úklonou jí mávám
a děkuju
za každý krok

chodidla krvavé
z ostrých hran lekcí

šrámy
a mok
a kusy mrtvé kůže

nuže...
co dál?

nemám sbaleno nic
a přesto mi to stačí

protože
uvnitř mne
je celý svět
veškeré bohatství
nekonečno vět
moudro
to všechno mě teď s teplem tlačí
už ani krok zpět

a já jdu dál
nevím kam
ale poprvé
se nechci ptát

jsem volná.