city už dávno jsou mi cizí
jen empatie
a lítost
pomáhá mi vyjít

ale oploštělost mizí
každou další chvílí
a myslím
že přestávám se bát

už vím
že ve strachu
že v bolestivém nachu
nevydržím stát

že nemůžu utýct
jako pokaždé
když cítím měkkost mechu

je čas jít
ne běžet

je čas zbožňovat
ne ležet

a je čas
smrti servat otěže