až se příště zase skloníme
až překonáme vzdálenost
budu tě líbat
teplem svého srdce

neposlechnu slovo dost
a budu tě líbat
hluboce
a temně

a dlouze
a prudce
a trhavě
a dávně

abys pocítil
ten tenký led
na němž celou dobu stojím

abys viděl
že se nebojím
ďáblovu lest lapit

až se příště
do nahoty svlečem
vryju se ti do kůže
bolavým nábojem
který pramen neuhasil

zašeptám ti do dechu

servu z tebe všechnu zlobu
naleju ji do poháru
a v touze budem oba pít

až zase sesuneme stěny
budu tě milovat
bez zábran
a hranic
tak jak Manet maloval ženy