až zase přijdeš
prosit o pár doteků

až se zas naleješ
z malý vůle
nebo ze vzteku

nechám tě vybrečet
na svým znalým rameni

abys věděl
že v tom tkví všechna znamení

neprosím o nic
a už vůbec ne o lásku
mám jen svůj úděl
na tenkým provázku

a táhnu ho za sebou
už celou věčnost.

budu ti vrbou
pruhem světla ve tmě
ukážu ti cestu
a naučím tě žít

a ty můžeš zase pít
a házet kostkou
furt to stejný číslo

ale věř mi
že svět znám
a že pro tebe je v něm místo

hřejivý a plný dobra
mnohem lepší
než který sis vybral

a já ti ho ukážu
a ty konečně pochopíš

že med jen nemažu
že já tě zachráním
že já ti pomůžu

nic víc.