a život jde dál
a cesta se klikatí

přesto 
že vpitý pal
snáz zdolává hradby
co se ve snech klátí
a zvěstí další lekce

slova jsou domovem
i když na čas mě opustila
i když rozbilo se všechno
co bývalo známé
a plnilo sekce
se záznamy iluzí

život jde dál
a někdy půjde hladce
jindy připomene časy
kdy každý krok měl záhyb
kdy lámaly se vlasy
a nebylo kam jít

věž za věží padá
stěny starého se boří
a já v slzách ztrápeného vděku
tisknu dlaně na prsa
a v kleku
líbám vše
co v konci shoří

tiše hladím skutečnost
tu
že nejsem sama

a zavírám víčka
pro přítomnost výšin
jako dáma
co už ví
že otřesy
pro další život zbrojí