pokoj je bez tebe divně prázdný
a studí
jak kdyby tě nikdy neznal
a přitom sis nevzal
ani všechny věci

když mě teď noc budí
a shlédnu ti na matraci
nejprve to zabolí
pak zahřeje pocit
že už nejsi v kleci

pěstí jsme se odloučili
a tys zavřel dveře
za omyly
co mluvily
o rodině
která spoře se jí podobá

bratře
bratříčku
jediná má krev
ke které se hrdě hlásím

odpluj od jizev
co jsme nasbírali spolu
a co jsme si mazali
potají
a v pokoji
jemuž zbyla jsem už pouze já

odpluj a nevracej se k pravdě
kterou známe jen my dva
už jsi na svobodě
už jsi volný!
a brzy budem oba