děkuju ti
ty snůško neznáma
ty krátká chvíle
s melodií řeky

děkuju ti
za ty vzteky
za prolíbaný míle

za to
že cítím se jak dáma
a ne jak děcko
co neuteče z pokoje

krásně tě nesnáším
a odporně ti vděčím
za každou malou část
kterou vtiskl si mi do kůže

když tě chci
tak ječím
anebo mlčím
a v myšlenkách klečím
pod vším tím jedem

a když tě nechci
budu vstřícná
a budu se usmívat
v ochotě ti pomoct

jsme úplně jiní
a štveme se navzájem
že ač já chci vyspělost
a ty zase vůli

stejně pak ve tmě
hledáme sebe

tu teplou půli

bez níž by rána
nebyla dost.