Na druhý den ráno se probudila brzy. Ani ještě nevyšlo slunce, když vyšla z chatky, kterou jí Gally postavil. Oblékla se do tmavé košile a obyčejných černých kalhot a vyšla ven. Jako první ji upoutali dva chlapci, kteří stáli nedaleko Boudy. Oba dva poznala. Byli to Alby s tím Bažantem. Nechtěla je rušit, proto se vydala do sprch, aby se umyla. 

Když vyšla čistá ze sprch, namířila si to k jídelně. Když však procházela kolem Krhálku, kdosi ji vzal za zápěstí a zatáhl za strom. "Hej!" vyjekla, ale to už byla přimáčknutá na kmen. 

Do jejích očí se vpily chladné šedivé, které by si nespletla s žádnými jinými. Jak by taky mohla? 

"Gally," vydechla a zatěkala očima, jakoby chtěla těm jeho uhnout. 

Jeho dlaň ucítila na tváři. "Taro...chci to vědět. Má smysl na tebe čekat?" zeptal se jí přímo. 

Pohlédla u přímo do očí. Co měla dělat? Pokud řekne že ne, ublíží mu. A to nechtěla. Vzala jeho ruku do své. "Už nemusíš čekat," zašeptala, vyhoupla se na špičky a zlehka spojila jejich rty. 

Chlapec byl chvíli ztuhlý, nevěděl co má dělat. Pak ji volnou rukou objal kolem pasu a přitáhl ji k sobě. Pokoušel se napodobovat její pohyby rtů, ale bylo znát, že to dělá poprvé. 

Odtáhla se od něj a konečky prstů se dotkla jeho tváře. "Na tom líbání musíme zapracovat," řekla tiše. 

Stavitel se ušklíbl. "Pokud mi dáš průpravu, tak klidně," zamumlal a přitáhl si ji k sobě. 

Položila mu hlavu na hrudník a přivřela oči. Nyní už chápala tu nervozitu, kterou cítila před ním. "Stejně ji potřebuješ. Líbáš strašně," zamumlala. 

Pohladil ji po zádech. "Naučíme se to. A pak budeme ti nejlepší milovníci na-" Větu už nedokončil, když jeho hlas přerušil jiný. 

"Gally!" zahřměl hlas Velitele Placu. 

Tara se rychle od chlapce odtáhla a vystrašeně se podívala na Albyho, který stál nedaleko a naštvaně je pozoroval. 

Stavitel se podíval na kápa a pevněji sevřel její drobnou ručku. "Děje se něco, Alby?" zeptal se, jakoby se nechumelilo. 

Černoch se zamračil snad ještě víc. "Jaké bylo nové pravidlo, Gally?" Jeho hlas byl chladný a ostrý. 

Děvče se podívalo na chlapce. Jaké pravidlo? O čem to Alby mluvil? 

Gally se zamračil. Původně to Taře nechtěl říkat, aby ji nijak nevyděsil. Ale když to Alby nakousl, musel to udělat. Šedýma očima našel ty její. "Pravidlo, o kterém ví každý kluk. Nesmíme se k tobě mít," odpověděl. 

To jí vyrazilo dech. Nevěděla to. Kdyby o tom pravidle byla věděla, nedovolila by si ho políbit. Držela by se zpátky. 

"Porušil jsi pravidlo, Gally. Kápové rozhodnou o trestu." 

"Ne!" vykřikla Tara a prosebně se na Albyho podívala. "Byla to moje chyba, Alby. To já jsem ho políbila." 

Alby si oba dva prohlédl. Na jednu stranu musel uznat, že jim to společně sluší. Ale pokud by to dovolil, každý by si dělal co chtěl.  "Dneska večer tě budu čekat v Mapovém Bunkru, společně s ostatními kápy, jasný?"

Pokýval hlavou. Věděl, že z toho bude problém. Ale za ten problém mu to stálo. Ona mu za to stála. 

Alby si ještě naposledy změřil dívku pohledem a pak je nechal o samotě. 

Když si byla jistá, že je mimo doslech, zamračila se. "Proč jsi mi o tom pravidle neřekl? Držela bych se zpátky," vyčetla mu. 

"Jednou by se to stejně dozvěděli. Je mi jedno, co mi udělají. Hlavní jsi ty," zašeptal. 

Povytáhla obočí. "To jsi romantik?" 

Kousl se do rtu. Nelíbilo se jí to? Přehnal to? 

Dloubla ho do hrudníku. "Netvař se jako štěně," pousmála se a líbla ho na tvář. 

Protočil očima. "Nejsem štěně," namítl. 

"Ale jistě, štěňátko," ušklíbla se a rychle se odtáhla, aby na ni nedosáhl. 

"Hej!" vykřikl a rozeběhl se za ní. 

Kličkovala Placem, ale namožený kotník stále nebyl úplně v pořádku. Proto netrvalo dlouho a kolem pasu se jí omotaly jeho silné ruce, které ji zastavily na místě. 

Otočil ji k sobě a pohlédl jí do očí. "Jenom moje," zamumlal, sklonil se k ní a políbil ji. 

Zčervenala a omotala mu paže kolem krku, čímž si ho přitáhla blíž. Polibek však musela ukončit kvůli nedostatku vzduchu. Proto se odtáhla a prstem mu přejela po spodním rtu. 

Ještě chvíli ji pozoroval, ale pak ji pustil. "Musím jít. Slib mi, že se v Mapovém Bunkru večer neukážeš," naléhal na ni. Nechtěl, aby z toho měla problémy ještě ona. 

Vzhlédla k němu. Cožpak mohla dopustit, aby ho za to odsoudili? "Gally...je to i moje vina," namítla. 

Vzal její tvář do dlaní. "Slib mi to. Zůstaneš u sebe, pak za tebou dojdu, ano?" 

Povzdechla si a položila dlaně na ty jeho. "Dobře. Ale přijď brzy, abych věděla, že tě nevyhnali," špitla. 

Slabě se pousmál a políbil ji na čelo. Pak se odtáhl, pustil ji a vyšel ke své sekci. 

Vyprovázela ho pohledem. Upřímně doufala, že mu nic neudělají. Nechtěla ho ztratit. Prožili toho spolu dost. To on jí zachránil, když ji Ralph napadl. To on u ní seděl, když ležela na ošetřovně. To on se o ní staral a dával na ni pozor. Zvedla prsty ke rtům, které lehce pohladila. Jakoby stále cítila ty jeho, dosti nezkušené, na svých. 

Ještě chvíli tam stála, než donutila vlastní nohy k pohybu. Tak moc jí zvládl chlapec zamotat hlavu. Najednou neměla hlavu plnou ničeho jiného než chlapce s šedýma očima. Toho chlapce, který jí ukradl srdce. Ale jediná věc byla jasná. Zatím to musejí držet v tajnosti. Ale půjde to těžko, když Gally má tu poradu. No...poradu. To není úplně porada. A toho se bála. Nechtěla, aby mu něco udělali. A právě proto na tu poradu musela jít. Zastat se ho. Nebo aspoň zjistit, zda mu něco neudělají. 

A proto se rozhodla. Bude tam. Ačkoliv Gally o tom nesmí vědět. Ale existoval někdo, koho se mohla zeptat. Pokud jí to teda dovolí. Ale doufala, že to pochopí. Že nebude takový suchar jako Alby. A pokud to vyjde, bude mu vděčná.

Ahoj, zlatíčka <3 

Omlouvám se, že kapitoly nevycházely, ale objevil se u mě jakýsi blok...pokusím se ho překonat, už kvůli vám :) 

Mimochodem, jak moc vám vadí romantické scénky? Rozepisovat, nerozepisovat? Každopádně, kdo je rád, že se ti dva dali dohromady? <3 

Love you, guys <3 

Kájí°°