Netrvalo ani moc dlouho a vrtulník s našimi Placery přistál na poušti. Ozbrojenci popadli Placery, aby je odtáhli do nedalekého komplexu. 

"Tommy!" zakřičel Newt, aby přítele probudil. 

Jeho výkřik zafungoval a Thomasův mozek přijal informaci. Informaci, která mohla znamenat nebezpečí, proto se okamžitě probudil. Jakmile však uviděl chlapce v sevření těch ozbrojenců, vyskočil na nohy. "Nechte ho!" vyjekl a už už se chystal po nich skočit, aby blonďáka nechali na pokoji, když chlapce pustili. 

"Pospěšte si. Nemáme čas!" vykřikl jeden z ozbrojenců a následně popadl Taru za zápěstí a škubl s ní ven. 

"Hej, vůbec na mě nesahejte!" štěkla bloncka a chytila se Thomasovy paže, aby neupadla. 

Chlapec ji chytil za ruku a rozeběhl se za ostatními, kteří mezitím dorazili ke komplexu. Za nimi se ozývala střelba, ale nesměli se zastavit. Proto běžel s Tarou za ostatními. Jakmile dorazili za ostatními, obrovské dveře se zabouchly a oba těžce oddechovali. 

Tara se zničeně opřela o Thomase a zalapala po dechu. Nebylo jí dobře. Vůbec ne. Vždyť viděla smrt Gallyho, Chucka a vlastní matky...

Podíval se na ni. "Taro? V pořádku?" zajímal se starostlivě. 

Pokývala hlavou. "J-jo. Jsem," špitla a pustila se ho. Nebylo jí dobře. Vůbec ne. Ale nemohla to před nimi přiznat. Nesměla. 

Placeři se k sobě semkli a čekali, co se bude dít dál. Tak tohle byla svoboda? Že je zase někdo odtáhl a zavřel někde jinde? 

"Výborně, tak vás našli," ozval se mužský hlas, který byl doprovázený rychlými kroky. Brzy se u nich objevil muž středního věku, jehož vlasy už nabíraly to známé zlato. Jeho úšklebek, kterým se mohl pyšnit, se Taře vůbec nelíbil. Na sobě měl obyčejné černé kalhoty a černou bundu. Když se jeho pohled zastavil na Taře, úšklebek se o něco rozšířil. "Jsem rád, že jsme vás dostali ven. Pojďme, dáme vám čisté oblečení a vyšetříme vás." 

"Ne," sykla blondýnka a prodrala se před ostatní. "Jak Vám můžeme věřit? A vůbec, kdo jste?" 

Povytáhl obočí. Ten vzdor neznal. Aspoň ne z jejího minulého já. Ale zdálo se, že ho měla po matce. "Klid, děvče. Jsem Janson. Gerard Janson a pomůžu vám." 

"Jste snad od ZLOSINU?" štěkla prudce. Ani nevěděla, kde se to v ní bere. Nevěděla, ale opravdu mu nevěřila. 

Uchechtl se. "Ne, nejsem. Pojďte už. Dostanete čisté oblečení a jídlo," řekl a vykročil směrem ke dveřím. 

Placeři vykročili za ním, jen Tara zůstala stát. Najednou se nemohla ani pohnout. Svět se kolem ní začal točit a žaludek měla jako na vodě. Nebylo jí dobře. Vůbec ne. Zakymácela se a dlaní se opřela o stěnu. "Thomasi," zašeptala. 

Oslovený chlapec se otočil. "Taro!" vykřikl, když si toho všiml. Vyběhl k ní a stihl ji podepřít předtím, než padla na podlahu. "Taro, co se děje?" 

I ostatní Placeři se otočili. Newt s Terezou se k nim okamžitě vrhli a chlapec Taře položil ruku na čelo. "Má zvýšenou teplotu. Musí se dostat na ošetřovnu." 

Janson k nim došel. "Dejte mi ji, odnesu ji tam." 

"Ne," zaprotestoval Thomas a podíval se na něj. "Odnesu ji tam sám." S těmito slovy si dívku vzal do náruče a netrpělivě poklepal nohou o podlahu. 

Muž si jen povzdechl. "Tak dobrá. Půjdeme nejdřív na ošetřovnu a teprve potom se půjdete osprchovat. Nevoníte zrovna vábně." 

"To si vyprošuju," zabrblal Minho uraženě, zatímco capkal za ostatními na ošetřovnu. To, co se odehrávalo poté, nikdo z nich nečekal. A přesto to byla pro naše Placery nová zkušenost. Zkušenost a hlavně poznání. 

Ahoj, moji milí Placeři :3 

Jak jsem Kapitánovi slíbila, ještě dneska vyšel Epilog. Nebo jen zakončení první knihy. Ke druhé už mám připravený cover, tak by kapitola k novému příběhu mohla vyjít zítra :) 

Každopádně...chci slyšet vaše úvahy? Copak se to s naší Tarou asi děje? A proč se Janson tak šklebil, když Taru viděl, hm? 

Jsem ráda, že to se mnou držíte tak dlouho :) 

Love you, guys <3 

Kájí°