Všichni ostatní zůstali ztuhle stát a jen hleděli na Gallyho, který na Taru s Thomasem mířil zbraní. Nechápali. Jak se tam dostal? A hlavně proč mířil zbraní na ty dva? 

"Gally...nemusíš to dělat. Můžeš odejít zpátky a-" 

"Počkej," zastavila Taru Tereza a položila jí ruku na rameno. "Nevidíš? Je uštknutý," špitla a ukázala na něj. Opravdu to tak bylo. Chlapec se celý třásl a jeho oči nebyly ocelově šedé, které Tara tak dobře znala. 

Blondýnka se však vymanila z jejího sevření a natáhla k chlapci ruku. "Můžeš jít s námi. Jsme venku," řekla klidně, ignorujíc Tereziny hluboké nádechy. 

Bývalý stavitel se na ni podíval a ruka se mu roztřásla. "Volní? Volní?! A venku nám bude líp?" vyjel na ni hystericky. 

Thomas přistoupil k ní. "Gally, poslouchej. Venku nám bude líp. Mnohem líp. Budeme v bezpečí a volní," řekl klidně, aby chlapce uklidnil. 

Uštknutý chlapec však zavrtěl hlavou a namířil pistoli na Tařino srdce. "Vy to nevíte, že ne? Zradili nás. Poslali nás do Labyrintu. Kvůli nim se nám tohle stalo. Kvůli nim jsme skončili tam, kde jsme skončili!" 

Začala zrychleně dýchat. Vzpomínal si na ni snad? Pamatoval si to, jak ho hlídala? Jak u toho válce plákávala, když se dozvěděla, že ho tam chtějí poslat? "Gally...pokud si na to pamatuješ, musíš i vědět, že jsme s Thomasem byli na vaší straně. Že jsme se vám snažili pomoct," bránila se. 

Placeři začali pohledem přeskakovat z Tary, Thomase na Gallyho. Nechápali. Jejich strana? Zradili? Pokud ano, jak? 

Thomas pokýval hlavou. "Hledali jsme způsob, jak vás dostat ven. Všechny. Nemusíš se nás bát, Gally." 

Placer však znovu zakroutil hlavou. "Ne. Od doby, kdy jste se objevili vy dva, všechno šlo do plopáku! Úplně všechno! Patřím do Labyrintu! A vy taky!" štěkl a připravil si prst na spoušť. 

"Gally. Skloň tu zbraň, ano? Dej ji dolu," vyzval ho tmavovlasý chlapec a natáhl ruce před sebe. "Dej ji dolu." 

Chuck stál hned u nich a těkal očima. To je opravdu Gally chtěl zabít? 

Tařiny oči se zaplnily slzami. Nebyla cesta zpátky. Nemohla z toho vycouvat. Nedokázala ho přesvědčit, aby šel s nimi. A nyní stála smrti čelem. "Gally. Gally, prosím, nezapomeň. Nezapomeň, že tě miluju," řekla tiše, zatímco mu hleděla do očí. 

Ta slova mu ale nadávala žádný význam. Milovat? K čemu to bylo, když stejně všichni zemřou? Pozvedl zbraň trochu výš, aby měl na mušce její srdce. Aby ji jediným výstřelem zabil. A by zbavil svět toho zla, které představovala. 

Výstřel. Místností se rozlehl výstřel, výkřik a svištění. A v tu chvíli se toho stalo hodně. Chuck téměř skočil před Taru a do Gallyho hrudi se zabodl oštěp, který Minho hodil. 

Tara vyjekla. Jenom viděla to, jak chlapcovo tělo padá na podlahu. Vrhla se k němu a podepřela jeho hlavu. "Gally...Gally, prosím," šeptala zoufale a po tvářích jí tekly slzy. Takhle si to nepředstavovala. Právě jí umíral v náručí. Ne, takhle to nemělo skončit. Měli mít společnou rodinu. Měli se dostat ven a být šťastní. Nechat jejich potomky, aby pobíhali kolem, zatímco by se choulili k sobě a radostně je pozorovali. 

Chlapcovy oči se vrátily do normálu a podíval se na ni. "Taro...Taro, odpusť. Nezvládl jsem..." šeptal rychle, jakoby jí něco musel říct. 

Pohladila ho po tváři a slzy kapaly na jeho tvář. "Dobrý...dobrý, Gally. Jsem u tebe. A vždycky to tak bude, slibuju," zašeptala a pevněji stiskla jeho ruku. Rty pak přiložila na jeho čelo. Nedokázala tomu uvěřit. Opravdu jí umíral v náručí. Jediný chlapec, kterému by dala i vlastní život. 

Propletl jejich prsty a zašpinil ji od krve. "Miluju tě, princezno. A vždycky budu," zašeptal a víčka zakryla jeho oči. Pak jeho stisk povolil a tělo ochablo. A jeho srdce přestalo bít. Srdce, které mělo bít pro ni. Pro dívku, kterou miloval. 

Vzlykla a přiložila si jeho ruku ke rtům. "To i já tebe, Gally," špitla a zavřela oči, aby se na to tělo nemusela dívat. Aby se jí do paměti nezarylo to, jak zemřel. Ten obraz, který ji bude děsit po zbytek jejích dnů. 

"Thomasi," zašeptal Chuck, což Taru donutilo oči otevřít a ohlédnout se. A v tu chvíli všichni ztuhli, jediný Thomas chlapce chytil. 

"Chucku, ne! Chucku," šeptal a položil ho na zem. Chytil ho za ruku, aby nebyl sám. 

Malý kudrnatý chlapec jeho ruku stiskl, přičemž mu do ní něco vložil. 

A tu věc Tara znala. Až příliš dobře. Položila Gallyho mrtvé tělo na zem a přiběhla k nim. Chuckovu hlavu si položila do klína. "Chucku...prosím." 

Pohlédl na ni a slabě se pousmál. "Děkuju, že jsi tady pro mě byla. Děkuju za všechno," zašeptal a jeho oči se staly skelnými. 

Zvedla oči k ostatním. I oni brečeli. Všichni. Ale přesto v jejich očích viděla i šok. Šok na ní samotnou. Nad tím, co sama udělala. Báli se jí? Věřili tomu, že je zradila? 

Newt k nim udělal několik kroků a objal ji kolem ramen. Pak si ji přitáhl na hruď a pohladil ji po vlasech. "Klid...klid," šeptal. Jako Máma Placerů se nemohl dívat na to, jak jeho děti trpí. Opravdu nemohl, příliš to bolelo. Až moc. 

Pevně ho objala a vzlykla. Najednou ztratila smysl života. Jakoby přestala existovat. Proč by tu měla být, když ztratila úplně všechno? Když jí nakonec všechno vzali? "Newte...ono to strašně moc bolí," zašeptala zlomeně. 

Pohladil ji po zádech a skryl tvář v jejích vlasech. "Já vím. Ale on je u tebe, Taro. Vždycky bude, protože tě miloval. Opravdu tě miloval," zašeptal, aby ji uklidnil. Nedokázal si sám představit to, jaká bolest to musí být. 

Ozvalo se prásknutí dveří. Všichni se prudce otočili. Běželi k nim jakýsi ozbrojenci, kteří se netvářili nijak přívětivě. 

Newt Taru ale nepustil. Co po nich chtěli? A proč tu byli? 

Ozbrojenci doběhli až k nim. "Honem, poběžte! Dostaneme vás od ZLOSINU."

Thomas se však začal vzpírat a Tara dělala to samé. "Ne! Nemůžete je tady nechat!" křičeli oba, když dívku od blonďáka odtrhli. 

Dva ozbrojenci popadli Thomase za paže a táhli ho zpátky. Jiný zase vzal Taru kolem pasu a couval s ní ven. 

Tara sebou škubala. "Ne! Nesmíte! Nesmíte!" křičela a připadala si jako smyslů zbavená. A taky byla. Vždyť jí chtěli vzít i poslední vzpomínku! "Nesmíte..." 

To už však všechny Placery naložili do vrtulníku a zabouchli za nimi dveře. Tara se schoulila v koutku a plakala. Bylo jí jedno, že jsou tu ostatní. Musela přece uctít památku mrtvých. Mrtvých, které znala. Které milovala. 

Thomas hleděl ven z okénka. Chuck zemřel. Zemřel mu v náručí. Slíbil mu přece, že se vrátí za rodiči...a on jim tak zachránil život. Jemu i Taře. Tím, že skočil před tu kulku jim zachránil život. Zachránil jim život, obětoval se, aby ostatní mohli pryč. Aby mohli žít. A s těmito myšlenkami brzy usnul. 

Ahoj, moji zlatí Placeři :3 

Ano, po 14 hodinách (obyčejnej odhad :D) přináším novou kapitolku :3 

A tentokrát jsme se dostali do části, která se mi psala dost těžko, protože jsem se toho fakt bála :/ No...snad jste spokojeni. 

Love you, guys <3

Kájí°